Nebuďme v šachu V.

Nejsilnější ze všech... a zároveň tak zranitelné. Inteligentní, čestné, statečné, někdy nesoustředěné, sebestředné a neopatrné. Tolik plné protikladů - neomylné, až je dětinská chyba může naráz připravit o vše nebo rovnou zabít. 

Takové jsou dámy. Stávají se středem pozornosti, kamkoliv přijdou. A to nemusejí říct nebo udělat nic zvláštního. Prostě z nich vyzařuje "cosi", co nutí ostatní nenechat je bez povšimnutí. Chtějí s nimi kamarádit, chodit, často je napodobují, citují a obdivují - a pokud ani jedno z toho, alespoň je pomlouvají.

Dáma je zkrátka za nejvyšší počet bodů - ať už na šachovnici či v životě. Ovšem každý efekt má svůj defekt, jak by řekl jistý člověk. Jestliže se říká, že mezi genialitou a šílenstvím je velmi tenká hranice, u dam to platí dvojnásob. Je ten člověk, který před chvílí zachránil někomu život, ten stejný, co se nechal vyprovokovat jiným řidičem k divoké honičce po dálnici a nebo ten, co si před chvílí vzteky rozmlátil mobilní telefon? Ano, je...Ten hrdina z pohádek se dokáže v mžiku proměnit v žárlivého, omezeného, nechápavého jedince, kterého byste nejradši vzali palicí po hlavě. 

Jejich síla je jejich slabostí. V práci nezáleží na tom, jestli jsou nadřízení, podřízení nebo sami svým pánem, vždycky prostě vyčuhují. Jejich inteligence je mimořádná, ovšem i koně jim dokážou leckdy pěkně zavařit. Jak je to možné? Inu, dámy buďto útok ze strany vůbec nečekají a nebo jsou nad něj povznesení natolik, že se jím odmítají vůbec zabývat. Ale to, že děláme, že něco není, ještě neznamená, že to opravdu přestane existovat. Povznesenost dam nad mrzké útoky je sice na jednu stranu obdivuhodná, na stranu druhou sebevražedná. 

Projevují se jako solitéři a pravda je, že sami sice zvládnou spoustu věcí, ovšem každý potřebuje, aby mu někdo kryl záda. S pomocí střelců, věží, ale i koní nebo pěšců mohou dokázat mnohem víc. Umějí měnit taktiky, pohybovat se všemi směry, přizpůsobovat se situaci, vymýšlet strategie a plány, reagovat na změny, ale jisté dovednosti jim chybí - říct si o pomoc, přenechat žezlo na chvíli někomu jinému a spolupracovat. Krátcí bývají i na koně - ti je mohou napadnout bez toho, aby sami byli ohroženi. Úplně jednoduše proto, že dáma přece takovou ubohou taktiku, jako je útok ze strany, "nemá zapotřebí". Což je sice v zásadě pravda, ale nikdy nezaškodí o oněch úskocích vědět, hlídat si je a hlavně - umět na ně reagovat!

Existují i velmi zvláštní druhy dam a to ty, které se bojí svého potenciálu. Takže ano, ti lidé, co sedí v koutě, nervózně si mnou ruce, uši, bradu a nevím, co všechno ještě, mohou být skryté dámy, které zatím jen nevědí, jak a kam namířit svou sílu. Působí nejistě, zmateně, nepřátelsky nebo arogantně. Ale to všechno má společného jmenovatele. Sílu a strach. Z těchto dam se často stávají mistři teoretici - vědí, jak by měly věci ideálně vypadat, radí ostatním, jak jich docílit, vidí chyby, souvislosti, jsou si dokonce vědomi i svých vlastních chyb a přesně vědí, co by měli udělat, aby si polepšili. Ovšem nejsou schopni tak učinit. Bojí se, že se to nepovede, selžou, ztrapní se, shodí a nebo také, že by se to mohlo povést. Poslední položka zní sice trochu jako klišé, ale dejte otrokovi svobodu a s největší pravděpodobností spáchá sebevraždu, poněvadž nebude vědět, co s ní. Často se zaleknou i obyčejného pěšáka, aniž by si uvědomovali, o kolik ho převyšují. Avšak i těmto dámám budete fascinovaně naslouchat a v duchu se divit, kde přišly na tolik moudrosti, když nejsou schopni poradit si s vlastním životem. Ale to je právě ten paradox.

Další druh dámy se vrhá do všeho po hlavě. Je si dobře vědom svých možností a síly, až mnohdy nabyde mylného dojmu, že dosáhne všeho, sám a navíc ihned. Zahájí zběsilý útok, řve na všechny strany, kope, rozdává facky a každého napadá... až jej nakonec sejme pěšák. Úplně jednoduše řečeno, tihle lidé věří, že si mohou dovolit všechno - ke každému a bez rozdílu. Jenže už zapomínají, že existují i jiné dámy - a to například takové, jež umí svoji sílu využít lépe a nebo pěšáci, kteří se také chtějí bránit. Sice po "pěšákovsku", jenže i to někdy stačí, aby dáma zemřela. Ale na druhou stranu mívají tihle lidé onu neuvěřitelnou "z prdele kliku" a nad tím, co všechno jim projde, budete nejednou kroutit hlavou. 

Dámy se zkrátka musejí naučit rozvaze, klidu, pokoře a zdravé sebedůvěře. Sebevědomí není nekritické uctívání sebe sama, ale vědomí si svých silných i slabých stránek. Nejde o přeceňování ani podceňování, ponižování ani vyvyšování. 

Dáma by měla mít rovněž vždy na zřeteli vyšší cíle, než je její osobní prospěch, výhody nebo honění si vlastního ega. Protože jinak se její síla zvrhne v zabíjení slabých a hloupé napadání silných. Musí se naučit ocenit pomoc druhých, bránit slabší a v neposlední řadě - svého krále. Pokud si moudrostí, odvahou, silou a laskavostí získá pěšáky, koně, střelce a věže na svou stranu, stane se nepřemožitelnou. Všichni ji budou věrně následovat a do posledního dechu bojovat za svůj vyšší cíl - za svého krále.