Otevřený dopis profesoru MUDr. Pavlu Pafkovi, DrSc

Vážený pane profesore, vždy jsem si vážil lidí, co něco umí, co něco dokáží a proslaví náš stát v celém světě. Prostě lidí, kteří jsou skutečnými kapacitami ve svém oboru a jedno jestli se jedná o lékařství, fyziku a nebo o sport

Mezi osoby, kterých jsem si vážil, jste patřil i Vy. Jste bezesporu impozantní osoba, která se nejvíce do podvědomí našeho národa vryla úspěšnou operací plic bývalého presidenta České republiky pana Václava Havla. Tady jste jednoznačně dokázal, jaké máte skvělé chirurgické ruce a jaký jste skvělý odborník a operatér, patřící ke skutečné světové špičce.

Impozantní na Vás je, že nejen že stojíte v čele chirurgického oddělení Motolské nemocnice, ale věnujete se i dalším činnostem. Jste členem Chirurgické společnosti, Lékařské společnosti a Evropské asociace hrudních chirurgů. Kromě běžné činnosti na chirurgickém oddělení a provádění operací, se ještě věnujete pedagogické a publikační činnosti a jste soudním znalcem.

Jestliže shrnu Vaši veškerou pracovní i mimopracovní činnost, musím Vám vyjádřit hluboké uznání a poděkovat za Váš podíl na rozvoji lékařské vědy a za Váš přínos našemu zdravotnictví.

Ovšem poslední dobou se můj pohled na Vaši osobu dosti změnil. Není to dáno vstupem do politiky a Vaše poradenství u bývalého ministra zdravotnictví pana Rátha, a ani některými Vašemi názory presentované prostřednictvím médií, s kterými v mnohém nesouhlasím.

Příčinou mé názorové změny na Vaši osobu je Váš vstup do soudného procesu s vašimi kolegy ze Znojemské nemocnice. Soud jim kladl za vinu, že zanedbali lékařskou zdravotní péči s následkem smrti sedmatřicetiletého zdravého člověka, příslušníka Městské policie. Ten dojel do nemocnice vlastním vozem s tím, že jej pobolívá břicho, ale po deseti dnech bohužel zemřel.

Česká lékařská komora shledala provinění tak závažná, že potrestal primáře Znojemské nemocnice a jeho zástupce podmíněným ročním vyloučením. Ke stejnému závěru došla i znalecká komise Jihomoravského kraje a sama dala podnět k jejich trestnímu stíhání. Okresní státní zástupce podal žalobu jako trestný čin ublížení na zdraví a oba obžalovaní byli ohrožení trestní sazbou jeden až pět let.

Jaké bylo pak zděšení jak rodiny, pozůstalých a široké veřejnosti, když po třech letech od smrti tohoto člověka, soud oba obžalované zprostil viny. Příčinou byl Váš posudek a účast Vaší osoby na tomto soudním jednání. Vámi vypracovaný posudek zcela vyvracel závěry zdravotní komise a proto soud rozhodl ve prospěch obžalovaných. Stejně tak je záhadou, že se našla po třech letech neúplná zdravotní dokumentace, což může vést k domněnce, že byla vyhotovena dodatečně.

Cituji Vaše slova : „Shledal jsem zcela atypický průběh onemocnění a nenalezl jsem pochybení u lékařů, kteří pacienta ošetřovali a to zcela jednoznačně.“

Musím se ptát, proč celá řada soudních znalců, včetně České lékařské komory, došli k opačným závěrům a v konečné fázi jednání se nedokázal nikdo proti Vašim závěrům postavit. Jste dnes mediální osobou, ikonou českého zdravotnictví, republikovým chirurgem a nedotknutelným člověkem, kterého se všichni bojí.

Tento případ záhadného úmrtí není v našem státě jediným, a bohužel vždy byl lékařský personál zbaven obvinění. Jak tento postup koresponduje s Vašimi slovy, že jsou lékaři dobří, ale i špatní, které musíme oddělit, když sám je vlastně dokážete krýt a obhájit. Chcete reformu zdravotnictví, ale kdy dojde i k reformování uvnitř tak, aby dnes neměl občan této republiky obavu jít do nemocnice na operaci s tím, že se již domů nevrátí. A to ne z důvodu průběhu závažné choroby, ale z důvodu zanedbání povinné lékařské péče.

V této souvislosti mě napadá jedna věc, když umřel člověk a nikdo neponese vinu na jeho smrti, můžeme takto přistupovat i k dopravním nehodám. Že umřel její účastník, se zase tak moc nestlalo, byla to atypická situace. Zprostíme jejího viníka obžaloby a do statistiky napíšeme jednu čárku. Co v tomto případě znamená lidský život? Umřel jeden člověk, syn, manžel a otec rodiny. Tak kdy konečně nás někteří lékaři začnou brát jako lidské bytosti, kterým díky svému poslání mají pomáhat a ne jako nějaký materiál, co jim rukama prochází denně.

Proto by mě velice zajímalo pane profesore, jaký pocit máte z Vaší odvedené práce soudního znalce, zda jste skálopevně přesvědčen o své pravdě a nebo zda zde byl nějaký osobní zájem a zainteresování v této kauze ve prospěch obžalovaných. Také poslední věc jestli se dokážete vžít do pocitu všech pozůstalých, kteří oprávněně mohou ztratit důvěru v naše zdravotnictví.

Závěrem mě dovolte, bych vyjádřil svůj názor. Pokud se dál budete věnovat své dosavadní činnosti a to jak skalpelu, řízení nemocnice tak publikační a lektorské činnosti, tak si Vás budu vážit. Pokud ovšem budete dál vystupovat jako modla českého zdravotnictví, nedotknutelná a neomylná, tak ztratíte veškerou moji úctu.

Vím, že Vás názor jednoho obyčejného člověka, bezvýznamného občana této republiky nedojme a ani Vás nebude ani zajímat, ale já, zřejmě na rozdíl od Vás, cítím se všemi pozůstalými a přikláním se k názoru, že v tomto případě dostala spravedlnost zase jednou ránu pod pás.

Dříve s úctou

Nyní bez úcty

Václav Šmíd

Občan ČR

Pro čtenáře blogu doporučuji shlédnout :

TV NOVA – archív – Na vlastní oči – reportáž SLEPÁK – vysílaný dne 2.4.2007