O Leonardu Da Vincim jako humoristovi a síle blogů

   Génius italské renesance byl mužem mnoha zájmů. Kromě jeho velkolepých úspěchů na poli výtvarného umění byl jako každý humanista přesvědčený o tom, že je zároveň i mistr slova. Vsaďte se, že kdyby byl už tehdy idnes.cz, měl by na něm blog:-)

Dáma s hranostajem

   Musím konstatovat, že poslední věta je obrazně řečena a s velkou nadsázkou, ale na druhou stranu se dá poměrně dobře doložit fakty. Renesanční humanistická kultura přála psanému slovu a bylo skutečným zvykem psát na jakékoliv kusy papíru krátké básničky, eseje a různá moudra. Každý rozuměl všemu a všichni byli přesvědčení o své pravdě. Dnes máme blog na idnesu a každý kdo je schopen nadatlovat něco na klávesnici je najednou odborník na mezilidské vztahy, mediální svět, politiku, zvláště pak na Jiřího Paroubka, sport a další.

   Minulý pátek jsem se svým kamarádem obhajoval svůj blog. Řekl mi, že to vlastně nemá cenu psát, protože to čte jen blogerská komunita. Názor měl podpořený Milošem Čermákem, který nedávno publikoval článek na téma blogy. Psal v něm, že je to už dávno přežitý fenomén a v Americe už blogy prakticky nepíše nikdo. Kontroval jsem mu, že mé poslední články měly nejvyšší čtenářskou odezvu právě poslední dobou, co blogy píšu.

   Ostatně podceňovat sílu blogu je velký omyl. Vezměte si mediální kauzu Karla Kříže a Jiřího Paroubka, ale četné analogie nalezneme třeba i ve filmovém průmyslu v zahraničí. Existuje řada vlivných blogerů, která si PR oddělení velkých studií velmi dobře hlídají a sledují co pouští na stránky. Pokud sledujete Imdb.com, tak si povšimněte, že na filmové blogy chodí odpovídat osobnosti typu Jamese Camerona a Jasona Reitmana. Pokud je to tedy mrtvý fenomén, proč by to dělali? Ne, blogeři vážně nechtějí obírat novináře a publicisty o práci, jistě je mezi nimi i řada zneuznaných veličin, ale mezi blogery je i řada odborníků na určitá témata, byť mnohdy jen poučených laiků a pak lidé, co se prostě dělí jen o určité zkušenosti. V tom vidím velký přínos. Není špatné přečíst si názor člověka, který uspěl před diváky ve Dni D se svým ,,originálním“ projektem a ve finále nedostal ani korunu, kluka, který právě dostudoval vysokou školu a protlouká se jako manuál (tedy člověk, který se živí rukama) nebo televizního režiséra, který sice má inscenaci ve Zlatém fondu České televize, ale už mu nikdo nenabídl žádnou další televizní režii. To je přeci zajímavé!

   Leonardo Da Vinci byl bezesporu literátem neúspěšným. Není se vlastně čemu divit, když se člověk začte do jeho myšlenkových pochodů, tak mu občas klesne čelist. Jako humorista byl podle mého názoru jedinečný. Dnes se těžko shodneme, zda je autor anekdot a humorných příběhů, nebo je jen zaznamenává. V žánru humoru je to úplně jedno. Kdo zná autora jakéhokoliv vtipu? Stejně si nakonec pamatujeme, že nám ho řekl nějaký lidový vypravěč někde na oslavě.

   Na rozjezd jeden půlnoční od Leonarda Da Vinciho.

,,Ty máš ale divné oči,“ řekl kdosi.,,To je od toho, jak se dívají na tvůj divný obličej.“

   Další anekdota je podobného ražení.

   Někdo se chlubil, že se v jeho rodném kraji vyskytují vzácné zrůdy. Druhý mu nato řekl:,,To rád věřím. Stačí se podívat na tebe. Větší zrůdu, abys pohledal.“

   Anekdota o malíři by mohla být i autorská.

   Jednoho malíře se ptali, proč dělá tak krásné figury a tak ošklivé děti? Malíř odpověděl, že na obrazech pracuje ve dne a na dětech v noci.

   Můj nejoblíbenější vtip, kterému se upřímně smějeme i se stejně postiženými přáteli je tento:

   Někdo potkal přítele opásaného těžkým mečem. ,,Chudáčku!“ řekl. ,,Jak se budeš ještě trápit u tohohle kůlu! Proč se neosvobodíš? Vždyť máš obě ruce volné a nikdo tě nebrání!“ Druhý nato řekl:,,Kam chodíš na takové staré vtipy?“ Kamarád odtušil:,,Ty se vyznáš ve světě, tak málo, že tě i starý vtip překvapí.“  

   V rubrice historický bulvár už přišla na Leonarda Da Vinciho řeč ve článku Renesanční bouřliváci a je důležité poznamenat, že tento velikán světové kultury, který byl člověkem tolika zájmů je pořád velkým zdrojem inspirace. Nutno dodat, že jak dobrým, tak mimořádně špatným – nepovedená komedie Hudson Hawk, slabomyslné hovadiny typu Šifra mistra Leonarda nebo obaly sušenek s Monou Lisou. Kam řadíte tento blog, rozhodněte dole u tlačítka karmy.