Ach ta ubohá sterilita naší "modré pravice"

Po listopadové revoluci se mezi špičky naší politiky vyhoupla celá řada výrazných osobností. Pravda, jejich politická zkušenost nebyla valná, nebot' v dobách totality uzrávaly v profesích topičů, skladníků a pomocných dělníků namísto ministerských či poslaneckých křesel. Svou politickou nezkušenost však kompenzovaly tím, že šlo zpravidla o osobnosti, tedy lidi schopné vlastního názoru, argumentace, inspirativních vizí a nápadů a hlavně širšího rozhledu než jen v mezích malé české kotliny nebo dokonce jen ekonomických zájmů vlastních firem. Bohužel, většina těchto lidí se nám z veřejného života nějak postupně vytratila a naše politika se stala kořistí především šedých reprezentatů stranických sekretariátů.

Tedy lidí bez názoru a opakujících jen myšlenky a postoje svých předsedů, či v horším případě čestných předsedů, a to bez schopnosti kritického myšlení, citu pro dialog a pluralitní myšlení. Posledními svědectvími tohoto stavu jsou smutná následování postojů Václav Klause pražskými radními za ODS ve věci projektu Národní knihovny, nebo slepé opakování naprosto nevědeckých názorů Václava Klause ve věci globálního oteplování.

Tato myšlenková a osobnostní sterilita ODS sahá až do doby, kdy během tzv. sarajevského atentátu většina lidí schopných kritického a samostatného myšlení opustila špičky ODS do jiných politických subjektů, s nimiž bohužel z české politky vymizeli. Je smutnou realitou české politiky, zvláště té "modré pravicové", že když se objeví někdo, kdo jeví charakteristiky osobnosti a schopnosti vlastního originálního myšlení, tak je "vyštípán" jako nebezpečný, nepohodlný a ohrožující "jednotu strany" a nejspíš i onen pověstný "klid k práci". Vzpomeňme jen na ono záhadné stažení kandidatury Evžena Tošenovského na předsedu ODS...

Reprezentace ODS je tak v současnosti složena povětšinou ze servilních úředníků a technologů moci, jejichž motivem je často jen pragmatický prospěch vlastních byznysů, anebo následujících slepě, či zištně, podivnou, narcismem hnanou a nevyzpytatelnou politiku Václava Klause. Nejvíce tím trpí kredit 
naší země v zahraničí, těžko vytvářený v prvních polistopadových letech, ale i naše politická kultura. Že takové politické podhoubí je ideálním prostředím pro korupci ani nemluvě. 
Nejsem jistě jediný pravicový volič který tímto stavem trpí a který tápe v otázce komu svůj hlas svěřit.

Kdy se konečně najdou v naší nejsilnější pravicové straně lidé schopni se s vlastním názorem zasadit o dialog a postavit se kupříkladu nevědeckým a podivně argumentujícím názorům Václava Klause ohledně globálního oteplování, nebo třeba evropské integrace?
Copak v této straně není nikdo, kdo vidí, že nám to opravdu komplikuje mezinárodní postavení a dělá ostudu v zahraničí (viz ztracená volba do Rady bezpečnosti OSN)?
Nebo už se zase vracíme do doby, kdy hlas stranického vedení nebo "čestného vůdce" se nediskutuje, nýbrž slepě následuje?

Kdy už se konečně objeví nová generace politiků - osobností schopných tvořivého samostatného myšlení s odvahou mít a projevit vlastní nekonformní názor?
Kdy už konečně někdo bude mít dost odvahy zvolat "král je nahý"?