Chinaski lásce nepřejí, ačkoliv drobná paralela by tu byla

„Měla jsem mít rande s Dan Křetínským, co přijede v rudém Ferrari,“ žasla Hanka, když uviděla červenou Felicii. „Křetinský jsem, akorát ten miliardář je s měkkým dlouhým í uprostřed a já s krátkým. To je jediný podstatný rozdíl.

CHINASKI LÁSCE NEPŘEJÍ, AČKOLIV DROBNÁ PARALELA BY TU BYLA

Dan sledoval střídavě navigaci v mobilu a silnici před sebou a už věděl s naprostou jistotou, že zabloudil. Protože dojel do Frenštátu pod Radhoštěm, kam dojet neměl. Takže musel už podruhé zavolat Hance, aby ho navedla na správnou cestu. Když o pár minut později přeci jen našel v lese to správné parkoviště a s ženou, co mu dohodil na rande naslepo jeho kamarád Vilém, se prvně setkal, omluvně pravil, „to víš, já jsem boomer. Nemám sociální sítě, nerozumím těm novým technologiím a vrcholem výpočetní techniky je pro mě korálkové počítadlo.“

V duchu musel dát Vilémovi za pravdu. Hanka byla sympatická a moc hezká. Jeho kamarád tedy použil trošku jiné výrazy, ale on bral šukadelická a má mrdavý oči jako synonyma, jen v jeho interpretaci měly jemnější význam. Ostatně Vilém u Hanky právě díky svému tahu na branku neuspěl. Ale hlavu si z toho nedělal a klidně jí nabídl, že ji seznámí se svým kamarádem Danielem Křetinským. Hanka si samozřejmě myslela, že jde o vtip a tak souhlasila. Kór když ji řekl, že přijede v červeném Ferrari.

A hned se na to červené Ferrari Daniela zeptala, neboť dorazil ve staré, rezavé, červené Felícii.

„Vilém tomu mému autu říká cikánské Ferrari,“ vysvětlil jí Daniel.

„A určitě nejsi Křetínský?“ chtěla se utvrdit v tom, že Vilém je sedmilhář. Pravdou bylo, že Vilém se jí líbil, ale nechtěla být snadnou kořistí.

„Křetinský jsem, akorát ten miliardář je s měkkým dlouhým í uprostřed a já s krátkým měkkým. To je vlastně jediný podstatný rozdíl. Ale na konci jsme oba s tvrdým dlouhým.“ Na konci svého slovního rozboru se Dan zarazil, neboť mu došlo, že to může vyznít jako sexistický dvojsmysl. Hanka to taky tak pochopila, ale nedala nic znát.

Dan proto raději rychle pokračoval. „Tebe jsem si do mobilu uložil jako Hanu Javorník, podle cíle dnešního výletu. Vilém mi tvé příjmení neprozradil.“

„A to jsem mu ho opakovala třikrát,“ postěžovala si Hana, ale u Dana si tu práci nedala ani jednou. Už teď si byla na devadesát devět procent jistá, že se vidí poprvé a naposledy. A ne kvůli tomu měkkému krátkému.

Hanu odjakživa přitahovali spíš ti problémoví kluci, rebelové ať už s příčinou či bez. Dan byl spíš takový neškodný zmatkař, kterého holka bere jako nejlepšího kamaráda. Svěří se mu, vypláče na rameni. Ale do postele jde s někým, kdo si jí vlastně neváží, jen ji ohne a pak přiráží. Tedy taková bývala v mládí, když dospěla a zmoudřela, našla si spolehlivého muže, co by ji a děti dokázal zajistit. Libor byl pracovitý, úspěšný a tak moc zaměřený na výkon v práci i ve sportu, že ani nepostřehl, jak je vedle něj Hanka nešťastná. Nešťastná byla hlavně z toho, že Liborovi nedokázala dát ty děti, co měli naplánované. Zatímco pracovní a tréninkové závazky plnil Libor nad očekávání, v oblasti milostné nikdy v očekávání nebyli. A Libor po dětech toužil. A ona po rozvodu zase zatoužila po grázlíkovi, jako byl Vilém.

Většinu z toho si během túry na Javorník nenechala pro sebe. I když Danovi chtěla na jeho otázky odpovědět jen stroze, byl tak empatický a vnímavý, že to z ní vylítalo, ani nevěděla jak. Danova story byla ještě více zamotaná a on skrýval pod nepříliš atraktivním zevnějškem duši vypravěče z ranku Menšíků či Sováků.

Ostatně i svoji exmanželku sbalil na to, že ji ukecal. Poznali se při sportu a ona si dlouho myslela, že je lehce retardovaný. Podle toho jak nešikovně si při volejbale počínal. Nakonec se ale přeci jenom rozhodla, dát mu šanci, jelikož ji dokázal s neskutečným zápalem bavit. Což bylo Danovi vlastní odjakživa. Ač byl ve své podstatě nesmělý introvert, měl nutkavou potřebu, aby lidé okolo něj byli veselí, spokojení a šťastní. Takže neustále vymýšlel kraviny, vytvářel situace, z nichž vznikaly trapasy, které mu pak sloužily jako základ pro vtipné historky, kterými bavil posluchače. Ta vyprávění se samo sebou nesla v duchu proč kazit dobrou historku pravdou. Takže každá verze byla jiná, košatější a i pointy se od sebe často lišily.

Další Danovou zvláštností byla přehnaná pověrčivost. Zcela iracionálně se domníval, že přitahuje smůlu. Kupříkladu v dětství jezdil hodně na kole Favorit, a když mu jednou takhle v úterý přeběhla přes cestu černá kočka, zvládl se do soboty třikrát na tom kole vysekat. A místa jeho havárií byla od sebe vzdálena jen pár set metrů. Vinu samozřejmě dával té černé kočce. S Vilémem v polovině devadesátých let objížděli rockové koncerty a festivaly a nejoblíbenější z tehdy začínajících kapel pro ně byla skupina Chinaski. Moc toho nevím, ale jedno je mi jasný, že se hodně pařilo. Hučel jsem do ňáký děsně tlustý ženský, docela se mi dařilo. Někdy v době mezi jejich prvním a druhým albem, které je proslavilo, šel Dan dvakrát na jejich koncert s holkou a vždy následoval rozchod. Po druhém albu Dlouhej kouř to zkusil s třetí slečnou a i do třetice dostal kvinde. Logicky se tedy domníval, že chyba není v něm, ale v mladých hudebnících. Proto když v roce 2000 poznal na volejbale svoji budoucí bývalou ženu Kláru, rozhodně neměl v úmyslu ji s tvorbou prokleté skupiny seznámit. A to i přesto že aktuální čtvrté album provázel pilotní singl s jejím jménem.

„To přece nemůže mít spojitost?“ namítla Hana o dvacet tři let později.

„Nehodlal jsem to riskovat, já tu smůlu vyloženě přitahuju. Když mě Vilém coby svědek vezl autem na svatbu, pustil rádio a tam četli horoskop. Pamatuji si ho do dneška, slovo od slova. Váhy nečiňte dnes žádná zásadní rozhodnutí, kterých byste mohly v budoucnu litovat. Znělo mi to v hlavě, když se mě ten oddávající ptal: berete si dobrovolně za ženu zde přítomnou Kláru Kumpoštovou … Byl jsem duchem nepřítomen.“

„To už přeháníš, příčinou vašeho rozvodu nemůže být horoskop v rádiu,“ kroutila nevěřícně hlavou Hanka.

„Ne, příčinou je, že jsem ji přistihl při činu s tím šulínem vohrnutým v našem novém ještě nezkolaudovaném domě. V tu ránu málem bylo po mně,“ zaveršoval dramaticky Daniel.

„No ale neumřel jsi,“ snažila se nalézt v jeho story pozitiva. Zatímco Hanka, ač trénovaná horalka, musela dělat mezi mluvením pauzy. Danovi se pusa oproti nohám předcházela.

„Já jsem sice neumřel, ale spousta jiných lidí ano.“

„Ale ne kvůli vašemu vztahu?“ Hana se i nadále stavěla do pozice nevěřícího Tomáše.

„Kvůli vztahu ne, ale kvůli domu, co jsem pro ni stavěl.“

„Tak ale to už ti nežeru,“ nechtěla se nechat opít rohlíkem.

„Tak poslouchej!“ pravil s nepřeslechnutelným patosem. „Kopali jsme s otcem přípojku na vodu a on si vzpomněl, že má kamaráda instalatéra a že mají zanedlouho třídní sraz. Takže na třídním srazu kamaráda oslovil, ten mu pomoc přislíbil a za týden umřel na infarkt.“

„Tak to je smůla, ale …

„Ale to nebylo všechno,“ skočil jí do řeči rozjetý Dan. „Dům byl montovaná dřevostavba, ale stavěl jsem k němu zděnou garáž, a tak jsem poprosil mámina kamaráda, invalidního důchodce, co dříve dělal zedníka, jestli by mi nezaložil rohy.“

„Jestli mi řekneš, že umřel …“ tušila Hanka, kam Dan míří.

„Bohužel byl tuhej dřív než maltové lože, na které se měly rohy založit. Ale stejně jako ten tátův kamarád umřel doma na loži. Ani jeden z nich u nás fyzicky nebyl, jen slíbili, že přijdou a nepřišli.“

„Tak uznávám, že dva mrtví na jeden barák to je trochu smůla.“

„Jenže ještě nás čekala střecha té gáráže …“

„Nééé?!“ schovala si Hanka obličej do dlaní.

„Říkal jsem ti, že jsem smolař.“

„Smolaři byli spíš ti oslovení řemeslníci,“ neztotožňovala se s jeho názorem.

Dan přesto pokračoval. „Měli jsme hotové pozednice a krokve a bratránkův kamarád si to měl přijít zaměřit a spočítat, kolik nás bude stát položení tašek.“

„Nech mě hádat, umřel,“ dovtípila se Hanka.

Poté co Dana přikývl, sdělila mu, že je škoda, že umřel i režisér Dušan Klein. „Podle toho tvého vyprávění by mohl natočit, Jak svět přichází o řemeslníky, případně Konec řemeslníků v Čechách.“ I nadále na ní bylo patrné, že si myslí, že jí Dan věší bulíky na nos. Že své prokletí zveličuje.

„Jestli mi nevěříš, tak můžeme zavolat Vilémovi?“

„Dobře, tak zavoláme příteli na telefonu,“ souhlasila Hanka a její tep se zvýšil, ačkoliv zrovna odpočívali.

Dan vytočil Viléma, a jakmile hovor přijal, spustil, „Čau Viléme, jsem s Hankou na tom rande, cos mi domluvil …“

„A co, ptala se na mě?“ skočil mu do řeči nedočkavě Vilém.

„Ahoj Viléme!“ ozvala se Hanka, potěšená, že se na ni ten rádoby lamač ženských srdcí ptá.

„Máme tě na hlasitý odposlech,“ vysvětlil mu s křížkem po funuse Dan.

„Vole, touhle informací jsi měl začít. Co chceš?“

„Hanka mi nevěří, že bys mi nikdy nepřišel pomoct na barák.

„Přišel bych ... kdyby mě omrzel život,“ podpořil Vilém přítele, neboť mu došlo, že Hance valí klíny do hlavy. Jeho historky znal zpaměti a tyhle s fachmany ve svém oboru byly bohužel nezkresleně pravdivé od A až do Z. Na druhou stranu on Danovi na stavbě pomáhal často. A nic se mu nestalo.

„A jak to bylo s tím prokletím a skupinou Chinaski?“

„Přiznávám, vinen. To já jsem ho přinutil jít s Klárou po sedmnácti letech na jejich koncert. Po sedmém albu 07 a smrti Pavla Grohmana už jsme je tak moc neposlouchali, ale album Není nám do pláče se nám líbilo, takže …“

Hanka byla trošku zmatená, protože Vilém netušil, že Dan není s vyprávěním tak daleko, jak on se domnívá. A rovnou přeskočil na rozpad kamarádova manželství.

„Chceš mi říct, že ta nevěra jeho ženy přišla poté, co jsi ho ukecal, ať jdou s tebou na koncert?“

Vilém na druhé straně telefonního přístroje při souhlasném ano smutně pokýval hlavou a vzpomněl si, jak to s Danem zapíjeli u písně Adieu.

Adieu, adieu. Dnes naposled se napijem. Adieu, adieu... a potísící zahrajem tu věčnou píseň.

„Samozřejmě to nebylo hned, ale za pár měsíců.“

Oběma kamarádům bylo přitom jasné, že za rozpad jejich manželství nemůže nikdo jiný než oni sami. Ale k tomu aby si to tehdy přiznali a začali s tím něco dělat, vedla ještě dlouhá cesta.

Na té dnešní dospěli těsně pod vrchol Javorníku a v momentě, kdy Dan uviděl rozhlednu, prohlásila Hanka. „Měním na to názor, asi bys měl tu kapelu zažalovat za psychickou újmu.“

A to se ani jeden z nich Hance nepochlubil, že Vilém udělal pokus číslo dvě a rozhádaným manželům věnoval vstupenky na koncert jejich dalšího turné, které jela kapela v nové sestavě. Ta původní se rozešla v názorech. Viléma k tomu činu vedla následující úvaha: v mládí když se s Danem opili, tak druhý den léčili kocovinu tím samým alkoholem, kterým se v noci zbourali. Podle téhle „logiky“ se měli tedy dát znovu dohromady.

Vilém šel na koncert s novou přítelkyní a Dan se jim ještě před začátkem svěřil, že to byly vyhozené peníze, neboť se s Klárou posledních pár dnů jenom štěkají. O pár lahví šampaňského později nevěřili jejich přátelé vlastním očím, když Klára Dana vášnivě líbala, objímala a hladila. Když ale přijeli v noci domů a ona začala střízlivět, vrátila se rychle do stavu běžné domácí nasranosti. Byl to poslední záblesk vášně a zároveň i hřebíček do rakve jejich vztahu.

Hana nakonec změnila názor i na to, že už Dana zřejmě nebude chtít nikdy vidět. Vídala se s ním často, neboť byl i nadále nejlepším kamarádem její nového přítele. A jednoho dne na zábavě mu představila svoji stále svobodnou kamarádku ze školy Ivanu. Ivana tedy ze začátku nebyla úplně nadšená, protože když se zajímala, kdo je ten bavič u jejich stolu, Hanka na ní zhurta a výhružně spustila, jakou poslouchá muziku? Odpověď tvrdý rock a metal to byla rajská hudba pro její uši.

„To je Daniel s malým měkkým,“ spustila lehce ovíněná Hanka a ihned se s hrůzou opravila. „Teda ne s malým, ale s krátkým. Vlastně s malým, krátkým, měkkým.“

I přes ten katastrofální úvod Ivana o necelé dva roky později přijala nabídku stát se druhou paní Křetinskou.

Radost z toho měli samozřejmě i jejich svědci Vilém a Hanka.

„Máme pro vás překvapení. Na svatbě vám zahrají Chinaski,“ dobíral si přítele Vilém.

„Kecá, na ty nemáme peníze,“ uklidňovala Daniela Hanka. „Bude to revival.“

Mé předchozí Všehochuť povídky: Odkaz