Život v kapitalismu západní civilizace obohaceném o prvky státního byrokratického imperialismu, v našem případě velmi výrazném, není jednoduchý. Neustálá soutěž o vše nás rozděluje na vítěze a poražené.
Rozdělení na vítěze a poražené je samozřejmě velmi subjektivní a není přímo svázané s množství peněz na účtu. Poraženým může být klidně i majitel mercedesa, protože jeho soused má větší a novější model.
Poraženým se nedostává zdrojů, neumí jazyky, a proto nikam necestují, globalizace je pro ně nebezpečím a mají strach o práci nebo o sociální dávky, které dostávají od státu. Domnělým strachem z teroristů zakrývají strach z toho, že je imigranti připraví o práci a také o část sociálních dávek, o které se budou muset s imigranty dělit.
Brexit je pomstou britských lůzrů a pokud vím, tak žádný militantní katolický Polák žádný teroristický útok v Británii nespáchal a ani jím nevyhrožoval.
Poražení závidí okolním lidem, rádi se scházejí v hospodách, kde nadávají na imigranty, které nikdo z nich nikdy neviděl, koukají na televizi a dělají další činnosti, které vyhovují jejich pasivnímu způsobu života.
I vzhledem k ekonomickému řízení moderních států, které je v troskách, je poražených bohužel hodně.
Absolutní populisté jako Trump a Zeman chytře využívají strachu a nabízejí poraženým jednoduchá a samozřejmě špatná řešení. Slibují naprostou izolaci od imigrantů, v případě Zemana třeba i za cenu vystoupení z EU, a tím konzervaci stávajícího špatného stavu. Poraženým imponují političtí lůzři jako jsou v našich poměrech Bárta, Vyvadil, Okamura, Sládek, Veleba, Wolfová a další. Mají s nimi hodně společného. Ve srovnání třeba s německým, slovenským nebo americkým presidentem je ten náš také opravdový lůzr. Neumí se chovat a slovo morálka zřejmě nikdy neslyšel.
Jenže hlavním nebezpečím pro poražené nejsou imigranti, ale roboti. Svět čeká největší průmyslová revoluce v dějinách, revoluce robotická. Pokud na ni nebudeme dobře připraveni, připraví o práci milióny lidí. Dějiny už nás mnohokrát poučily, že hodně naštvaných lidí je jedinečnou příležitostí pro nového Hitlera.
Přípravou na robotickou revoluci ale není izolace, před roboty hranice neuzavřete. Přípravou je podstatné zlepšení úrovně vzdělávání a spolupráce, v našem případě především v rámci EU. A samozřejmě znovu vzkříšení právního státu, který bídně zhynul po Klausově amnestii. Právní stát je nezbytným základem rozumného ekonomického fungování v rámci rovných příležitostí, nikoliv nadvláda všemocných nemorálních oligarchů, a žádné další Banana Papers, peníze v krabicích od vína a Čapí hnízda.
Řešení není jednoduché, nelze je vysvětlit v jednom nebo několika málo odstavcích a chtěl bych se jím více zabývat v dalších článcích.
Řešení směřující ke společenskému konsenzu v amerických poměrech nabízí Bernie Sanders, v Německu pak Angela Merkelová.
