Škubejte mě, ale jemně!

Český člověk, jenž připustil, že někdo jej škubat může, teď svůj úděl snášet musí. Kejhá a kejhá, viníka hledá tuze, však zbývá mu jen osud oškubané husy!

Co jsi zač člověče? Kde se propadáš?

      Obraz nebo chcete-li model "Českého člověka", představující především komplex charakterizujících vlastností, nám ukazuje odstrašující příklad toho, k čemu jsou schopni lidé ve své většině dospět.

      Všichni se díváme jeden na druhého a kroutíme hlavou, jak jsme blbí. Veřejně mluvíme o národní hlouposti a lidech jenž se derou hlava nehlava na ty nejexponovanější místa, aby se jim z té národní tomboly podařilo ještě něco uloupit, nebo alespoň vytvořit nové zdroje svých příjmů, nejlépe doživotní.

      Tento obraz, připomínající pohled do pokřiveného zrcadla, vznikal již od počátku padesátých let, kdy jsme začali budovat nové základy myšlení lidí. Příroda se stála cílem ovládání a z pohledu tehdejších vládnoucích politiků, úspěšného boje člověka proti ní. Přetvářelo se všechno a lidé, kteří viděli věci racionálnějším způsobem a upozorňovali na možné negativní dopady, stávali se nepřátelé pokroku a mnohdy také lidu.

      Většina si našla východisko v různých tvářích sebe sama v různém prostředí. Stejně to vypadalo v pojetí víry v Boha. Lidé s jednoduchým uvažováním se velmi rychle vzdali svého náboženství a začali tleskat novému nahlížení na život. Zároveň slepě podporovali všechny způsoby potírání lidí s jiným světonázorem. Především lidé vyznávající svoji víru, stávali se dokonce předmětem jejich posměchu.

      Ať se za tím, ve vrcholných politických kruzích, skrývala jakákoliv politická hra a divoké plány budoucnosti, podstatou úspěchu Zla byla masová podpora občanů, která díky Panu Bohu postupně chladla a většina se stávala postupně jen formálně kývajících tzv. „na oko“.

      Český člověk se stál člověkem mnoha tváří – v zaměstnání, doma, v hospodě, na veřejnosti atd. Začali jsme ztrácet přehled kdo je kdo a toto pokrytectví nám zůstalo do dnešních dnů.

      Pokud chceme správně analyzovat příčiny dnešní krize, musíme mimo jiné zjistit názory většiny ze "starého režimu", která se projevovala i tím, že určovala. které povolání jsou nejzajímavější.

      Pak musíme také správně zařadit ty obory, které se stály mezi  českými lidmi zejména v současné době velmi oblíbené, neboť vypovídají něco o nově získané mentalitě mnohých občanů. 

      Těmi obory jsou především sociologie, politologie, ekonomie a právo. Myslím,že si musíme uvědomit, že tyto obory vymyslel člověk, aby mu sloužily k vylepšení života ve společnosti, kterou všichni potřebujeme, bez které se ani jeden z nás neobejde a ve které jsme si všichni ROVNI (To však neznamená, že jsme stejní!)!

      Studium uvedených oborů se však stálo pro většinu studentů jen odrazovým můstkem k hromadění peněz, majetku, mocenského postavení a tudíž obsazení, co nejlepší pozice ve společenském žebříčku. Absolventi těchto škol nám stále více a více ukazují, jaké mají nazírání na svět a především na člověka, nad kterého se mnohdy tak nadřazují, jakoby oni sami ani mezi nás lidí nepatřili.

      Pro jejich chápání je člověk objektem stejně jako kus nábytku nebo nanejvýš přístroj se schopnosti vykonat činnost, kterou potřebují a která při vhodném naprogramování vytvoří pro ně - potřebného žijícího robota.

     Tito v Česku přemnožení sociologové, politologové, ekonomové a právníci si vytvořili vlastní pravidla vyhovující jejich zájmům a bezohledně tyranizující obyvatele této země. Nejeden zahraniční expert se nad tím pozastavuje, kroutí jen hlavou a prohlašuje, že takto demokracie nemůže fungovat. Jen naší občané s mentalitou a strachem získaným za minulého režimu, nechávají průchod každé hloupostí, darebáctví, i když to má bezprostřední negativní dopad na jejich život.

     Dnešní stav připomíná činnost zemědělce při „škubání hus“! Na jedné straně jsou škubači a na druhé straně škubané husy. Jen jsme dospěli do stádia, kdy těch škubačů je nepoměrně mnohem více, než škubaných hus.  A další škubačí se hlásí, že chtějí také škubat.

 Kdo by také chtěl se nechat škubat? Každému je jasné, že je lépe býti škubačem.

Nastala doba, kdy již skoro není koho škubat tak, jak si to tupí škubačí plánovali. (Budou muset se škubat navzájem!)

Přirovnání se škubanou husou je příznačné i po ostatních stránkách. Husou nazýváme člověka hloupého a husa se také chová jako on při škubání: „Kejhá a kejhá, ale drží!“