Váš článek je příkladem,

jak lze vést věcnou polemiku s křesťanstvím, aniž by bylo třeba urážet konkrétní osoby (zmínky o osobách v textu za urážky nepovažuji). Váš názor sice nesdílím, ale oceňuji váš přístup.

Řekl bych, že se dopouštíte jedné zásadní a dosti rozšířené chyby. Křesťanské církve chápou samy sebe jako společenství lidí jedné víry, účastnících se oběti. Z hlediska věrouky je tedy institucionální podoba církve více technicko-organizačním prvkem, než klíčovou strukturou moci. Toto tvrzení lze dobře doložit známým faktem, že duchovní bohatství církví (různá hnutí, řády, teologické směry i samotní velcí učitelé) vycházelo takřka vždy odspoda, zcela mimo oficiální struktury (byť jimi mohlo být následně legitimizováno).

Dále nemohu souhlasit s tvrzením o smyslu křesťanství jako nástroje eliminujícím (aniticipační) úzkosti. Jistě nelze popřít, že i tento efekt zde může být přítomen, pokud však člověk pouze věří, potud i pochybuje (na rozdíl od fanatického "majitele pravdy").

Re: Váš článek je příkladem,

Pokračování:

Konečně křesťanství není nějakou berličkou (za niž ji mnozí považují), neboť jeho věrouka nedává člověku nějaké jistoty bez přívlastku, nýbrž na člověka klade velké nároky na jedné straně a dává mu "pouze" naději na straně druhé. Co však křesťanská víra skutečně člověku dává a co zde nezmiňujete je SMYSL. Ten nejvyšší, absolutní smysl života člověka.

velice zajímavé

a přehledné