Jiří Menzel je mezi českými režiséry unikátní a to z mnoha důvodů. Tím nejdůležitějším je ovšem, že vždy dovedl báječně nalézt rovnováhu mezi filmařským uměním a diváckou přízní. Zatímco např. Troška na filmařinu rezignoval a točí především pro duchem nepolíbeného diváka, např. Švankmajer sice nakrmí oko filmového fajnšmekra, ale diváckému zájmu zůstane leccos dlužen. Menzelovy filmy báječně fungují ve všech rovinách, i díky častým Hrabalovým námětům nejsou odtržené od životní reality, kterou nemusí přikrášlovat, ani zveličovat a tím jsou nejen filmařsky řemeslně dokonalé, ale i lidské. Pevně věřím, že se podobné dílo povedlo Panu Režisérovi i v podobě "Donšajnů", ačkoliv trailer, ani upoutávky v televizi, se příliš nepovedly a název je sice úderný, leč podivný.

Jinak samozřejmě za článek, zdravou drzost a vynikající "Českou filmovou klasiku" karma, jak vrata

Nechte me hadat. Tak jako se zensky oblikaj kvuli ostatnim zenskejm, vy tocite filmy pro ostatni filmare.. 

Určitě jsem rád, když se moje filmy líbí ostatním filmařům. Jinak nikdo si třeba z těch všeználků nevšiml, že Menzel do filmu zakomponoval nádherné kombinace barokních exteriérů a interiérů, používá záběry němé grotesky, které už mohou být směle jeho autorským rukopisem.  Každopádně rozhovor budu dělat ve středu, tak snad už to konečně vyjde!

Mě už se nelíbilo Obsluhování angl. krále. Bylo to příliš explicitní, pokud jde o zachování Harabalovy poetiky, tak příliš výpravné. Asi je to trendy, ale pro mě je Hrabal  v textu  spíš vypravěč, a to bylo drama jak ze Shakespera, jako kdyby se člověk z krajiny u Nymburka ocitnul rovnou v barokním divadle. Hrabal hledá poetiku "na dně", tam, kde ji málo kdo vidí, ale Menzel nám ji v poslední době servíruje už zpracovanou, takže se po divákovi už nechce, aby na její hledání vynaložil nějaké úsilí. Podle mě nejlépe Hrabala vystihují Slavnosti sněženek, pak už je to stále více o tom, jak to vidí pan režisér.