Proč jsme byli po Listopadu zaplaveni ne Masarykem, ale brakem

Hovory s TGM do Února 48 přečetly miliony lidí, byla to Čapkova nejprodávanější kniha, přestože Čapek byl jinak po Haškovi u nás i ve světě nejčtenějším autorem. Po Listopadu řada nakladatelů vyšla na trh s mnoha Masarykovými knihami, ale se zlou se potázala: o Masaryka byl minimální zájem. Dnes je téměř nulový.

Komunistickému a postkomunisitckému režimu se totiž podařilo téměř dokonale vymýtit Masaryka z české paměti. Při tom Masaryk je dnes potřebnější snad víc než kdykoli jindy - ve státě, který je prolezlý korupcí a ve většině negativních statistik je na tom v Evropě nejhůř. Ve státě, který trpí ideovým prázdnem. Skoro se mi chce zvolat: Národ, který kašle na svou minulos, nemá budoucnost! Zvláště, když kašle na to nejsvětlejší, co kdy zažil!

Dovoluji si v této souvislosti uvést několik odstavců z připravované knihy Havlíček očima TGM - Esej o kontroverzních světcích:

"První československá republika se stala živým důkazem, že demokracie je nejen možná (což tehdy v Evropě nebylo zdaleka tak přijímáno jako dnes), ale že má i své velké a jedinečné přednosti. Za prvních deset existence republika urazila obdivuhodný kus cesty, od vysloveně nestabilních poměrů k radostné a sebevědomé oslavě 10. výročí v roce 1928. Masaryk mohl tehdy, v poselství parlamentu a občanům oprávněně konstatovat:

'Pohlédnu-li dnes zpátky, na těch prvních deset let, řekl bych zase: pohádka – zázrak. Začínali jsme s holýma rukama, bez armády, bez státotvorné tradice, s hroutící se valutou, za hospodářského rozvratu, za obecného úpadku kázně, s dědictvím dualismu, s iredentou /snahami po odtržení/ ve vlastních hranicích, uprostřed států zmítaných otřesy zprva i zleva: my, tísnění malými prostředky, odvyklí vládnout, málo naklonění poslouchat, skoro neznámí světu. A přece jsme v této zkoušce obstáli, a obstáli jsme čestně: dali jsme obnovenému státu ústavu, organizovali jsme administrativu a armádu, čelili jsme hospodářské tísni, národnostnímu rozvratu a mezinárodním konfliktům. Naše úkoly bývaly těžší, než jsme si přiznávali; a přece jsme vybudovali stát, který požívá důvěry za hranicemi a – což je ještě důležitější – důvěry nás samých, nás všech; po té zkoušce desíti let můžeme klidně pokračovat ve své tvůrčí politické práci.'

‚Masarykovo‘ Československo, přestože ‚sevřeno‘ jeho modernistickými idejemi, bylo podle světoznámého filozofa Karla R. Poppera 'nejotevřenější ze všech společností, které kdy v Evropě spatřily světlo světa'.

Je zde třeba s lítostí připomenout, jak rozdílné ‚oslavy‘ se konaly při desetiletém výročí české sametové revoluce: protestní shromáždění, hnutí Impuls 99, Děkujeme odejděte a další, nesené rozpoznáním ‚ukradené revoluce‘. Je třeba připomenout, jak diametrálně odlišné bylo Rašínovo tažení proti poválečným prvorepublikovým keťasům od Klausova tažení za co nejrychlejší transformaci ekonomiky vedenou tezí ‚napřed transformace, potom zákony‘.

Přiznávám, že podnětem k sepsání toho článku byla včerejší zpráva od jednoho z menších distributorů mé knihy Zapomenutý prorok Tomáš G. Masaryk, že od loňského listoapdu, to je včetně vánoční "špičky", prodal tři výtisky...