Jako dítě si pamatuji, že jsem v osm večer sebrala bráchu a šlo se spát. Uderem osmé a to mi vydrželo až do patnácti let. Ráno jsem na chalupě vstávala s dědou a šla s ním sekat trávu, všude rosa, nádhera. Baví mě rána, dneska od pěti ráno už tady straším.

Nespavost jsem měla ve svých osmatřiceti po operaci, která mne pořádně rozhodila. Usnula jsem až v jednu a ve tři byla opět vzhůru, přes den nezabrat a nezabrat, byla jsem tak unavena, že jsem vůbec nespala. Trvalo to zhruba dva roky, potom jsem sinavykla meditovat. Opravdu se zklidnit a meditovat. Pomohlo. Ale, jak říkám, jsem ranní ptáče, co stejně dál nedoskáče.

Díky za komentář, vždycky si ráda něco přečtu nebo poslechnu od lidí z "opačné strany". Hodně si o tom povídám s mamkou, která je ranní ptáče a pokaždý mě udiví, jak moc se lidi můžou lišit. Mě zase baví noci, tma, noční obloha, klid, nic mě neruší, všichni spí... Poruchu spánku vám nezávidím, dobře, že meditace pomohla. Já jsem trochu extra případ, vyhovuje mi forma meditace-nemeditace - něco, co mi odpoutá soustředění se na spánek a co mě baví, tím pádem i zklidní. Ale klasická meditace, resp. to, co si většina lidí představí pod tím pojmem, mi moc nevyhovuje. I když, je vlastně úplně jedno, co komu pomůže, hlavně, když to pomůže. Každý si musí najít to svoje.