Dvojí život Veroniky V. (část druhá)

Veronika Lukáše chválila, jak krásné s ní nafotil akty a přitom si ho za pásek u kalhot přitáhla k sobě. „Ale jednu věc si zapomněl říct,“ vytknula mu a pásek rozepnula. „Jakou?“ tápal Lukáš. „Přece pozor, vyletí ptáček!“

DVOJÍ ŽIVOT VERONIKY V. II.

Lukáš nevzal Veroniku na první rande do restaurace nebo hodinového hotelu, ale do přírody. A kupodivu na ni nezkoušel žádné triky, aby se jí dostal pod sukni. Chtěl si s ní jenom povídat a pokud možno ji vyfotit. Což pro ni bylo na jednu stranu příjemně nekomplikované, ale na druhou se cítila nesvá, že po ní netouží. Ve zprávách už totiž byli oba mnohem odvážnější. A ona po něm toužila hodně. A vůbec jí nevadilo, že je stejně starý jako její otec. Na což ji opakovaně upozorňoval. U Lukáše byla ta náhlá zdrženlivost do jisté míry daná tím, že mu postelí prošlo mnoho žen a až s odstupem let si uvědomil, jak moc tím ubližoval své zákonné manželce. To mu ostatně do očí vpálila i dcera. Že tu rakovinu měla máma od něj. Lukáš jednoduše neuměl říkat ne a všechny ty dobrodružství bral jen jako neškodné tělesné odreagování. Ani jeden z nich samozřejmě netušil, že HPV virus, který jeho ženě způsobil rakovinu děložního čípku, jí nepředal lehkomyslný choť, ale její jediný (navíc mizerný) milenec. A tak Lukáš bojoval s touhou mít s Veronikou sex a zároveň ho strašila představa, že se to dozví dcera a křehké příměří mezi nimi vezme za své.

Veronika se na to focení nakonec zlákat nechala a Lukáš jí trpělivě vysvětlovat, že nemusí nijak pózovat, na nic si hrát. Stačí jen, když bude přirozená.

„Jsi kouzelník,“ pochválila ho upřímně, když jí na displeji ukazoval, jak ji vidí přes objektiv.

„Proč myslíš?“ zajímalo ho. A ještě víc ho zajímalo, jestli se jeho ruky dotknula bezděčně nebo úmyslně.

„Na těch fotkách jsem mnohem hezčí než ve skutečnosti,“ podívala se mu zpříma do očí.

Lukáš před jejím pohledem neuhnul, „ani nevíš, jak jsi krásná.“

Veronika před jeho pohledem uhnula. Sklopila hlavu a pronesla šibalsky, „ale na jednu věc, kterou mám s fotografováním spojenou, jsi zapomněl. Něco jsi mi neřekl.“ Sama nevěděla, co to do ní vjelo, ale chytnula ho za pásek u kalhot a přitáhla k sobě. Jelikož se nebránil, začala mu pásek rozepínat.

„Na co jsem zapomněl? Co jsem neřekl?“

Veronika mu rozepnula poklopec a opět zvedla svůj zrak k jeho tváři. „Přece … pozor, vyletí ptáček.“

Lukáš se uchechtnul, a ač to bylo příjemné a elektrizující, zároveň neopomněl zdůraznit, „nevím, jestli to je dobrej nápad.“

„Neboj, maličký,“ mluvila s ním stejným tónem, kterým chlácholila děti ve školce. „Jen si prohlédnu tvůj kanón.“

„Jenže já nemám Canon, ale Nikon,“ bránil se rovněž humorem Lukáš.

„Nikon Nice nevadí,“ zašeptala Nika Veronika a předtím než se propletly jejich jazyky, omotala svoji pravačku kolem jeho aparátu lásky.

Když to večer líčila do telefonu Báře, ta nevěřila vlastním uším.

„Ty jsi ale rajda!“ dobírala si ji.

„Já vůbec nechápu, co se mnou ten Lukáš dělá. Nikdy v životě jsem nic takového nezažila.“

„A udělala ses?“ hořela zvědavostí kamarádka.

„Mockrát,“ přiznala. „Bylo to neuvěřitelné.“ Co už Báře nepřiznala, že to co prožívala dřív, orgasmus nepřipomínalo ani vzdáleně. Lukáš jí voněl a ta chemie mezi nimi byla natolik silná, že se Veronika nedokázala ovládat, chovat rozumně. A on jakoby intuitivně věděl, na jaké podněty bude reagovat. Hladil ji přesně tam, kde chtěla, a přecházel z něhy do drsnějšího zacházení přesně v tu správnou chvíli. A myslel hlavně na její potřeby. Na rozdíl od jejího manžela, který si to odbyl za cca pět minut ve dvou stále stejných polohách, pak se odvalil na stranu a usnul.

„A kolikrát …?“ naznačila Bára.

„Myslíš, kolikrát se udělal on?“ pochopila Veronika, kam Bára míří. „Právě že vůbec,“ přiznala, že vadu na kráse to mělo. Bára samo sebou kamarádku utěšovala, že je to nejspíš dáno Lukášovým věkem a tak dále, ale Veronika oponovala, že erekci měl po celou dobu. Že spíš má pocit, že asi není dobrá milenka. Dostatečně ho nevzrušuje. Navíc ani nesouložili, šlo jen o orální sex.

Až mnohem později Lukáš Veronice přiznal, že i on měl svůj blok. Svěřil se jí, jak umřela jeho žena a že si vymínil, že už bude vždy používat ochranu. A ten den si ji záměrně nevzal, aby lépe odolal pokušení. Což se mu úplně nepovedlo.

Veronika byla celý život hodná holčička. Dobře se učila, neodmlouvala rodičům, doma se starala o psy a o koně v jezdeckém oddíle. Neopíjela se, nebrala drogy, nerebelovala a zájmy ostatních vždy stavěla před ty své. Vystudovala, vdala se, porodila děti a starala se o domácnost. Ale podle všeho blbě, neboť manžel jí neustále něco vyčítal. Neuvědomovala si, byť jí to Bára opakovala jak mantru, že problém není ani tak v ní, jako v jejím muži. Ten si na ní jen vybíjel svůj vztek a svoje vlastní mindráky. Možná proto se po prvních schůzkách s Richim a později i s Lukášem vždy dostavily výčitky, které se snažila odčinit tím, že bude ještě lepší matka, manželka. Po jednom takovém odpoledni, kdy byl manžel s dětmi na koupališti a ona se topila v přívalech Lukášovy vášně, se rozhodla, že uklidí sklep. A při tom smíčení na nejvyšší polici regálu, za kufříky s nářadím našla starý, omšelý kufr. A v něm k jejímu úžasu „hračky“ její manžela. Nález ji doslova vyděsil, protože to k čemu slouží, si nedokázala dost dobře představit. Byla tu jakási podivná kovová věc na zámek, co se vešla do dlaně, skřipce, bičíky, roubík, kožená maska na obličej a pod tím vším latexový oblek, co měl v rozkroku dvě díry. Veronika dost dobře nevěděla, jak s tím nálezem naložit, a tak ji nenapadlo nic lepšího, než si ty hračky nafotit a druhý den je ukázat Báře. Tedy až poté, co jí Bára svatosvatě odpřisáhla, že si to tajemství vezme do hrobu.

„No a ty se divíš, že vám to v posteli neklape,“ chechtala se Bára na celé kolo.

Veronika nechápala, „on je gay?“

„Nemyslím si,“ vyváděla ji z omylu Bára. „Nejspíš je jen submisivní.“

„No to asi těžko! Vždyť co vím, tak v práci z něj mají všichni strach,“ vzpomněla si Veronika, s čím se jí jednou svěřila manželova podřízená. „Doslova říkala, že u nich na oddělení všechny jebe. A stejně se chová i doma,“ připomněla Báře.

„Za mě si to pak kompenzuje u nějaké milenky či dominy. Tam přepne a zbavuje se stresu, zodpovědnosti tím, že je v té podřízené roli. Zkus mu doma nasadit tu klec na ptáka.“

Veronika nechápala, o čem Bára mluví, dokud jí na displeji mobilu nepřiblížila tu kovovou hračku se zámkem.

Další den se odhodlala a na počítači si o tom našla nějaké informace. S manželem nikdy žádné pomůcky při milování nepoužívali, v tomhle byla trošku puritánka. Z toho co vyčetla, jí došlo, že Bára nejspíš měla pravdu. O její submitivitě nebylo pochyb, a pokud je latentně submisivní i její muž, žádný div, že jim to, nejen v posteli, neklape. Na další schůzce s Lukášem na toto téma opatrně zavedla řeč.

„Takovéhle hrátky jsou naprosto běžné,“ ujistil ji mezi třetím a čtvrtým orgasmem, tentokrát už i s kondomem.

„A tebe by to lákalo … se mnou?“ dodala si znovu odvahy.

„Muž by měl ženě splnit všechny její přání a tužby,“ připustil tu možnost Lukáš. „Nekoukala jsi náhodou na Padesát odstínů šedi?“pojal podezření.

Veronika neviděla film ani nečetla knihu, a tak rozhodně zavrtěla hlavou. Jen jsem o tom četla na netu.

„Pár bývalých mi … milých kamarádek,“ opravil se Lukáš, „když ho viděly, tak to taky toužily vyzkoušet.“

„Ty … a kolik jsi měl vlastně ženských?“

„Asi o něco víc než ty,“ kličkoval Lukáš. Veronice jeho „vtip“, kolik měla žen ona, ale vůbec nedošel. „Na tohle se ptát je neslušné,“ poučoval proto Veroniku. „Jak by ses cítila, kdybych se ptal já tebe.“

„Ale mě by to zajímalo?“ nenechala se lehce odbýt.

Lukáš předstíral, že v duchu počítá. „Myslím, že čtyři.“

„Kecáš,“ zakroutila mu Veronika bradavkou.

„Nekecám, tenhle týden byl slabší,“ dráždil ji Lukáš.

Veronika zavrtěla hlavou, lehla si a přetáhla přes sebe prostěradlo. „Já měla jen čtyři. Za celý život.“

„Čtyři a mě?“ ujasňoval si počty Lukáš.

„Včetně tebe a neptej se mě na takové věci … já se stydím,“ zrudla Veronika, ač téma bodycountu sama otevřela. Nikdy víc už tu chybu neudělala a pravdu o Lukášovi se nedozvěděla.

Lukáš z ní strhl prostěradlo, přitáhl ji k sobě a objal, „před chvíli jsem měl prst ve tvým zadku a ty se stydíš?“

Následující den šla Veronika s Lukášem a s dětmi ze školky a probírali možnosti, kam jet na výlet. Když se po městě pohybovali ve společnosti ratolestí, nepřišlo jim, že by měl kdokoliv důvod je podezřívat z nekalých mileneckých intrik. Lukáš se přesto v jednu chvíli zarazil a trochu komicky se snažil skrýt za Veroniku a poblíž stojící auto.

Lukášovy pozornosti se totiž ze vzdálenosti zhruba padesáti metrů vehementně dovolávala blonďatá barbína. Mladší a hlavně hubenější než Veronika.

„Ty ji znáš?“ pojala podezření Verča.

„Vůbec nevím, o koho jde,“ nepřesvědčivě lhal Lukáš.

Když na něj barbína zavolala, „Luky, Lukášku!“ pochopil to i malý Ondra.

„Dědo, ty ji možná neznáš, ale ona tebe jo!“

Jakmile se za ní Lukáš vydal, Verču napadlo, že možná to s tím slabším týdnem byla pravda.

V těchto domněnkách ji ještě podpořil Ondra, „mamka říkala, že děda má hodně kamarádek. A ty jsi, Niko, taky jeho kamarádka?“

„Ahoj Dominiko, kde se tady bereš?“ pokoušel se o konverzaci Lukáš.

Dominika začala dialog ještě o poznání hůř. „No víš jak … když nejde Ježíš za Mohamedem … tak musí Mohamed k hoře. Chyběl jsi mi, Méďo, a nebereš mi mobil, neodpovídáš na zprávy.“

„Promiň, mám toho moc s vnukem a tak …“

„A kdo je ta děvka?“ kývla Dominika směrem k Veronice.

„To je Ondrova učitelka ze školky.“

„To si ještě zjistím!“ zahrozila Domča.

Lukášovi pořád nešlo na rozum, že absolvovala takřka sto kilometrovou cestu, aby ho našla.

Dominika jakoby mu četla myšlenky. „Hodil mě sem starej, má tady o víkendu závody.“ Její starej byl o čtvrt století mladší než Lukáš a byl to kulturista. „Takže počítej s tím, že budu chtít ošukat!“ dala mu rovnou ultimátum. „Zítra a nesnaž se vykroutit!“

Lukáš to nezkoušel a hned další den, v čase kdy Dominičin partner pumpoval svaly v gymu, to do ní pumpoval v lese. Dominika byla jedna z těch pěti milých kamarádek, co měly rády trošku drsnější zacházení. A tak ji v lese přivázal mezi dva stromy a dopřál jí to, pro co si přijela.

Celou dobu kupodivu myslel na Veroniku a cítil se spíš jako prašivý pes než nadržený kanec.

Při zpáteční cestě k autu se Dominice snažil vysvětlit, že to bylo jeho vrcholné, poslední číslo a žádné další už nebude.

„Dcera mě tady potřebuje kvůli vnukovi a navíc už jsem na tyhle blbosti starej. Nehledě na to, že se budeš vdávat,“ připomněl jí.

„Jenže Kamil je spíš na to mazlení, neumí se mnou zacházet jak s nadrženou čubkou, to umíš jen ty. Mně nevadí, že pícháš i jiný,“ neopomněla Dominika zdůraznit, jak je tolerantní.

„Ale já už to nedělám s žádnýma jinýma,“ lehce ji balamutil.

„Že ty chceš píchat tu učitelku?“ zavětřila komplikace Dominika. „Klidně můžeš, když nebudeš zanedbávat mě.“

„Ale co když se zamiluju?“ překvapil nejen Dominiku, ale i sebe, Lukáš.

Dominika ho chytla pod krkem za triko a s překvapivou silou si ho přitáhla k sobě. „Zamiluj se, jak chceš, ale píchat mě budeš dál, je ti to jasný?!“

Dokončení příště

První díl a mé předchozí Všehochuť povídky: Odkaz