Okamura: amplion kremelské propagandy

Výroky Tomia Okamury v novoročním projevu kopírují ty nejtvrdší prvky ruské dezinformační rétoriky a propagandy. Ohrozil tím bezpečnost našeho státu. Dluží tudíž omluvu on i ti političtí činitelé, kteří se ho zastávají.

Okamura ve svém projevu ostře kritizoval poskytování vojenské a finanční pomoci Ukrajině, zpochybňoval politickou legitimitu ukrajinských představitelů a tvrdil, že evropská politika (namísto té ruské) směřuje k třetí světové válce. Z pozorného čtení celého projevu je zřejmé, že Okamurovy argumenty přesně odpovídají narativům šířeným ruskou propagandou, které mají za cíl oslabit jednotu a odhodlání evropských zemí pokračovat v obraně Ukrajiny i sebe sama od ruské agrese. Okamura se tím staví na stranu agresora a ohrožuje bezpečnost nejenom Ukrajiny, ale především i našeho státu, což si ústavní činitel prostě nemůže dovolit.

Od ukrajinského velvyslance v Česku přišla oprávněná kritika, když Okamurovy výroky označil za nepřijatelné a formované ruskou propagandou. Která země, která je v obranné válce za sebe i druhé, by si nechala líbit takové plivnutí do tváře? Je proto rovněž trapné, když Alena Schillerová a Petr Macinka namísto odsouzení Okamurových slov kritizují ukrajinského velvyslance kvůli „nedostatku pokory“. V situaci, kdy Ukrajina bojuje za svoji záchranu i za bezpečnost celé Evropy, a nese i za nás obrovské lidské oběti, bychom měli pokoru projevovat spíše my vůči nim.

Navíc je paradoxní, že Schillerová, která teď vyžaduje více vděku od Ukrajiny za naši pomoc, patří k politickému subjektu, který se k pomoci této trpící zemi příliš nemá. Přitom naše země z ekonomické i strategické spolupráce spíše profitovala – ať už v podobě ekonomických přínosů, tak posílení národní bezpečnosti. Proto je moralizování z jejích úst poněkud trapné. Na jejím místě by bylo vhodné buď mlčet, nebo se dokonce omluvit.