Holky to chtěj taky... a Tonda chce holky

Dnes zase jeden příběh z tanečních. Tentokrát o Tondovi Opici, který balí kámošku, ale ta ho k jeho smůle nechce. Rozhodneme se dotěrného ctitele odradit, jenže se nám to trochu vymkne z rukou.

Tonda byl kámošky tanečník a vlastně bychom s ním neměly žádný problém, kdyby se držel svýho kopyta – tedy tancování. Pro Irču přišel už na první lekci, prostě normální kluk, pobavila se s ním, zasmála a dokonce obstojně tancoval. Byla spokojená, takže si ho „nechala“. Ovšem jen do doby, než si Tonda její spokojenost vyložil jinak. Začalo to drobnými náznaky, pokračovalo okatějšími, když kámoška nereagovala (doufala, že toho nechá) a vyvrcholilo samozřejmě pozváním na rande.

V tomto období jsme ho také z Tondy překřtily na Tondu Opici. „Hele, všimla sis, že z profilu vypadá jako opice?“ nadhodím jednou ve škole celá vysmátá. „Jaká opice?“ nechápe. „No, jak máme v dějáku takový ty pravěký... teda, ona to vlastně není úplně opice, ale nejstarší předchůdci dnešního člověka, nějakej ten homo erectus nebo co.“ „Erectus, jo?“ tlemí se kámoška. „Tak to na něj sedí.“ „No koukej“, nalistuju příslušnou stránku, „když se podíváš z boku, má úplně stejně vysunutou hubu a na ní takový ty fousky, jak tadyten erectus.“ „Hele a víš, že jo?“ Takže od tý chvíle Tonda Opice. Ale může si za to sám, nemá bejt vlezlej.

Zpátky k námluvám. „To je v háji“ volá mi Irča jednoho večera. „Pozval mě na rande. A víš, kam? Do kina... na Holky to chtěj taky.“ „A sakra“, vybuchnu smíchy, ale soucítím s ní. „No a cos mu řekla?“ „Souhlasila jsem, jenže teď nevim, jak z toho ven, do prčic. Já se ho nechtěla dotknout, je vlastně fajn a dobře se s ním tancuje. Prostě jsem ho nemohla úplně odpálkovat, chci s ním tancovat dál.“ „Chápu... ty jo, co by se s tím dalo elegantně udělat?“ přemýšlím nahlas. „Já nevím, vůbec nic mě nenapadá! Ale nemůžu tam jít, určitě na mě bude něco zkoušet, ještě když vybral takovej film.“ „Hm, to se úplně nabízí...“ „Jo, sakra, a budu s ním uplně sama! Jasně, kino plný lidí, ale cizích...“ Sama, sama, běží mi hlavou, když v tom dostanu nápad. „No, tak zařídíme, abys sama nebyla – co kdybych šla s váma?“ „Počkeeej“... poznám, že se kámoška na druhým konci začíná usmívat. „Ale to vůbec není špatný, zeptám se ho, jestli mu nevadí, když tě vezmu s sebou, že ten film už dlouho chceš vidět.“ „Což mu určitě vadit bude, takže nakonec se třeba ani žádný rande konat nebude“, zasměju se, jistá si naším vítězstvím. „Jo, určitě mu to bude vadit, kdo by chtěl na rande třetího“, smějeme se už přímo ďábelsky. „A kdyby na to čistě náhodou přistoupil, postarám se, aby na tebe nehrabal.“

Zavěsíme, Irča jde volat Tondovi. Za chvíli píše: „Ty vole, on souhlasí. A nejenže mu to nevadí, dokonce se zdálo, že má snad radost.“ „Blafuje“, odpovím suverénně, ale trochu znejistím. To je podezřelý.

A opravdu. Tonda to rozjede už v autobuse, kde se všichni potkáme. Irča nastupovala na konečný, takže sedí u okna, Tonda o zastávku později a hoví si vedle ní směrem do uličky. Přistupuju poslední a poté, co přijdu k nim, automaticky se chytím tyče, že postojím, abychom se mohli pohodlně bavit. Tonda mě přivítá s rozzářeným úsměvem a než se stačím vzpamatovat, popadne mě v pase a stáhne na sedačku, přičemž se samozřejmě namáčkne na Irču a suverénně prohlásí: „Pojď k nám, sem se tři vejdeme.“ Nezmůžu se na odpor, načež hoch si mlčení vysvětlí jako souhlas, takže ke kinu dojedeme každá s jednou jeho rukou obtočenou kolem pasu, přičemž Tonda si mezi náma trůní jako paša. Co si o sobě myslí, náfuka?!

Do kina dorazíme za družnýho hovoru, teda hlavně já s Tondou, Irče se moc konverzovat nechce. Klukovi to ale evidentně nevadí. V sále samozřejmě zasedací pořádek jako v buse. Film začne. O erotický scény není od začátku nouze, takže obě trochu trneme, ale naštěstí Tonda je větší kecal než konal, a tak jsme v cajku. Sice se občas střídavě naklání k Irče a pak zase ke mně, ovšem má jen nevinný poznámky a u erotických scén se blbě směje. Uff, snad jen neškodnej puberťák.

Můj prvotní úmysl kazit těm dvěma soukromí vezme totálně za svý, jelikož nic takovýho není vůbec potřeba. Tonda si moji přítomnost vysloveně užívá... A do háje... začíná mi konečně docházet – že on si myslí, že o něj máme zájem obě?!

„Tak co, holky, kam vyrazíme příště“? pronese významně v buse cestou domů, když si nás zase rozesadí kolem sebe. Sakra, s tím jsme nepočítaly, rozpačitě po sobě koukneme a ani jedna se nemáme k odpovědi...

Co s ním? řešíme s Irčou po proběhlým rande. Nevymyslíme nic, nějakou dobu se sice snažíme dělat mrtvýho brouka, jenže Tonda se jen tak nevzdává. Každou chvíli ji někam zve a často nezapomene dodat, ať mě klidně vezme s sebou. Irena mezitím začne chodit s někým jiným a pak konečně kápne před Tondou božskou a narovinu ho odmítne. Ten to naštěstí vezme sportovně, nadále s ní tancuje a o nic se nepokouší, takže vypadá, že „nebezpečí“ zažehnáno. Ale pak jednou... Oba spolu pokračují po skončení základního kurzu v tanečním klubu, kam se hlásili obvykle ti lepší a nadšenější z absolventů. Mě sice tancování taky docela chytlo, ovšem rozhodla jsem se klub vynechat. Nicméně trochu mi vrtalo hlavou, jaký to tam je, takže když mě pak kámoška požádá, jestli bych nešla na jednu lekci místo ní, že nemůže, nadšeně souhlasím. Užila jsem si to a musela uznat, že Tonda je fakt dobrej tanečník. On si to očividně užil taky, ale navíc usoudil, že jsem právě podala ten nejpřesvědčivější důkaz zájmu o jeho osobu a pozvání na rande na sebe nenechalo dlouho čekat. Tentokrát však jen a jen pro mě. Ajaj a máme to tu znova. Takže – jak y toho ven? No jo, puberťáci, ale sranda byla, to zase jo.