Krušnohorské výhledy - Kokrháč

Přišlo září, konečně se lehce ochladilo a Já se rozhodl, že je čas po tom všem letním cestování opět navštívit nějaký ten výhled v Krušných horách.

Tentokrát jsem zabodl pomyslný špendlík do mapy nad Prunéřovské údolí na skalní útvar a Přírodní památku Kokrháč. Studoval Jsem trasy a zjistil, že možnosti jsou dvě. Buď se vyškrábat z Prunéřova do kopce, což by obnášelo prudké dvěstěmetrové převýšení. Toto Jsem zavrhl, nechtělo se mi tahat těžkou výbavu do takového kopce, když tam skoro ani cesta nevede. Zbývalo sejít tedy od Výsluní, což se jevilo celkem pohodlně a do Prunéřova se vrátím z toho kopce.

Plán byl tedy hotov, teď už jen podle počasí vybrat termín. Rozhodl Jsem se pro středu 2. září ale na poslední chvíli Jsem to kvůli počasí zrušil. V pátek už byla předpověď optimističtější i meteoradar se tvářil přívětivě a tak Jsem odpoledne vyrazil na autobus. Vystoupil Jsem ve Výsluní a opět zaparkoval v zahrádce místní hospůdky abych nabral síly a promyslel postup. Když Jsem to měl dvakrát promyšleno, vyrazil Jsem směrem na Třebíšku a dále k Volyni. Před Volyní Jsem uhnul do leva směrem k lokalitě břízy ojcovské. Před nimi opět uhnul do leva a přes Volyňský vrch nabral směr Kokrháč. Hned zpočátku Jsem našel cestičku která mě po hřebeni vedla až k cíli. Vyškrábal Jsem se na jeden z vrcholů Kokrháče a rozhlédl se. Nádherný výhled. Jsou odsud vidět rotující příšery u Rusové, kostel sv. Václava ve Výsluní, údolí Prunéřovského potoka, vrchol Poustevny s věžemi vysílačů, část obce Místo a v neposlední řadě hlavně zřícenina hradu Hasištejn. Dále je výhled přes Chomutov až k Českému středohoří a k Lounům.

Vybalil Jsem tedy stativ a pustil se do práce. Bylo krátce po osmnácté hodině a sluníčko slibovalo barevné večerní divadlo.

Stále mě ale něco nesedělo, svrbělo mě v zátylku, jako bych tu nebyl sám. Ale nevšímal Jsem si toho, musel Jsem spěchat, sluníčko nezadržitelně mířilo k horizontu nad Rusovou. Opět Jsem měnil objektivy, filtry a dlouze exponoval. A najednou Jsem byl bez krabičky na filtr. Sice Jsem balancoval na špičce skály ale nevšiml Jsem si, že by mě upadla. Ale nemohl Jsem se tím zdržovat. Když zapadly poslední paprsky za obzor, opět Jsem zahlédl onen pověstný modrozelený záblesk který ohlašuje konec představení. Ještě několik děkovaček, než se úplně setmí a mohl Jsem zabalit fotoaparát. Rozhodl Jsem se ponechat na skále stativ do rána abych tam nemusel lézt tolikrát. Povečeřel Jsem, našel si pěkné místo na spaní přímo v rohu na ploché skále a kolem půl desáté zalezl do spacáku. Nebe bylo plné hvězd a usínalo se krásně. V noci mě občas něco vzbudilo, jakoby mě někdo přikrýval ale přisuzoval Jsem to větru který si pohrává se žďárákem. V jednu chvíli jako bych slyšel dívčí smích ale byl Jsem rád, že mám takové sny. Ráno v půl šesté mě opět probudil dívčí smích, zněl tak skutečně. Vysoukal Jsem ze spacáku a pohlédl na skálu ke stativu, v obavách, jestli ho v noci neshodil vítr. Byl na svém místě. Měl Jsem na spěch, po šesté by mělo začít svítání, tak Jsem se nasnídal vzal brašnu s fotoaparátem a pomalu a nejistě vylezl na skalku ke stativu. Pod stativem ležela krabička od filtru kterou Jsem nemohl večer najít. V tu chvíli se opět ozval onen dívčí smích ze skal pode mnou. Přísahal bych, že Jsem na jednom z vrcholů zahlédl vílu, jen letmo, na okamžik. A v tu chvíli mě to došlo.Vždyť Jsem na území kde sídlí divoženka Marzebilla, bývalá dcera hradního pána který ji posílal do kláštera. Ona se však zamilovala do rytíře a utekla s ním. Později zemřela v bídě a od těch dob se lidem zjevuje jako duch hor. A právě mezi Výsluním a Rusovou. Prý koná zlo i dobro, krade dřevorubcům nářadí ale i ho vrací a směje se lidem za zády… Tolik pověst. Já o nic nepřišel, zdá se, že nade mnou držela celou noc ochranou ruku. Udělal Jsem tedy pár snímků a rozdělil se s Marzebillou o snídani. Její díl nechal ležet na místě kde Jsem nocoval, zabalil si výbavu, batoh a vyrazil hledat cestu k Prunéřovu. Snad sama Marzebilla mě navedla a Já hned po pár metrech našel lesní chodníček sestupující až k chatové osadě v Prunéřově.

Přírodní památka Kokrháč

Myslím, že i sem se musím vrátit…, třeba na tom tajemném místě zase potkám divoženku, uvidím krásny západ a východ slunce. A hvězdy…

Krušnohorské výhledy - Jelení hora

Krušnohorské výhledy - Velký Špičák

Krušnohorské výhledy - Zimní Velký Špičák