Ještě dodatek:

K výchově není třeba strach! K výchově je třeba láska a důvěra!

Strach působí rychlou poslušnost, ale jen zdánlivou, dokud je přítomen přízrak strachu.

Láska nevede k tupé poslušnosti, láska vede k zamyšlení, láska vede k následování, které není jen dočasné.

Nechtěje vyvolávat strach. Na to nemáte. Vy máte na tu lásku, na výchovu úctou k druhému. A to je víc!

Váš životní elán je krásný. Narážíte a budte narážet. Jiné už to nebude. Jste mladá a zatím nemáte tu jistotu. Ale to přijde. Časem. Až budete jen krásná. A nadjete chlapa, pokud se stejně přirozeným elánem chcete mít děti. Nebo chlapy, pokud se chcete rozdat. Svůj život máte ve svých rukou. Pevně. A to je dobře!

Držím Vám palce. Dělám 13 let školníka na gymplu a do nedávna si studenti ještě mysleli, že jsem jaderný fyzik, který kvůli na jaderné elektrárně průseru dělá školníka za trest.

Ten pojem, "Strach", je vůbec zajímavý ! Co to vlastně je ? Podefinoval jsem si sám, že pak jde - o "Nepoznanou skutečnost". Zdroje pak mnohé , od něvědomosti - co je za rohem, ve tmavém sklepě ?, přes pověry - přece to říkali !, ba, i důležitá role zvuku . Člověk se i bojí rád = hororovové filmy. Asi ten pocit, že "Tam, je to ještě horší, než-li u mne", pak to uspokojení. Ovšem pozor - Zkuste u filmu vypnout zvuk a sledovat prostrý obraz - Strašidelnost se ztratí ! Podobně je to s lidmi, školníky. Mnozí mají svou fasádu hrůzostrašnosti jako slupku - uvnitř je dobrotivost. Jak říkám, strach - Jako nepoznaná skutečnost ... Jinak z Vašeho, školského prostředí - bych osobně - Měl strach ! ...

hezké povídání - ale nezávidím vám, spíš obdivuji, že to vydržíte

Karma, hezké a čtivé. Nejsem natolik delegován, abych vám přizvukoval v oboru.