Já doufám, že tomuto modelu pruské kadetky zvoní umíráček. Je tolik různých způsobů jak se vzdělávat, že je skoro zločinné, že máme předepsaný jen jeden způsob.

John Taylor Gatto řekl:

Nejprve se ale musíme probudit a pochopit, čím naše školy doopravdy jsou: laboratoře experimentů na mladých myslích, výcviková centra zvyků a postojů, které korporátní společnost vyžaduje. Povinné vzdělávání slouží dětem jen tak mimochodem; jeho pravým účelem je udělat z nich služebníky. Nenechte svému vlastnímu dítěti prodloužit dětství, ani o jeden den. Pokud mohl David Farragut vést zajatou britskou válečnou loď ve věku 12ti let, pokud mohl Thomas Edison vydávat noviny ve stejném věku, pokud se mohl Ben Franklin stát učněm u tiskaře také ve stejném věku (poté prošel studiem, z kterého by se dnes udusil i absolvent z Yalu), nikdo neví, čeho je vaše vlastní dítě schopno. Po dlouhém životě a třiceti letech v zákopech veřejného školství jsem došel k závěru, že genialita je na každém rohu. Potlačujeme svoji genialitu jen proto, že jsme ještě nepřišli na to, jak řídit populaci vzdělaných mužů a žen. Řešení je podle mě jednoduché a překrásné. Nechme je řídit sami sebe.

https://www.svobodauceni.cz/clanek/jak-verejne-vzdelavani-mrzaci-nase-deti-a-proc/

Postěžovala si mi jednou na procházce moje kamarádka, učitelka. "Já to měla jako dítě těžké. Otec byl učitel přírodopisu, jen jsme vyšli někam do přírody, hned mne zkoušel - prý co to za strom, co za květinu, co za bylinu, je tato bylina, kam patří..." Jdeme dál a najednou ukáže na jakýsi zakrslý stromek a ptá se mě: "Víš, co je?" "Nevím." "To je hrozné, maturitu máš a nepoznáš osiku." Tož tak -" učitelská deformace" - přesně jako její tatínek. (Deformováni svým povoláním jsem ale všichni, nejen paní učitelky...)

Opr.:...co za bylinu, jaká je tato bylina, kam patří..."

Taky jsem se stala účou vlastně nedopatřením, co se dá dělat, už jsem si zvykla. Přezouvat se naštěstí nemusím a pití si do hodiny taky někdy nosím. Držím Vám palce, ať ve školství neztratíte hned své ideály.

Díky za pěkný článek.

V rodině máme přeučitelováno, ženy. Já je hodnotím s pochopením a úsměvěm - Nesporně vzdělané bytosti, nicméně zdeformovány ! Přijedu k tetě s dětmi a pobíhám poi zahradě. Ředitelka školy volá - MIroslave, bude oběd - Běž si umýt ruce ! Říkám - Tož teta ... Já vím, já vím, milý synovče ...