Nemůžeme se jenom dívat na to, jak uprchlíci trpí

Příběh dobrovolníka Pavla Filgase (31), který jezdí ve volném čase pomáhat na hranice uprchlíkům. Pracuje jako architekt a duši si léčí kreslením v ulicích Bratislavy.

V sobotu jsem se vrátil ze srbsko-chorvatské hranice. Spolu s bratislavskými humanitárními organizacemi pořádáme výjezdy velkých náklaďáků se vším potřebným. Jak přichází zima, začíná být jakákoliv pomoc ještě naléhavější. Dobrovolníci a lidská pomoc jsou teď důležitější než finance, protože je nemožné pokrýt výdaje všem uprchlíkům - je jich zkrátka příliš moc.

Někdy je velice těžké zorganizovat skupinu dobrovolníků, protože mladí Evropané jsou příliš zaneprázdnění. To samozřejmě není jediný důvod - pokud se bavíme o střední Evropě, mnoho z nás ani nechce pomoct. Já osobně znám ale mladé lidi, kteří nesouhlasí se současnou evropskou politikou, a přesto jedou na hranice pomáhat. Nemyslí si, že je správné všechny uprchlíky do Evropy pozvat a pak je složitě vracet zpátky. Ale teď jim musíme pomoct, nemůžeme se na ně prostě jenom dívat, jak trpí.

Noci na hranicích jsou velmi rušné, vždycky to začne, když se setmí. Za celou noc přijede až 150 autobusů, řidiči je vysadí a nechají překročit hranici. Je tam hodně rodin s malými dětmi. Uprchlíci jdou tři kilometry do kopce a pak čekají několik hodin ve frontě, než se dostanou do Chorvatska. Během nejrušnější noci jsem byl svědkem dvou porodů v zabláceném poli a jeden člověk tam zemřel. Takové věci jsou velice stresující pro Evropany, kteří na to nejsou zvyklí. I pro mě je to velice vyčerpávající. Ale pomáhá tam i dost mladých žen, a všichni to zvládají skvěle.

Je mi 31 let a stále nemám vlastní rodinu. Proto si myslím, že je pro mě jednodušší dělat dobro. Pokud se bavíme o uprchlické krizi, myslím si, že mladí lidé by se měli zamyslet nad svojí pomocí. Situace je totiž kritická. Ale i já do toho brzy praštím a založím rodinu. To je ten důvod, proč o podobných věcech dost přemýšlím a snažím se vyplnit tato léta důležitými věcmi, dokud můžu. Protože když máte děti, stanou se samozřejmě vaší absolutní prioritou.

>

Text vznikl v rámci projektu bratislavské konference Young Journalists for Tomorrow's Europe