Úlet Ministryně Stehlíkové – dámy na svém místě

Když jsem si přečetl informaci o jejím chystaném návrhu, který hodlá předložit Výboru pro lidská práva, tak jsem si nejdříve ulevil pár jadrnými slovy a pak hledal důsledky tohoto návrhu v praxi. Myslím si, že ani paní ministryně nemohla nikdy vychovávat děti, poněvadž by s takovým nesmyslným návrhem nemohla přijít, natož o něm jen uvažovat. Měla by se paní ministryně někdy podívat do nějaké školy, ovšem ne jako oficiální návštěva, ale jen se projít po chodbě o přestávce, tak aby ji žáci brali jako normální „úču“, pak jistě by hovořila jinak. Také bych ji doporučil shlédnout film „Gympl“ a bohužel ze své zkušenosti mohu potvrdit, že tak, jak tam bylo popisování chování žáků na střední škole, se dnes tohle děje bohužel i na základní škole.

Jsem přesvědčen, že každý rodič, pokud nemá doma hodného a poslušného robota, tak jistě svému dítěti při výchově nějaký pohlavek uštědřil nebo dal jednu přes zadek. Vzpomínám si, kolik jsem ve svém dětství od rodičů zažil pohlavků, výprasků a nebo kolikrát jsem za lhaní klečel na dlaždičkách s rukama dopředu, dokud neřeknu pravdu. Nikdy jsem to nebral jako týrání či šikanování. Svoje rodiče jsem měl rád až do jejich smrti a nikdy by mě nenapadlo si stěžovat. Prostě jsem to bral, že jsem si to zasloužil. Ono taky musím z odstupem času uznat, že to neměli se mnou lehké, 48 poznámek za rok v žákovské knížce v páté třídě, byl taky slušný počet.

Dodnes taky vzpomínám na svoji třídní učitelku, která nás měla od šesté do deváté třídy a ta problémy řešila po svém. Zlobil si, tak si vyber poznámku a nebo facku. Pochopitelně jsem si vybral pohlavek a tím to bylo vyřešeno. Věděl jsem dobře, že při poznámce by mě čekalo doma daleko přísnější potrestání a hlavně obsáhlá přednáška o tom, jak se mám správně chovat a nezlobit. Byla to špatná výchova od paní učitelky? Nikoliv dala nám všem dost do života a při pravidelných „Srazech ze ZŠ“, na ni nikdy nezapomeneme.

Týrání dětí je již uzákoněno a tady není o čem diskutovat. Pokud při výchově dojde k fyzickému napadení, které končí nejen modřinami, ale přímo ujmě na zdraví jedná se o trestní čin podle §215 a §215a trestního zákona č. 140/1961 Sb. Výchovný pohlavek a nebo jedna přes pozadí není ještě týrání a v žádném případě nemůže jít o trestní čin,ale pouze by mohlo jít o přečin, nebo přestupek. Ale jakém základě bude posuzováno zda jde o přečin a nebo jenom přestupek?

Vezme-li alternativu, že se bude jednat o přestupek, tak podle zákona České republiky lze přestupek vyřešit na místě policií a nebo na obecním úřadě v přestupkovém řízení. Je vidno, že asi podle paní ministryně úřady nemají co na práci a nebo vzniknou nové kanceláře pro další úředníčky, které budou řešit pohlavky na ulici. Fakt už zůstává to mimo chápání zdravého rozumu.

Ještě mě napadlo, zda se paní ministryně školství nedomluvila s panem ministrem Langerem. Teď když policisti nebudou vyjíždět tolik k nehodám, tak aby měli nějakou činnost, budou hlídat fackování na ulici. To bude zase na to speciální policejní akce, ne pod názvem Kryštof, ale Pepíček.

Přemýšlím o tom, zda nebudu raději synkovo průšvihy ve škole schvalovat s tím, že ta učitelka je blbá, když mu dává jen pětky a poznámky, nekoupím mu nějaké porno, aby měl ve volném čase chudák na co koukat, bez váhání mu skočím pro pivko a v nejhorším seženu i nějakou tu marjánku, aby si fetnul. Co kdyby se naštval a udal mě, že jsem mu dal facku. Teď si ty děcka nesmíme rozházet, udá mě třikrát a jsem ve vězení. Tak tedy přátelé tudy cesta asi nevede.

Podle paní ministryně to funguje v Německu, tak proč by to nemohlo fungovat tady? Kdy už konečně vymyslíme něco normálního „českého“ a nebudeme kopírovat druhé. Což paní ministryně nezná písničku : „Padla facka,padla na sále“ ? Není to typicky české?

A závěr mě doopravdy dostal, když paní ministryně na základě reakce odborníků a psychologů pronesla, že ve výjimečných případech může být „nějaký ten pohlavek“ v pořádku. Kdo vypracuje směrnice pro policii a pro úřady, aby správně posoudili, kdy to bylo v pořádku a kdy šlo o přestupek. Kdyby se oceňovaly bláboly roku, tak by tohle silně kandidovalo na přední umístění.

Ať se paní ministryně nezlobí, ale když si můj syn zaslouží pohlavek, tak jej prostě dostane a může kolem být houf policistů. Ze zákona jsem odpovědný za výchovu dítěte, tak si do ní nenechám mluvit. Dítě netýrám, ale vychovávám !