Jak jsem se s tebou vyspala

Kde jsme to minule skončili? Ano - u šťávy z kuřecího, u toho, že jsem byla ve svým „pokročilým věku“ ještě panna... u tvýho šoku, našich věčných hádek a mýho remcání. A dnes se jednoduše podíváme na to, jestli jsi byl ten pravý.

Jak jsem řekla, remcala jsem na všechno a furt se mi něco nelíbilo. Teď bych si za svý chování s chutí nafackovala, ale asi už není potřeba, život mi postupem času nafackoval sám. Aneb jak řekl jeden moudrý muž: Všechno, co děláš, děláš sobě. Štvala jsem tě a ty mě, ale zároveň mi s tebou bylo tak dobře, že jsem nechápala, jak můžou zároveň existovat dvě tak rozporuplný věci.

Vzhledem ke svýmu „stavu“ jsem se k tobě domů nehnala. Dá se říct, že ze sexu mě jímala panická hrůza, jenže zárověň jsem cítila, že už je čas. Omezovalo mě to, brzdilo a obtěžovalo a cítila jsem, že se potřebuju pohnout dál. A proto, když jsi pronesl ono: „Co s tebou, holka...“, já se tehdy už zřejmě podvědomě rozhodla, že tě jen tak nepustím. Nicméně jsem na to šla trochu větší a déletrvající oklikou. Haha, kdo mě zná dobře, ten pochopí.

Takže se dá říct, že jsme se k tvýmu domovu postupně přibližovali. Asi nejblíž to bylo na grilovačce u tebe venku. Byl krásnej, teplej, letní večer, já se fakt přejedla a bylo mi hrozně dobře. Ani si nepamatuju, že bych tehdy na něco remcala (letní večery se mnou dokážou hotový zázraky), i když možná si pamatuješ ty...? Po večeři jsme se šli projít kolem pole ke kapli na kopci a mně se začalo chtít hrozně čůrat. „Tak na co čekáš, nikdo tady není, vyčůrej se, kde chceš“, snažil ses mě motivovat. „No, ale ty tady jsi“, snažím se ti na oplátku taktně naznačit zase já. „To jako že ti vadím, mám se snad otočit?“ směješ se na celý kolo. „To je snad samozřejmost, že se otočíš, ne?“ odseknu. „Když já bych se moc rád díval.“ „No to nemyslíš vážně, to je fakt úchylný!“ „Ježíš, já se otočím, ať se tu nepočůráš.“ „Sláva“, odtuším a schovám se za blízký křoví. „Ale nechápu, co je na tom úchylnýho, jednou mi ho při tom sama budeš chtít podržet“, zavoláš za mnou, přičemž já kontroluju, jestli se fakt nedíváš. S chutí bych tě teď vzala něčím po hlavě, jenže bohužel – čůrám.

Po týhle akci vystoupáme ke kapli a pohled, který se najednou otevře, mi vezme dech. Slunce už zapadlo a právě panuje takový ten mezičas, kdy se pomaličku, nenápadně začíná smrákat, ale ještě zdaleka není tma, jen příroda s oblohou dostávají výrazně tmavší kontury, zatímco všechno ostatní se koupe v oranžové záři. Sedím ti na klíně na schodech kaple a jen se díváme. Naproti v dálce se mihotají světýlka sousedního města a nad hlavou nám šumí stromy. Myslím, že to musely být břízy, jejich droboučký lístky se totiž ve večerním vánku třepotají nezaměnitelným způsobem. Vždycky mi připomenou dlouhý prameny vlasů, co si jen tak povlávají, jak se jim zachce. „Proč si vybíráš o dost mladší holky?“ zeptám se. „Protože je v nich energie.“ Vím, co máš na mysli, ale zároveň si říkám, že v tobě je víc energie než v deseti dvacetiletých holkách dohromady.

„Pojď, odneseme domů do lednice věci z tý grilovačky“, povídáš, když se vracíme z procházky. „Jako, že půjdeme k tobě?“ „No, jak jinak bys to tam chtěla dát?“ směješ se. „Aspoň konečně uvidíš, jak to u mě vypadá. Neboj, já tě neukousnu.“ Evidentně sis všiml, jak se tvářím. „Ale já s tebou nebudu dneska spát.“ „Kdo mluví o spaní? Prostě se jen podíváš.“ „To určitě...“ mám chuť vzít do zaječích. „Dobře, tak já se kouknu dovnitř, ale ty zůstaneš venku“, vymyslím najednou řešení, zatímco mi v hlavě běží divoký scénář. Nevím, co jsem si myslela – že jakmile překročím práh tvýho domu, vrhneš se na mě a znásilníš mě? Nemyslela, kdybys chtěl, mohl jsi to provést už stokrát, aniž bych vkročila do tvýho domu. Možná jsem si tě chtěla ještě trochu oťuknout a možná jsem jen chtěla oddálit to, čeho jsem se bála. Ať tak či tak, zůstal jsi tehdy opravdu venku, komunikovali jsme spolu přes otevřený okno, několikrát jsi mi pohrozil, že jdeš dovnitř a já ječela, ať zůstaneš, kde jsi. „Já už ani nesmím k sobě domů, to jsem to dopracoval“, smál ses.

Trvalo ještě nějakou dobu, než jsem se osmělila a začala u tebe trávit čas. Než došlo k prvnímu sexu, k mýmu úžasu se ti povedlo udělat mi to rukou, což by mě bylo nenapadlo ani v nejbláznivějším snu. Ovšem ten úžas jsi trochu zkazil otázkou: „A to bylo všechno?“ No, vlastně jo, v ten moment to pro mě bylo všechno – víc, než na co bych si jen odvážila pomyslet. Celkem mě umrtvilo, když zažiju první orgasmus, co jsem si nemusela zařídit sama a ty se zeptáš ´a to je všechno?´ Jo, neřvala jsem jak na lesy a nelezla po zdi, jenže to neznamená, že bych si to míň užila – naopak.

Nicméně první sex si neužil ani jeden z nás. A vlastně ani druhej – protože nápadně připomínal ten první. Ovšem pro mě žádný překvapení – odjakživa jsem se držela při zemi a nečekala romantiku při svíčkách zakončenou výbuchem vášně ideálně rovnou třikrát za sebou a současně. Čekala jsem masakr. A ten přišel. Za mýho řevu, jak když zařezávají podsvinče jsi prohlásil, že jsi ve mně asi centimetr a já si nedovedla představit, jak to teda bude bolet, až budeš vevnitř celej. Odmítala jsem tomu uvěřit – dyť už teď mám dojem, jak kdyby mě dole řezali zaživa. A ty prý centimetr?!!

Ale strašně jsi mě překvapil. Ne, že bych očekávala, že se budeš chovat hrubě, to vůbec, ale říkala jsem si, že někdo s tvými zkušenostmi si s tím nebude tolik lámat hlavu. Panna nebo ne, prostě zůstaneš v pohodě, což mi tedy přišlo spíš jako výhoda, poněvadž jsem si nedokázala představit vedle sebe (no, „vedle“ není úplně ta správná předložka) kluka, co má stejně nebo jen o trochu víc zkušeností než já. A ty ses choval ještě o dost citlivěji, než jsem si vůbec dokázala představit, viděla jsem, jak ti je líto, že prožívám bolest, a snažíš se na maximum, abych se cítila co nejlíp.

Přestože jsme asi oba věděli, že to není vztah na dlouho, jsem ti dodnes opravdu vděčná, jak ses choval. Nevěřila jsem, že máš jen mě, přestože jsem neměla reálný důvod a už vůbec ne důkaz si to myslet. Ale logicky – měl jsi do tý doby hodně holek a hodně rád sex. Poslouchala jsem, když jsi vyprávěl, jak dobrý byly některý tvý bývalky v posteli a taky, že některý by tě evidentně rády zpátky. Tak co se mnou? Jediný co, kdyby mezi námi byla třeba obrovská láska, což nebyla. Jo, mohlo ti přijít chvíli zajímavý mít pannu, zvlášť pokud jsi ji nikdy předtím neměl (nevím), jenže co dál? Takže proběhl ještě druhý pokus o sex, stejně zoufalý jako ten první a potom jsme se rozešli (ne kvůli tomu). Ale nikdy jsem nelitovala, že moje „poprvé“ proběhlo zrovna s tebou a nikdy na tebe nezanevřela. Protože ti záleželo na tom, abych se cítila dobře a abys mi neublížil. Což je mnohem víc, než mi kdy dali někteří jiní... Takže bez nadsázky můžu s klidným svědomím říct, že jsi BYL ten pravý.