Tak
tohle staré lidové rčení používaly už naše babičky, když tím vlastně
vyjadřovaly, že ti dva uličníci, co se támhle poprali, jsou vlastně naprosto stejní. Toto
pořekadlo, spolu se známou hláškou z osudů dobrého vojáka Švejka : „Disciplína
Vy kluci pitomí, disciplína musí bejt“, se mě vybavila při posledních
prohlášeních předsedů dvou největších opozičních stran, pánů Topolánka a
Paroubka. Jenže humor je jedna věc a tvrdá realita druhá a pokud jde o
politickou scénu tak obzvláště.
Nejdříve pan Paroubek v souvislosti s neúspěšnou volbou presidenta dal impuls k vyloučením poslance Snitilého, jako nehodného synka, co neplní stranická usnesení a hlasuje si pro koho chce, aby v zápětí upozornil, že kdo bude hlasovat pro Radar, tak dopadne podobně. Zjednodušeně řečeno, kdo nehlasuje jako předseda je nepřítel. Až moc nápadně to připomíná vymývání mozků z dob bolševické normalizace. Nelze to nazvat jinak, než socdemácká diktatura.
Prostě demokracie a svobodné rozhodování dostalo zas úder pod pás. V tu chvíli jsem skutečně ocenil přístup ODS k volbě presidenta i jsem uvěřil jejich čistotě při samotné volbě a různým intrikám a zákulisním pomluvám, jsem se dodatečně usmál, neboť sociální demokracie se dalšímu kroky odrovnala sama. Jenže chvilkové opojení, že se začíná na politickém spektru blýskat na lepší časy, mě srazilo prohlášení pana Topolánka v souvislosti s návratem pana Čunka do vlády.
Nejdříve jasně dal najevo, že návratu pana Čunka do vlády nic nebrání, aby pár dní na to, své rozhodnutí poupravil.Návrat však podmínil o poslušností a „doporučil“ panu Čunkovi přehodnocení přístupu k reformě zdravotnictví, o jehož výhradách k této reformě se všeobecně ví. Pan Čunek toto jednání označil jako politický „handl“. Je tedy jednání ODS opravdu tak čisté jak se nám snaží dokazovat?
Závěr si každý z jednání našich politiků může udělat sám. Co je snesitelnější, zda naprostá stranická disciplína hraničící s terorem, a nebo striktní dodržování vládní dohody koaličních stran, bez možnosti vyslovení vlastního názoru a úsudku. Pro mě je stanovování jakýchkoli podmínek a striktní stranická disciplína bez možnosti vyslovit svůj vlastní názor, úplně stejný prohřešek proti principům demokracie. Jak dlouho ještě budeme čekat, než ve vedení stran budeme mít skutečné osobnosti, ctící tyto principy.
