Covid-19 a fatální selhávání Babiše

V současné nouzové situaci se ukazuje, jak je nebezpečné, když se majitel slepičáren stane krizovým manažerem státu. Babiš tady fatálně selhává, což můžeme odnést my všichni.

Kroky vlády, a zejména premiéra Babiše, stále více ukazují na jeho nekompetentnost v této krizové situaci. Řetězec rozhodnutí a poslední tiskové konference obnažili tento problém ve své nahotě a vyvolávají obrovskou nejistotu napříč společností.

Rozhodování v takto vypjaté době není samozřejmě jednoduché, je však třeba k němu přistupovat s odpovědností a jistou dávkou pokory a případně angažovat kvalifikovanější osoby. My jsme však svědky chaotického a nekompetentního rozhodování sebestředné osoby, která se staví do role všeumělce a všeználka, čehož následky můžeme nést my všichni. Přestože se to na poslední tiskové konferenci snažil trochu zachraňovat ministr Hamáček, který vypadal jako premiér a Babiš spíše jako chaotický zmatený úředník, situace je vážná a volá po odpovědné změně.

Jsme svědky zmatečného rozhodování, kdy jeden den jsme ujištěni, že „něco takového se nemůže stát“ a druhý den se dozvídáme, že „jsme rozhodli, že to zakážeme“. Dělají se rozhodnutí bez předchozí přípravy a dostatečného informování kompetentních institucí (školství, zdravotnictví, obchod), a rozhodnutí se celá země dozvídá z ranních brífingů, postavených na impulzivním rozhodování jednoho člověka.

Největší selhání představuje komunikace s veřejností. Ta je chaotická a chybí dostatečné vysvětlování jednotlivých kroků. Kdo sleduje dění v zemích na západ od nás, může vidět, jak politici v případě zavádění různých omezení vysvětlují a motivují občany. Premiér Babiš namísto toho v duchu postkomunistické rétoriky prostě nařizuje a zakazuje. Dozvídáme se, že se „to musí zakázat, aby se lidi nenavalili do nákupních center“, přičemž jsou občané pasování do role masy, která je nesvéprávná a jako stádo musí být usměrňována ohradami, kam může a kam ne.

Premiér Babiš nás prostě řídí, jako svoje slepičárny. Občané jsou vnímáni jako objekty, kterým se nevysvětluje, ale zakazuje a nařizuje. Přitom každý manažer a psycholog ví, že ve chvílích, kdy se musí omezit svobody a práva lidí, je třeba s nimi hovořit, vysvětlovat a motivovat, získat je na svou stranu jako partnery. Udělat z nich masu znamená demotivaci a vyvolání frustrace, která v posledku vede k laxnosti lidí v dodržování potřebných omezení. V tomto motivování občanů Babiš a vláda naprosto selhává.

Z premiérovy nešťastné komunikace se navíc dozvídáme ponižující přístupy, jako že „lidi nesměj tohle a tamto“ a že „my potřebujeme, aby lidi chodili do práce“. Za Babišovým managementem je cítit jeho marxistická redukce občanů na masu pracujících, na výrobní prostředek a zdroj ekonomického zisku. Občané nejsou partneři, nositelé lidské důstojnosti, je to masa, která má „pracovat a jít domu“, aby se nenakazili a neohrozili tak růst hospodářství. Největší škodou koronaviru z jeho pohledu nejsou případné lidské životy, ale omezení ekonomického růstu, kterým se Babiš neustále zaklíná.

V tomto kontextu je nebezpečné i unáhlené zavírání hranic, užívání tzv. bariérových opatření, tolik typické pro postkomunistickou východní (a spíše čínskou) mentalitu. Abychom zastavili virus, tak prostě všechny preventivně zavřeme za novou železnou oponu, do velkého státního vězení. Nejde o to, že by karanténa určitých oblastí byla sama o sobě špatná a možná bude nezbytná, ale alarmující je, s jakou lehkostí a bez vysvětlování a komunikace s občany Babiš prostě zruší jeden ze základních výdobytků polistopadové doby – svobodu pohybu. Když si to jako občané nebudeme uvědomovat, brzy se něco takového může stát z čistě svévolných důvodů autokrata a jeho politických zájmů.

Nejnebezpěčnějším Babišovým selháním je však jeho individualistické a arogantní vystupování vůči mezinárodním a hlavně evropským partnerům. Způsob, jakým ponižuje ostatní země, lacině je označuje za neschopné, Evropskou unii a „Brusel“ nálepkuje primitivními soudy, aniž by se pokusil o spolupráci, to vše ohrožuje naši důvěryhodnost v době, kdy možná pomoc zahraničních partnerů budeme nezbytně potřebovat. Babiš svým postojem v duchu „všichni jsou blbí“ a „já vím, jak se to má dělat“ hazarduje s důvěryhodností naší země a s případnou ochotou jiných nám pomoci. V lidovém jazyce se to nazývá hloupost, pýcha, sobectví a sebestřednou. Ponižováním jiných pane Babiši koronavirus nezastavíte!

PANE BABIŠI, NEOHROŽUJTE V TÉTO NOUZOVÉ SITUACI SVÝM JEDNÁNÍM NAŠI ZEMI A JMENUJTE ALESPOŇ DOČASNĚ NA SVÉ MÍSTO SKUTEČNÉHO KRIZOVÉHO MANAŽERA!