Jako blesk z čistého nebe proběhla zpráva o
návštěvě Jiřího Paroubka s jeho manželkou a místopředsedou poslanecké
sněmovny Lubomírem Zaorálkem do Sýrie, tedy do země, která je na indexu jako
země s vládnoucím diktátorským režimem a podporující mezinárodní
terorismus. Až později se na webu sociální demokracie objevila zpráva, že tato
cesta má za cíl zlepšit ekonomickou spolupráci mezi Českou republikou a zeměmi
Blízkého východu. Dle vyjádření Jiřího Paroubka, byla tato cesta oficiálně
projednána s ministerstvem zahraničí a jednání jsou vedena
v tendencích oficiální české politiky vůči Sýrii.
Je to náhoda, že předseda vlády jedná v USA oficiálně o umístění radaru a ČSSD s čelními představiteli státní zprávy a parlamentu, ale i se zástupci Arabské socialistické strany Baas, která podporuje terorismus? Zřejmě tato cesta přispěje k dalšímu prohlubování vzájemné nenávisti a řevnivosti našich dvou nejsilnějších politických stran ČSSD a ODS. Bude to bráno jako podraz na Topolánka, který právě jedná v Bílém domě o tolik diskutovaném umístění radaru na našem území. Nemůžeme se přeci rozhádat hodného „strýčka“ z Bílého domu a našeho spojence, když je znám postoj USA a jejich snaha o mezinárodní izolaci Sýrie pro podporu terorismu a obviňuje ji z podílu na destabilizaci demokraticky zvolené vlády v Libanononu.
Přitom ani v USA není jednota názoru a izolaci Sýrie a v loňském roce navštívila předsedkyně dolní komory Kongresu USA Nancy Pelosiová Sýrii a jednala s představiteli vlády a presidentem Sýrie Bašadem Asadem, za což sklidila ostrou kritiku Ceorga Bushe a podkopávání politické orientace USA vůči Sýrii. Pelosiová naopak označila svoji cestu za diplomatické vítězství a vyjádřila naději na obnovení ztracené důvěry mezi Damaškem a Washingtonem a poukázala na to, že Sýrii již navštívili i republikánští členové kongresu.
Ani jednotný postoj vůči Sýrii nemá Evropská Unie.
Proti postupu ČSSD se ostře ohradila europoslankyně Jana Hybášková, která označila navazování styků s diktátorskou stranou za nepřípustné a že tím dává Paroubek naději, že v Evropě může mít jejich režim tu a tam otevřené dveře. Myslím si, že rozvíjení vztahů mezi jednotlivými státy a ekonomická spolupráce není možná bez jednání s vládnoucí stranou. Nedovedu si představit, že by třeba Makedonie přijela jednat o spolupráci a podepisovat smlouvy s naší vládou a jednala by jen se stranou Zelených. To asi dost dobře nejde.
A tak vyvstává otázka s kým jednali delegace Evropské unie při dřívějších návštěvách v Sýrii,když názor a postoj některých států vůči této zemi je znám. V loňském roce vedoucí delegace EU Frank Hesske prohlásil, že jeho země hodlá pokračovat v započatém procesu euro-středomořského vztahu, který byl spuštěn už v roce 1995 a že je nutno v rámci tohoto procesu rozvíjet vzájemné vztahy mezi EU a Sýrií, které mohou být prospěšné pro obě strany a naznačil i možnost vytvoření investic do tohoto vztahu.
Terorismus je zlo, proti kterému je nutno bojovat všemi možnými prostředky, je to obrovská hrozba, jelikož jejich útoky jsou zaměřeny na civilní sektor za účelem získání politické moci, nezávislosti či osvobození z nadvlády, získání samostatnosti a nebo připojení se k jinému státu. S tím asi souhlasí každý rozumný člověk a různé spekulace o navazování vztahů Paroubka s terorismem se mě zdá až příliš přitažené za vlasy. Stejně tak různé spekulace o možném ohrožení důvěryhodnosti naší země vůči NATO a ohrožení bezpečnostních zájmů našeho státu. A tady nezbývá než znovu připomenout a pozastavit se zda Nancy Poloniová taky neohrozila bezpečnost USA. Stejně tak mohou oponenti spekulovat, že umístění radaru na našem území více ohrozí bezpečnost našeho státu a jestliže jsme se zatím, říkám bohudík zatím, nestali terčem teroristických útoků, tak nyní na jejich indexu se dostaneme na čelní místa.
Jiří Paroubek už dříve uvedl, že Sýrie musí být součástí jakéhokoli mírového procesu a s tím nelze než souhlasit a proto musí jednat s vládnoucí stranou. Na květen do Sýrie je přeci plánována cesta ministra financí pana Kalouska. A ten bude jednat tam s kým? S výběrčí na veřejných záchodcích o financích. Předpokládám že na úrovni vlády a vládnoucí strany. Tady se spíše přikláním k názoru, že pan Paroubek předběhl vládnoucí stranu ODS a začal jednat o spolupráci dříve a zároveň v době návštěvy pana Topolánka v USA a to je jim trnem v oku.
Taky mě jasně přesvědčují jak je politický boj hnusný, za vším vidíme jen úskoky, podrazy a spekulace. Nezastávám se pana Paroubka a ani nejsem jeho volič, ale čas ukáže jaký byl skutečný smysl jeho cesty, co se mu podařilo dojednat a zda byla ohrožena naše bezpečnost.
Zároveň i pan Paroubek informoval o plánované příští cestě do Izraele, tedy země která je se Sýrií v konfliktu a především jejich spor o Golandské území. Tak to mě nějak nedává smysl, když na jedné straně jedná s teroristy a ohrožuje bezpečnost státu a pak chce jednat s protivníkem. To si fakt tady někdo myslí, že Proubek je stoupenec teroristů? Kam až jsme schopni v úsudcích zajít to nechápu
