Dnes poněkud odbočím od sportovních témat, která si zde ode mě můžete pravidelně číst. I když také stravování se sportem souvisí víc, než si většina lidí uvědomuje. Stejně jako s naším zdravým životem, ale to já bohužel nevyřeším. Zdraví občanů je určitě to poslední, co zajímá ty, kteří se postarali o to, že se tady u nás žije, jak se nyní žije.
Pocházím z vesnice a ze zemědělské usedlosti. Zahrad jsme měli tolik, že jsem je nenáviděl a pole už nám naštěstí sebrali dřív, než jsem se narodil. Taky jsem se jich hned zbavil, jak mi je vrátili. I tak v zahradách bylo práce ke strhání a to jsem jako kluk z duše nenáviděl. Kdykoli to šlo, raději jsem zmizel i za cenu pádného dohovoru otcovy ruky, která na mě čekala, když jsem se pak vrátil z dětských her domů a potichu, jako myška se snažil proplížit kuchyní někam z dohledu ostřížích zraků rodičů a babičky.
Ale skoro pokaždé neúspěšně a tak jsem většinou ručnímu pohovoru neušel.
Měli jsme na kopci nad vsí za kostelem asi 15 obrovských stromů třešní. Všechno se tenkrát muselo otrhat a odevzdat do sběrny. Umělo se moc dobře hospodařit. Jak já to tam z duše nenáviděl. Trhal jsem jen do pusy. Jenže za chvíli to žaludek neunesl a třešňový průjem byl na světě. Nakonec stejně došlo na košík, neboť otec prohlásil: „Ty bedny, co jsme se dovezli, musí být plné, jinak jsme tu i přes noc.“ Tak mi nezbylo nic jiného, než přidat ruce k dílu. Musím přiznat, že jsem se tam naučil trhat třešně až neuvěřitelně rychle. Když jsem pak později pochopil cenu peněz, rád jsem si tam už sám mnoho let přivydělával.
A tak to bylo i s dalším ovocem. Meruňkami počínaje, přes švestky, hrušky a jablky konče. Jenže tenkrát všechno mělo svoji výhodu v tom, že sběrny ovoce vykoupily téměř vše, co jsme do výkupu přivezli. Samozřejmě až na zásoby, které skončily ve sklepení našeho domu na zimu. Tam se také uložila i zelenina, která se dala uskladnit a další nejnutnější potraviny pro domácí zvířata jako třeba řepa a brambory.
A teď se konečně dostávám k jádru pudla.
Ovoce je i nyní na zahradách stále hodně. Alespoň tady u nás. Jenže nikdo je nevykupuje a tak se nesklízí. Zůstává všechno na stromech a pak to shnije na zemi. O většinu zahrad se již nikdo nestará a taky to tam tak vypadá. A sbírat jablka do padanek, které se zatím jediné vykupují, to se většině lidí nevyplatí, protože projedou v benzínu, když je povezou do sběrného místa, víc peněz, než za ty padanky dostanou. A nakonec jsou i líní si ovoce sami natrhat. Raději si skočí do supermarketů, kde si za drahý peníz nakoupí nedozrálý hnus přesycený chemií a jedem. A ještě k tomu to cpou i do dětí. Případně to mládež dostává ve školních jídelnách. Vím moc dobře, jak s tím zacházejí, měl jsem po několik let svého učitelování kabinet právě naproti jídelny. A vůbec se jim nedivím, že takové ovoce, či zeleninu nechtějí. Zato když donesu bednu dozrálých jablek přímo na stromě dětem na trénink nebo na závody, zmizí okamžitě. Rajčata taky tak a cokoliv ostatní též. Koneckonců na závodech, které v létě pořádám, je občerstvení z mé zahrady to, co nejvíc přitahuje většinu běžců. To jsem ale trochu odbočil.
Přál bych totiž všem, kdo si tohle svinstvo v obchodech kupují, aby si vyzkoušeli jakou chuť má ovoce či zelenina, která dozrála na zahrádce doma, a porovnali si to s nabídkou obchodů.
Já to udělal. Po rajčatech z obchodňáku jsem se pozvracel a z jablek dostal průjem. Víc už jsem si zdraví ničit nezkoušel. Mám žaludek přivyknutý na poněkud jinou kvalitu.
A teď se ptám? Kdo tohle dopustil a připustil. Nebyl to nakonec jeden z cílů takzvané sametové revoluce získat nové trhy a dovážet sem k nám veškerý odpad z celé Evropy?
Nota bene z celého světa? A tím nemyslím jen Českou republiku, na to je nás příliš málo, ale i ostatní země, kde zemědělství i ovocnářství slušně fungovalo a nebylo nutné nic moc dovážet. To se v první řadě všechno co nejdřív zničilo a pak se k nám začal navážet ten humus, co musíte jíst. A tak to vypadá u většiny potravin.
Je mi líto lidí u nás, co se musí tím svinstvem živit a jsem upřímně rád, že se mě to netýká. Jen mě mrzí, že aspoň těch pár z mého pohledu velmi kvalitních přebytků nemůžu odevzdat do sběrny, aby si je pak někdo mohl také koupit. A na nějaký trh si stoupnout nepůjdu. Za to mi to nestojí. Stejně bych na to neměl čas a na poplatcích za povolení zaplatím víc, než získám na prodeji a ještě mi bude kdekdo házet klacky pod nohy. Nejsem žádný velký zahrádkář či zemědělec a většinou tomu vůbec nerozumím, jen se starám o to, co jsem podědil po rodičích. Přesto je mi líto, když se tolik kvalitního ovoce u nás nechá shnít. Já svoje přebytky, než aby shnily, raději rozdám známým a přátelům, případně něco dodám zdarma i do školky dětem. Ale na druhou stranu mě péče o zahradu také stojí nějaké peníze a lepší by bylo, mít možnost si aspoň trochu náklady snížit, když by se ovoce vykupovalo jako dřív.
Letos jsem jen ze srandy zastavil s bednou třešní na parkovišti u jednoho supermarketu v době, kdy se tam prodávaly za 90 korun a napsal na tabulku třešně zdarma, za chvíli na mě přijela policejní hlídka a vykázala mě pryč.
Nebudu se víc rozepisovat. Je to dnes jen hodně nesourodé zachycení myšlenek před podzimní sklizní ovoce, která na mě za pár dní čeká. Ale ti z vás, co vědí o čem píši to pochopí a ti, co jsou mimo a chodí do obchodních center jako do kostela, mě stejně zatratí až do horoucích pekel. Možnost v diskuzi mají všichni, ale dopředu upozorňuji, že se jich nezúčastňuji.
Mám jednu velmi neblahou zkušenost ze sportovního webu, kde také občas něco publikuji. Za můj názor ověřený lety praxe a teď po pár rocích, kdy móda s různými sportovními výstřelky ustoupila, dokonale potvrzený, mě tenkrát vláčeli různí taky odborníci a chytráci po všech stokách a nejhnusnějším bahnem. A kdyby to šlo, ukřižovali by mě jako Krista. A to byli zrovna ti, jak jsem si ověřil ve výsledcích, co se šli vyprdět do tisícihlavého davu, aby na ně nebylo vidět. Zřejmě během toho závodu, kdy málem zpozdili časový pořad, či ani nezvládli přijít v daném limitu, protože to od nich samozřejmě nebyl běh, asi nabrali tolik moudra, že mých víc jak 40 let praxe, specializovaného studia a nakonec i trenérských úspěchů, jim přišlo k smíchu.
Takže můžete teď do mě bít, co se tam vejde, ale vězte, že vám stejně neodpovím.
