Kauza bratří Mašínů,
která dnes hýbe sdělovacími prostředky, politickou scénou i celým národem, a
kterou vlastně roztočila Topolánkova
osobní iniciativa a předání premiérské medaile při své návštěvě v USA,
rozdělila názorově občany na dva tábory. Každý má právo si na věc udělat svůj
názor, rozhodující slovo stejně bude na schválení parlamentu a následné
podepsání panem presidentem, zda bude Mašínům přiznán status národních hrdinů
se státním vyznamenáním či nikoliv. My obyčejní lidé tohoto státu o tom
rozhodovat nebudeme, nad konečným rozhodnutím jenom budeme moci tleskat, nebo
sprostě nadávat.
Je třeba si uvědomit, že diskutujeme na základě historických faktů datumů a činů bratří Mašínů. Pro to uvádím pouze zkrácená fakta událostí- použito z Otevřené encyklopedie
Wikipedie :
13.9. 1951 v Chlumci nad Cidlinou to byl příslušník SNB Oldřich Kašík při přepadení stanice SNB za účelem získání zbraní.
28.9. 1951, v Čelákovicích to byl příslušník SNB četař Jaroslav Honzátko. Kdy při přepadení stanice SNB za účelem získání zbraní byl bezbranný omámený příslušník bez milosti podřezán Ctiradem Mašínem.
2.8. 1952, mezi Čáslaví a Hedvíkovem byl zastřelen pokladník Kovolisu Josef Rošický při přepadení vozu vezoucího výplaty pro zaměstnance do Hedvíkova. Pokladník přitom pouze bránil peníze před Mašíny, kteří byli převlečeni do uniforem Lidových milicí.
Toto jsou fakta, která známe a které spolu s pohledem na politickou situaci v 50-tých letech a vnitřními pocity, utváří názor každého na činy bratrů Mašínů, aniž bychom znali úplné detaily, pozadí a jak to doopravdy ve skutečnosti bylo. Pokud nám skutečnou odpověď nedají archívy, tak se k optimální pravdě nikdy nedobereme.
Při posuzování faktů úlohy bratří Mašínů vycházejme ze skutečné politické situace. O orientaci na bolševický režim bylo vlastně rozhodnuto politickými špičkami třech států, které bojovali nejen proti nacismu, ale následně o politickém uspořádání v poválečné době. Stali jsme se součástí sovětského bloku a vlastně volbami v roce 1946 byla naplněna podmínka USA, že v těchto státech proběhnou demokratické volby. V lidech byl Sovětský svaz stále viděn jako náš osvoboditel, jako náš bratr a spojenec a spolu s pocity zrady bývalých západních spojenců, podpořili svým hlasem komunisty a posílili jejich vliv v poválečném státě.
Komunisté se svými 40% hlasů se stali nejsilnější stranou, přišli s jasným programem, kterému uvěřila spousta lidí a neschopnosti ostatních stran vybudovat proti komunistům silnou opozici, vyústilo k únorovým událostem a převzetí moci. Řekněme si otevřeně, že dělníci a rolníci uvěřili slibům komunistů, dělníci přes tehdy silné Revoluční hnutí uvěřili, že se budou podílet na správě státu a chodu podniku a rolníci zas že nedojde k združstevňování po vzoru Sovětských kolchozů. Další léta pak ukázaly, že cíl komunistů byl ve skutečnosti jiný, vedoucí k nastolení diktatury a bolševismu.
Lidé, kteří neuvěřili slibům komunistů a postavili se na odpor, byli zavíráni, stejně tak Ti kteří již dlouho leželi komunistům v žaludku, pro svoje opoziční postoje v poválečné době a nebo podporovali program exilové vlády v Anglii. Byli postupně pozatýkáni, začal doslova hon na letce bojujících v Britských letkách. Vy vykonstruovaných procesech sledovali jediný cíl a to zlomit myšlení stále váhajících lidí a to formou zastrašovaní a ideologického teroru. Proto lidé před strachem o svůj život a o svoji budoucnost volili buď opuštění republiky a nebo se stáhli do ústraní. Případ Mašínů a jejich skupiny je svého druhu ojedinělý a tudíž dnes pro naše politiky působí jako kostlivec v jejich skříni a neví co s tím.
Je vážně k nepochopení, že po 18. letech od pádu komunistického režimu není vláda schopna k dané kauze zaujmout jakékoliv stanovisko a vypořádat se z minulostí. O to více je zarážející, že nebyl jejich případ soudně dořešen, nedošlo k jeho uzavření a tudíž podle právního řádu jsou stále osobami obviněnými. Možná že se mýlím, nejsem právník, ale podle mého hledání faktů tento spis stále existuje a nebyl uzavřen z důvodu promlčení, pokud se na tento skutek vztahuje. Velice rád bych, aby veřejnosti byla dána jasná odpověď.
Na druhou stranu ovšem, pokud soudní stíhání trvá, tak z hlediska presumpce neviny a tudíž označení je za vrahy, tak jak to učinil pan Filip, je vlastně trestným činem křivého nařčení a na druhé straně nedopustil se pan Topolánek také prohřešku proti našemu právnímu řádu, když jednal s obviněnými,ocenil je pokud případ nebyl uzavřen. Zní to možná úsměvně, a asi mě někteří lidé počastují různými nadávkami, ale je to paradox a svědčí to že se nedokážeme vyrovnat s minulostí a že revoluce udělal tu pomyslnou, ale nesprávnou čáru.
Soudí dál soudci, co zavírali lidi jako odpůrce režimu, čelním představitelům KSČ jsme pohrozili ty,ty,ty, bachaři co překračovali svoje povinnosti a mlátili či mučili vězně vykonávají funkci dál, nebo se smějí na slušné penzi, a členové STB? Ani jeden z nich nebyl nikdy potrestán. A nyní chceme vynášet soudy nad bratry Mašíny, chceme je buď vyznamenat a nebo je odsoudit za trestný čin vraždy.
Snad lze chápat jejich činy, že byli odpůrci komunistického režimu, že na ně působil odkaz jejich otce a popraveného hrdiny v boji proti nacismu a chtěli se mu vyrovnat po svém. Další faktor, který na ně měl obrovský vliv byl proces s kamarádkou jejich maminky doktorkou Horákovou a její odsouzení k trestu smrti. Tohle, spolu s jejich mládím, může ospravedlnit jejich nešťastnou volbu boje proti komunismul. Ano souhlasím ocenit jejich vzdor totalitnímu režimu, ale oceňovat je jako hrdiny státním vyznamenáním mě připadá vůči lidem a skutečným hrdinům, jako přehnané.
Dle jejich slov / viz poslední rozhovor s p. Mašínem v televizi/ hlavně uvěřili propagandě, že bude třetí světová válka, že přijedou Američané a osvobodí Československo. Možná budu zas napaden nadávkami, že srovnávám nesrovnatelné, ale což plno mladých lidí nevstoupilo do svazu mládeže na základě komunistické propagandy o lepších zítřcích, prosperující a svobodné zemi. Také věřili něčemu a byli jich milióny, byl jsem to i já, byl to i pan Topolánek. Takže jedny za uvěření propagandy budeme vyznamenávat a druhé bychom nejraději zavřeli či pověsili?
Často se u diskutujících vyvstává názor, že je jen škoda že takových Mašínů nebylo více, mohl bolševik padnout daleko dříve. Tento názor je velmi mylný. Kolik lidí by bylo schopno následovat Mašíny a postavit se režimu se zbraní v ruce.Tisíc či deset tisíc? To by tehdejší režim a jeho bezpečnostní složky rozprášili během chvíle a bylo by jen více soudních procesů. Třeba čtvrtmilionu a více? To už by se zde jednalo o revoluci a tak bychom sovětské tanky tu měli o patnáct let dříve a nedovedu si představit těch zbytečně mrtvých. Při této příležitosti nelze nevzpomenout pokus o revoluci v Maďarsku. Kreml by tohle nikdy nedovolil a pomoc od Američanů by nepřišla,
N další často pokládané otázky jako :
- muselo či nemuselo zůstat po nich šest zmařených životů ?
-jestliže se chtěli dostat za hranice a potřebovali peníze a zbraně, proč taková časová prodleva od úspěšného pokusu,kdy získali peníze až do jejich skutečného útěku?
-byl či nebyl pokladní členem Lidových milic a jak to Mašínové mohli vědět?
-byl každý člen SNB přisluhovač režimu? Vždyť řada z nich pracovala jako strážníci i za první republiky a byli ochránci majetku a pořádku a těžko se s povoláním po dvaceti letech loučili.
–mohl příslušník SNB být členem Lidových milicí a nebo STB? Asi by seděl na jiné židli.
–koho Mašínové svými činy zachraňovali a jak pomáhali z USA svrhnout bolševika?
Těch otázek je jistě ještě celá řada. Odpověď si musí najít na ni každý sám, podle svého logického uvažovaní a ne podle stranické příslušnosti a nebo pod obrovským vlivem afektu antikomunistického tažení – zabij si svého komunistu. Každý má právo se přiklonit k jednomu či druhému názoru, ale to neznamená že jej musím urážet, když má jiný názor než já. A takovou demokracii zásadně odmítám.
Závěrem vyjádřím svůj názor, ano přiznejme a poděkujme Mašínům za jejich vzdor totalitnímu režimu, ale se státním vyznamenáním nesouhlasím. Byla by to degradace jeho významu a vážnosti. Myslím si, že těch kandidátů máme na jeho udělení daleko více a skutečných hrdinů. Jestliže odmítají přijet do své rodné vlasti, je to jejich volba, ale jako důvod, že u nás není demokracie a vládne tu pořád postkomunistický režim, beru jako lacinou výmluvu jak s tímto státem pohrdají. Ale hlavně už uzavřeme tuto kauzu a vyrovnejme se s minulostí a úlohou Mašínů v dějinách tohoto národa.
