směju se Rudovi, a tobě

Zuzko, tak hlavně, že to není obráceně. Moc děkuji a zdravím.

Takoví "Rudové" si vždycky najdu někoho, kdo nemá rád veřejné konfrontace. Mám kolegyni Carrie, ta hrozně ráda lidi lekala. Skočila vám ze zadu na ramena, když jste to nejméně čekali. A jednou takto těžce skočila i na moje ramena. Ona, možná devadesátikilová, skočila na moje ramínka a fakt to zabolelo. Reflex: to byl opravdu reflex: zvedla jsem pravačku a otočila jsem se v jedné vteřině, a jak dopadala moje ruka na její tvář, tak jsem křičela: "Promin, Carrie, opravdu jsem nechtěla, to je pud sebezáchovy". Normálně lidi nebiji, samotnou mě ta ruka na její tváři překvapila. Ale ona byla poučena a od té doby mi na ramena neskákala.

Paní Ivano, když čtu Carrie, tak si hned vybavím na ten americký horor. Mám kolegu který mi taky neustále připravuje podobná překvapení. Díky za čtení a přeji pěkný den.

Jak nazvat Tvůj styl, Davide? Povídky z fabriky? Fabrikové povídky? Nebo spíše Příběhy ze života podivného hmyzu? Zase jsem se bavil. Hezký den

Honzo, ten třetí název se mi líbí nejvíc, ale je to prostě jen taková Snitovina. :-) Hezký den i tobě a díky za čtení.

To se četlo jedna radost! Ze života nejepší počtení, zvlášť když dopadne dobře

Zdravím!

Jitko, tak to mám velkou radost. Projímadlo a prášky na spaní zvítězí nad lží a nenávistí. Pěkný večer přeji.

Petře, díky moc.

Mám alergii na tyhle Rudy. Většinou se ukážou jako ti největší poserové, stačí zadupat a příště už si to rozmyslí.

Jardo, přesně tak. Akorát málokdo sebere odvahu. Ta story s "co to žereš?" se stala mně, ale ten kolega, co mě takhle týden dusil, byl jinak pohodář. Inspiraci pro Rudu jsem našel jinde.

Davide, příště napínáčky

Horste, předpokládám, že myslíš připínáčky na židli ... ne do jídla. Díky za čtení.