- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Tak to se mnou šlo dál. Snažil jsem se svátky ignorovat a nechat je ostatním. Dokonce jsem byl jednou hlavním iniciátorem toho, když jsme na Štědrý den, jako výrostci i s mým bratrem, na našem přírodním hokejovém kluzišti, mimochodem jediném u nás s kanadskými rozměry, protože do starého lomu se prostě větší nevešlo, zato tam v chladu vydržel nejdéle led v okrese, stavěli mantinely a ty nám dvakrát spadly, že nikdo nepůjde domů, dokud je nepostavíme. Od rána jsme nejedli, nepili a zlaté prase nikde. Jen večer doběhli rodiče nás všech a pěkně jsme to schytali. Hlavně, že mantinely stály a večer, cestou na půlnoční mši, jsme mohli stříkat vodu.
Otec mě naučil mít přírodu rád. Toulali jsme se spolu beze slov lesem i po polích a pozorovali i to co většina lidí nikdy neuvidí. To nejde jen vidět, to se musí i cítit. On mě to dokázal naučit. Stejně tak, jako on sám výborný sportovec, mi vštípil lásku i k této lidské činnosti, která se mi pak stala osudem.
I na Štědrý den jsme pokaždé, dokud jsem byl chlapec, spolu vyrazili do lesa. Bez pušky. Nakrmit zvěř, stavit se na hřbitově a případně donést stromek. To jediné mě na Vánocích překvapivě bavilo. To vzrušení z krádeže v lese. I když tehdy to bylo na vesnicích běžné. Stromky se nekupovaly. Prostě se zašlo do lesa a bylo to. Také do školy jsme je takto nosili a z pověření pana ředitele. Pardon soudruha ředitele, ale on byl dobrák, za to oslovení fakt nemohl a neměl je rád.
Tak se to se mnou vleklo. Když jsem začal běhat, snažil jsem se využít jakékoli situace, abych mohl z těchto stresových dnů plných nervozity zmizet. Šokujícím zážitkem se pro mě stávaly návštěvy obchodů a pak ta hrůza později v zaměstnání. Všichni se snad zbláznili. Uštvané výrazy v obličeji, honba za možným i nemožným. Aby se pak vylepili o dovolené u televize a cpali se až k prasknutí vším, co jim padlo pod ruku.
Pro mě jsou Vánoce svátky přežírání. Když to šlo, raději jsem se sbalil a vyrazil do lesa. Jen se tak proběhnout. Pokochat pohledem na tu krásu, poslechnout nebeské ticho. Pozdravit lesní obry, mé životní kamarády, a pokud byl sníh, tak v němém úžasu sledovat tu bílou očistu přírody. V duchu jsem si říkal, že by to potřebovali snad všichni lidé. Tak na bílo se očistit a nechat tyto dny volně plynout. Ony za to nemohou. To jen my jsme z nich udělali to, co v koloběhu roku nejsou. Z několika otočení planety, které je v podstatě stejné po 365 dní, jsme si vytvořili stresující záležitost.
S rozvojem sportovních akcí o svátcích, zejména běžeckých, jsem pak unikal, jak to šlo. Předvánoční běh, Štěpánský běh, předsilvestrovský běh, silvestrovský běh, Novoroční běh, jen aby ty strašné dny utekly jako voda a hlavně mezi kamarády.
A taky pro to vzrušení.
Pro stromky jsem už do lesa nechodil, ony si nezaslouží být pro chvilkové pokochání nás, lidí, tak surově znesvěceny, a ty závody je nahradily. Je pravda, že i kolegové běžci byli a jsou v tyto dny trochu víc ve střehu a spěchají, ale vždy byl čas alespoň na chvíli si povykládat a popřát si. Ne pokrytecky jako většina lidí, ale upřímně, jak to mezi běžci chodí. A stejně jsem pokaždé odjížděl poslední. A mezitím jsem vyrážel na dlouhé běžecké výlety do přírody. Všichni tvrdí, že o Vánocích je jiná, vznešenější, svátečnější a já nevím co ještě. To říkají ti, co ji vůbec neznají, nerozumí jí a možná se do lesa dostanou opravdu jen o Vánocích. My, přírodní běžci, víme, že je pořád, v kterýkoli roční čas, či denní dobu pořád stejně nádherná, krásná i překvapivá. A umíme si to užít nejen o Vánocích.
Je pravda, že my jsme doma tyto svátky pokoje a klidu, jak je kdosi kdysi nesmyslně nazval, protože jsou to spíš svátky stresu a šílenství, nikdy moc nebrali, ani moji synové, ani má manželka. Prostě jsme je přežili.
Asi nám to tak osud předurčoval. Protože právě o Vánočních svátcích před devíti roky mi během pár dnů zemřeli otec, matka a o tři roky mladší bratr.
Už od dětství jsem neměl Vánoce rád a někdo nahoře moc dobře věděl proč. Možná je to jen souhra hrozně neuvěřitelných okolností, ale prostě je to fakt.
Vánoční svátky nemám rád!
A nebýt běhu asi bych je těžko přežil.
Další články autora |
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...