Z návštěvy Buchenwaldu

Byl začátek léta a v korunách vzrostlých, kvetoucích a hlavně vonících lip, bezstarostně hučel pasoucí se hmyz. Bezstarostnost a klid, jenž jsem cítil narušovalo jen vědomí, že tomu není tak dávno co toto místo překypovalo zlem.

Zlem tak obludným, že duch tisíců obětí i přes ten klid jsem hmatatelně vnímal.

Dva dny a tři noci jsem měl možnost strávit na parkovišti v místě bývalého buzerplacu kasáren SS. Měl jsem čas si tu nejen rovnat myšlenky ale i si prohlédnout celý obludný komplex pracovního lágru a přilehlého památníku Buchenwald. Dva dny jsem navštěvoval zdejší rozlehlé expozice (mimochodem, veškeré vstupy jsou zde zdarma), prohlížel dobové dokumenty, prohlížel si fotografie obětí ale i jejich vrahů… ale i umělecká díla zdejších vězňů.  Vše je uspořádáno do rozlehlých moderních, mnohdy interaktivních expozic, spousta videí, audio výstupů a podobně. Narazil jsem zde také na fotografie Čechů, jak známo byl  zde vězněn i prozaik, esejista, dramatik a významný český politický žurnalista Ferdinand Peroutka.

Bohužel s koncem války a osvobozením Buchenwaldu tragédie místa neskončila. Tehdejší Sovětský Svaz si zde zbudoval lágr NKVD v němž do roku 1950 přišlo o život na 7000 režimu nepohodlných lidí.

V říjnu 1950 bylo rozhodnuto, že tábor bude zbourán. Zlikvidováno bylo všechno kromě hlavní brány, dvou strážných věží, lazaretu a krematoria. V roce 1958 byl přeživším a obětem tábora na místě postaven pomník.

Můj názor je, že je nutné taková místa navštěvovat a připomínat si dějiny dávné i nedávné.., protože takové věci, by se již neměli opakovat. Myslím, že mně bude Buchenwald na vždy připomínat vůně lip a bezstarostný hukot hmyzu v jejich korunách..

Buchenwald