Vrátit se do lesů nebo konzumovat BigMaca, Tohle je náš svět jde do kin

Tohle je náš svět představuje hrdinu utíkajícího před zkaženou civilizací a má velké plusy zejména ve výborném castingu a zvláště Viggo Mortensenovi v roli, za kterou pokud nebude nominovaný na Oskara skouknu Troškovy Babovřesky.

Hluboko v lesích mimo civilizaci vychovává svérázný a charismatický otec Ben (Viggo Mortensen) svých šest dětí podle vlastních představ. Jejich život připomíná letní tábor ve filozofickém ráji, alespoň podle původních nápadů rodičů. Děti se učí dospělé knihy a seznamují se se světem, zároveň mají špičkovou fyzickou kondici. Znepokojující je nečekaná absence matky, která už před několika měsíci odjela do nemocnice s vážnými komplikacemi.

A pak to přijde. Benova vyvolená a máma stále dosud nezaopatřených dětí spáchala sebevraždu. Rodině dobrovolných trosečníků se zhroutí svět, který korunuje zoufalý a pekelně rozohněný tchán Jack (Frank Langella), jenž sdělí Benovi, že pokud přijede na pohřeb právě zesnulé milované dcery, nechá ho bez skrupulí zatknout. Důvod se totiž vždycky najde. Ben vysvětlí dětem, že jsou věci, které nejdou vyhrát a pak k jejich upřímné radosti, nakopne stařičký autobus a vyrazí na pohřeb.

Vzpomínáte na idealistický a dojemný film Útěk do divočiny o mladičkém intelektuálovi snažícím se přežít v souladu s přírodou v americké divočině? A nebo spíš na opomenutý snímek Petera Weira Pobřeží moskytů o despotickém otci vychovávajícím v izolaci rodinu, který je přesvědčuje, že zemi zničila válka a snaží se žít rovněž mimo civilizaci?

Tohle je náš svět je snímek, který objevil festival v Cannes, kde byl dramaturgy zařazen do sekce Un Certain Regard, kde zvítězil v kategorii nejlepší režie. Byl dokonce zakoupen do americké distribuce a nyní se v rámci stále celkem nového projektu distribučního labelu Aerofilms, České televize a MFF Karlovy Vary dostává i do české kinodistribuce.

Autor filmu Matt Ross o filmu řekl: „Panuje představa, že nezávislé „artové“ filmy poskytují intelektuální stravu. Stojí na silných postavách, je v nich méně klišé, jsou prokreslenější a intelektuálně podnětnější. Na druhé straně stojí idea, že hollywoodské filmy bývají spíše zjednodušené a svou energií adrenalinem se podobají zábavě na úrovni pouťové horské dráhy. Pokud je toto vše, co dané žánry mohou divákovi nabídnout, jsou podle mého názoru pokleslé. Zlatým grálem – aspoň pro mě – je film, který dokáže být intelektuálně provokativní i emočně silný, zkrátka příjemný způsob jak strávit dvě hodiny. Doufám, že jsme vytvořili záživné putování, které pro vás bude rozptýlením, rozesměje vás i rozpláče a také vám přinese něco k zamyšlení.“

Přiznám se, že útěky mimo civilizaci jsou mi cizí. Ne, že bych byl až takový měšťák, naopak, jako starý skaut dokážu rozdělat oheň na mokrém sněhu, uvařím si v lese čaj a polévku, aniž bych k tomu musel vyhledat obchoďák nebo vietnamského kamaráda ve večerce. Do Ramba mám a vždycky jsem měl, ale hodně daleko, samozřejmě. Ale už v tom žití v souladu s přírodou vidím trochu něco jiného, než když mi bylo dvanáct nebo šestnáct a i přes civilizační výdobytky a establishment, který nesnáším stejně jako hlavní hrdina filmu nemám potřebu dramatické revolty proti našemu způsobu života.

Tohle je náš svět bude českému divákovi bližší, než většina americké produkce. Film je totiž natočen ne jako konkrétně příběh na konkrétním místě, ale jako alegorie, která se shodou okolností odehrává v USA. Možná totiž nějakého podobného magora ve svém okolí také máte a znám i spoustu lidí, kteří ač v pracovním procesu s touto myšlenkou koketují alespoň čtením knih nebo chozením na přednášky o alternativním způsobu života. Moje ex-přítelkyně mi rovněž vyprávěla i o jejím kamarádovi alternativci, který takto začal skutečně žít na jednom starém mlýně. Možná jste dokonce viděli i nedávný dokumentární snímek o kočovné české rodině Stále spolu.

Takže jak to vlastně je? Neměl by se člověk na všechno vykašlat, odjet do lesů, vzít si ostrý nůž a vrátit se do doby pravěku? Film vám na tohle neodpoví a vlastně ani nechce. Nebude vám vnucovat autorův světonázor, i když se samozřejmě v rámci děje přikloní k nějakému řešení. Tenhle film je totiž o hledání, o kladení otázek a vršení situací a vzhledem k tomu, že je z větší části koncipován jako road movie, má i velmi vhodně zvolenou formu, která obsah atraktivně zabalí.

Tohle je náš svět je film tvůrce, který ví co chce říct a také jak to říct. Ve filmu jsou vyhrocené momenty, ale nikdy to není za cenu, že by to šlo proti srsti, jak je poslední trend v severské kinematografii, kde je vám kolikrát až stydno, kam až voyerství může zajít. Hlavní hrdina má sice svůj názor ale respektuje také názory druhých, dává jim příležitost mu jeho pohled vymluvit a mě osobně si v tom film hodně získal. Díky tomu je totiž sledování i motivace hrdinů, jakkoli kontroverzní, příjemná záležitost a přitom zůstává nesmírně emotivní. Počítejte s tím, že se budete stejně tak smát jako plakat. Tohle je stejně jako Hollywood, horská dráha emocí, ale bez CGI efektů a drahých hvězd a také to jde.

Film je bezesporu velkým sólem Viggo Mortensena, ale ve vedlejších rolích určitě strhává pozornost také dědeček v podání bezvadného Franka Langelly, který už mnohokrát dokázal, že je herecká extraliga a ani on není černobílý padouch. Uznání a pozornost si zaslouží také dětský ansámbl a myslím si, že by nebylo od věci, kdyby se tenhle film klidně zaškatulkoval do žánru rodinného filmu, kam určitě také patří.

Tohle je náš svět je jeden z nejlepších amerických nezávislých filmů v české kinodistribuci, dokonce bych řekl, že od majstrštyku Chlapectví, tady takhle dobrý představitel americké nezávislé scény uváděn nebyl a s klidným srdcem ho doporučím ke zhlédnutí.

PS: Zajděte si na tenhle film spíš do nějakého neformálnějšího jednosálového kina, kde se čepuje pivo, protože tohle opravdu není film do míst, kde šumí cola a smrdí popcorn.

Captain Fantastic, USA, režie a scénář: Matt Ross, kamera: Stéphane Fontaine, střih: Joseph Krings, hrají:Viggo Mortensen, Frank Langella, George MacKay, Samantha Isler, Annalise Basso, Nicholas Hamilton, Shree Crooks, Charlie Shotwell