Z projevu Jiřího Paroubka proneseného v roce 1978

"Pro nás mladé, kteří jsme únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci, došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky. Nyní, 30 let po únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou. Nutí nás především k zamyšlení, kolik toho pro stranu a společnost děláme a kolik jsme schopni udělat..."

(Je třeba podotknout, že rok 1978 byl za normalizace jedním z nejhorších a nejpesimistěčtějších. Řada disidentů seděla ve vězení a jeden ze zakladatelů Charty, filozof Jan Patočka, rok předtím zemřel, po výslechu na StB.)

Uznávám, že je poněkud pod pás připomínat někomu hříchy z mládí. Musím též podtkonout, že z textu přímo nevyplývá, kterou stranu měl tehdy Jiří Paroubek na mysli, zda komunistickou nebo sociálně demokratickou, tehdy nazývanou socialisitickou.

Na druhé straně, pravda se musí připomínat neustále a nikdy jí není dost. A není také úplně jedno, jakou stranu tehdy Jiří Paroubek myslel? Společnost byla přece rozdělena na ty, kdo  a k t i v n ě  komunisty podporovali, na ty, kdo byli víceméně pasivní, a na nepatrný zbytek těch, kdo jim aktivně odporovali (dej bůh věčnou slávu těm "nenormálním" osamělým běžcům, a neměli bychom jim dnes být vděčnější než jsme?). Rozhodujícím kriteriem přece bylo, kdo spoupracuje neboli kolaboruje, kdo nespolupracuje a kdo pracuje proti.

(Dvy roky předtím, v roce 1976, zemřel otec socialistů, kryptokomunista Zdeněk Fierlinger, jedna z nejobludnějších postav české politiky dvacátého století. Člověk, který před Únorem podrazil svého dřívějšího přítele Edvarda Beneše - a ten ho za to krátce před svou smrtí proklel.)

Nekolaborovali za normalizace socialisté s komunisty víc než Lidovci, kterým se to dodnes vytýká, ale kteří tehdy (vím to, některé jsem osobně znal) dělali co mohli? Jejichž deník Lidová demokracie se jako jediný dal za normaliazce alespoň místy číst?