Volit podle činů, ne slov

Od určité doby nesleduji předvolební kampaně. Do hesel a slibů se vejde cokoliv. Podstatné je, kdo to říká a co již ukázal. A hodnoťme kandidáty na základě své zkušenosti, ne podle toho, jak je malují jejich političtí rivalové.

V nadcházejících volbách je to podobně. Nenajdu politickou stranu, která by mi vyhovovala úplně, ale dá se volit podle důvěryhodnosti jejích osobností, které nám již dlouholetým působením a činy ve veřejném dění lecos o sobě vyjevily.

V preferencích vede hnutí ANO. Je poměrně všude vidět, snaží se jít mezi občany a jejich kampaň je dost všudypřítomná. Nicméně, jak bylo řečeno výše, co zazní v kampani není ani tak podstatné. Podstatné jsou osoby, které to říkají. Začněme u Andreje Babiše. Je to schopný obchodník, byť jeho obchodní impérium vzniklo v 90. letech, kdy to bylo málokdy o čistém byznysu. Podstatná je ale hlavně naše zkušenost s tím, jakou již dělal politiku, když byl u moci. A to je problém. Za jeho vlády jsme se dostali do chaosu a zadlužení jako nikdy předtím. Je fér říci, že šlo o pandemickou krizi, ale ve srovnatelných evropských zemích to zvládli výrazně lépe už jen proto, že premiérem nebyl někdo, kdo svou stranu ovládá autoritářsky a funguje na principu mikromanagementu. Počet obětí covidu tak byl u nás statisticky výrazně vyšší, a životy už nikdo nevrátí. Druhým problémem Babiše je to, že se od něj málokdy dozvíme, jakou má vizi pro tuto zemi. Pokud tedy nepovažujeme za vizi to, že se každému slíbí růžové z nebe. Babiš je schopný v útocích na druhé a vyvolávání emocí, ale to jako občan od něj neočekávám. Chci, aby mou zemi vedl věcně a pragmaticky, aby měl nějakou pozitivní vizi. A tady v mých očích selhává.

V ANO je pak několik viditelných osobností, které také stojí za pozornost. Karel Havlíček je nesporně schopný člověk. Pravděpodobně i lepší manažer, než sám Andrej Babiš. Co mi u něj přijde nebezpečné, že se sám několikrát přiznal, že je workoholik. To je závislost a ne pozitivní vlastnost. Takový člověk pak může dělat fatální chyby podobně jako alkoholici nebo jinak závislí. Pak je tu Alena Schillerová. Je to nesmírně talentovaná komunikátorka, to ji nelze upřít. Nicméně, za celá léta jejího působení v politice na mě působí, že není samostatná a že nevystoupila ze stínu Andreje Babiše. Působí, že nemá vlastní názor a není schopna tak dělat zdravou oponenturu druhým. A pokud jde o kandidátku na ministryni financí, tak je tu ještě jeden problém. Pokud myslí ANO vážně, co říkají teď před volbami, jak všem přidají na platech a důchodech a zároveň všem sníží daně, tak paní Schillerová zadluží stát tak, že nás uvrhne do fatální krize. Nerealistické sliby zvyšování důchodů a snižování daní paradoxně nejdříve dopadne na samotné důchodce, protože brzy nebude z čeho dávat. A nakonec to dopadne na všechny ostatní, zejména na mladou generaci, jíž to zničí budoucnost státu.

Teď se podívejme na Spolu. První, kdo přijde na mysl je pochopitelně Petr Fiala. Na první pohled působí dolela nudně. Nicméně musím říct, že si tohoto člověka lidsky vážím. Působí jako solidní a čestný člověk, který za každou cenu nerozdmíchává nenávist, je konsensuální a pod jeho vedením se vládnutí u nás stalo poměrně stabilním. Od politika, a zejména premiéra, neočekávám ani zábavné show, ani neustálé emotivní výpady vůči ostatním. Očekávám věcné řešení problémů. A v tom podle mne Petr Fiala obstál, i když to pak neuměl komunikovat. Jestli mám v jeho případě s něčím problém, tak je to spíš jeho strana. ODS se dosud úplně nevymanila z mentality 90. let, kdy to byla strana divokých podnikatelů a privatizátorů, které do politiky přivedly jen osobní zájmy a podle toho to vypadalo. V poslední době nám to znovu předvedl Pavel Blažek. Je to pro Petra Fialu nezáviděníhodná situace sedět v sedle tak divokého koně.

Dalšími stranami Spolu jsou TOP09 a lidovci. TOPka byla fakt sexy strana v dobách plné síly Karla Schwarzenberga, člověka neuvěřitelné noblesy a morálního kreditu. Škoda, že se tenkrát nestal prezidentem, byli bychom dnes jinde. Pan kníže ale již není a strana skoro není vidět. Kromě končící předsedkyně a úctyhodné dámy Markéty Adamové Pekarové se těžko hledá někdo výraznější. Osobnosti jsou tak neviditelné, že se není čeho chytit... A pak jsou tu lidovci. Vzhledem k náboženskému hodnotovému základu, ke kterému se hlásí, působí lidovci jako strana s nejmenším korupčním potenciálem. A za dekády jejich působení se u nich těžko hledají nějaké výrazné kauzy. Nicméně díky jejich výše zmíněnému základu často působní neslaně nemastně, občas dokonce rigidně. Snad s vyjímkou několika jejich mladých hvězd, které však zatím zůstávají jen v komunálu.

Pojďme na STAN. Ten má ve vedení asi nejsympatičtějšího politického lídra. Objektivně se těžko hledá něco vyloženě negativního či problematického na Vítu Rakušanovi. Člověk do nepohody, takovej Mirek Dušín. Dalším pozitivním prvkem STAN jsou osobnosti. Na rozdíl od ANO, kdy jde především o stranu jednoho člověka, STAN je naopak jako úl individualit. Vyplývá to z jejich podstaty, jsou to většinou skutečně starostové a ti se těžko schovají v davu. Nicméně i v tom spočívá trochu i jejich slabina. Občas jsou programově nesourodí a méně profilování. V podstatných věcech jsou nicméně poměrně jasní, zejména v podpoře evropské spolupráce v době globální nestability.

Piráti. Přiznám se, že nejsem nejmladší a klidně bych se obešel bez provokativním názvů typu „piráti“, nebo dredů jejich bývalého předsedy. Nicméně koukám-li na to, co v celostátní politice dělají, tak na mě působí impresivně. Že Bartošovi nevyšla digitalizace stavebního řízení mu nevyčítám. Nikdo před ním neměl ani odvahu takto náročnou věc byť jen zkusit a on to skoro dal. Co na Pirátech vidím jako nejvíce pozitivní, že je to skutečně jediná strana s tahem na branku v boji proti korupci. Tam si odpracovali spoustu práce ve věcech, o kterých jiní jen mluví. Také je impozantní jejich schopnost znovu se postavit na nohy, když je jiní vykroužkují, nebo vyhodí z vlády. Ano, jsou často spíše mladší a teprve sbírají životní zkušenosti, ale já to vidím spíše jako výhodu. Mají totiž odvahu formulovat nějaké vize do budoucna a přitom se poučit z chyb. A to je v politice vzácné.

Proč jsem nechal SPD a jejich partnery v maskované koalici až na teď asi nepřekvapí. Jako pedagog vím jak je nebezpečné, když někdo lže, vyvolává nenávist a klame ostatní. Mám zkušenost, že tito lidé nenechají za sebou nic konstruktivního. A to je bohužel za dlouhá léta v podstatě jediné, co jsme se od Tomia Okamury dočkali. Myslím, že do politiky promítá své vlastní problémy a přitom si užívá dobře placených funkcí, jako schopný politický podnikatel. A bohužel v jeho straně nevidím personální alternativu. Pokud tedy nehledáme mezi jeho (ne)koaličními partnery. Tam se ale obávám, že to jsou ještě radikálnější kopie pana Okamury. Když slyším řečnit lidi jako Jindřich Rajchl, tak mi to připomíná projevy Adolfa Hitlera tak z počátku třicátých let minulého století. A z toho bychom už měli být poučeni...

V podobném gardu Stačilo!. Komunismus naši zemi zdecimoval a znásilnil dost. Pod podivnou značkou Stačilo! a líbivou tváří paní Konečné se skrývá ta samá past. Už jsme na ni naletěli jednou, když jsme komunistické ideologii dali prostor. A k tomu jejich otevřenost Rusku, které se chová jako Hitlerovo nacistické Německo na konci 30. let. Stejně jako nadbíhači Hitlerovi byli po válce právem odsouzeni za kolaboraci, tak si o něco takového koledují i tito lidé. Válka Ruska jednou skončí... Nicméně ještě protivnější jsou mi prospěcháři z bývalých sociálních demokratů, kteří do tohoto zvláštního slepence vlezli a zradili svou sociálně demokratickou ideu, aby se dostali k moci. To je tak lidsky nesympatické, že to nestojí za komentář...

Jo ještě Motoristé sobě. Ach jo, pokud někdo nevyrostl z puberty a na postojích tohoto období života chce postavit politický program, tak je to smutné. Jednání pana Turka mluví za sebe. Kdo by chtěl zodpovědnost za svůj stát, či za jeho část, svěřit člověku, který se chlubí porušováním pravidel, předpisů, libuje si hlavně v sobě a na odiv dává svoje ego. Nejsem sebevrah, abych jen uvažoval o takové straně...

Pokud jste dočetli až sem, poklona. Potřeboval jsem si to formulovat a vypsat se z toho. Běžme určitě volit a volme toho, u koho vidíme aspoň elementární soulad jeho slov a jednání. Nenajde se ideální politik, ale aspoň někdo je nám nejméně vzdálený. A tomu stojí za to dát šanci...