Máme v našem ZOO samé nalezence. Jak ráda bych si někdy vybrala psa já, ale nemám šanci.  Lilly (rasa něco s něčím) nám pořád utíkala. Je dědictví po strýci, který umřel. Veterinář pravil, že pes tulák se to neodnaučí. Pátrala jsem a vypátrala elektronický obojek. Když nabere třetí kosmickou a chce utéct stačí dálkově zmáčknou dost protivný zvuk a stojí jak přibitá. Ev. el. ránu k zastavení jsme nikdy nemuseli použít. 

Labrador (přivázaný drátem ke stromu v parku, se nás drží jako klíště a čivava (maminka se spustila asi s jezevčíkem) vyhozená v zimě z auta, se pořád kouká kde jsme :-). Takže mají volnost a můžou se proběhnout, mě to moc neběhá .

Článek je moc pěkný a autor bude asi někdy bručoun, ale hodný. Karma.

Tak koupím psovi mobil a když se ztratí, tak zavolá, ne?

http://www.mazlicci.cz/rady_tipy/mobil_pro_psa.html

Sice hezky pribeh .. ale podle uvodu prispevku nejste zrejme prilis tolerantni a chapavy clovek. Ale stane se

Ať už netolerantní, hlavně že zachránil. A že u toho trochu frfla, vždyť se taky nalítal. Mesimu.

No, jeden takový " ztracený pejsem " nás před třemi lety, na Silvestra, adoptoval. Dneska už má 20 kg, krásně hřeje v posteli v nohách ,ale jsme oba nevychovaní. Pouštím ho také na volno. Ale hlídá si nás....

http://zahradnikb.rajce.idnes.cz/Lumpik_-_mesic_po_adopci/

Najhorší sú na tom tí "stratení" psíci, čo ich majiteľ vypustí do lesa, aby sa ich zbavil.

Mne tak pred rokmi, po príchode do lesa  vbehol do auta malý špinavý biely psík a nechcel von. Očividne ho nejaký hajzel vozieval v aute a vyhodil ho.  Doma sme ho okúpali, nakŕmili a na druhý deň putoval na veterinu. Bol to mladý zdravý maltézáčik a nakoniec skončil v byte jedného pána veterinára.

Je to už asi 5 let zpátky. Jel jsem na kole po levém břehu Vltavy z Hluboké n.V. V řece bylo trošku víc vody a já jsem v ní zahlédnul vyčerpaného irského setra, který nedokázal vylézt po vysokém, příkrém a bahnitém břehu ven z vody. Tak jsem k němu slezl, on se ochotně nechal chytit a vytáhnul jsem ho smykem z vody nahoru na cestu. Pes se mi odvděčil oklepáním toho blátíčka přímo na mě.  Za pár minut se objevil páníček.  Na moje slova, že se pes málem utopil téměř nereagoval. Pod fousy si mumlal něco o tom, že pes je už starý a neposlouchá. Připnul si psa na vodítko a beze slov odešli.......... Zůstal jsem tam jak opařený se špinavým oblečením a blátem na obličeji.......

Kez by vsichni zatoulani psi meli stejne stastny konec.

Normálně jste mi vehnal slzy do očí . Velká pochvala vám i Vašemu pejskovi.

Hlavně u jezevčíků. Ten můj se vždy někde dokázal podhrabat a utéct na několikadenní pouť; ta poslední mu byla osudná...

řešení problému zatoulaných a zaběhnutých psů je velmi prosté- buď čip od veterináře nebo na obojek informace se jménem majitele a tel. číslem....pak by se již velmi ztracený pes dostal zpět k svým majitelům

Bohužel zrovna na tenhle případ tohle neplatí - tomu pejskovi by ten obojek byl nanic. Asi nemohl z toho místa vylézt. A čip a obojek by mu byl k ničemu.

Asi chudá slyšel jak ho volají a ani neměl sílu vylézt...