ODS de facto v či po rozpadu a je to možná pozitivní jev

Těžko říct, zda mladou českou demokracii lze lépe přirovnat k burčáku nebo k mladému vínu. Je dokonce možná burčákem, který právě kvasí a proměňuje se v mladé víno. (Jako všechna přirovnání jsou samořejmě i obě tato zavádějící, neboť v každé demokracii, stejně jako ve všem živém, probíhá neustálý vývoj.)

Nevím to zdaleka přesně, ale snad mohu vyjít z toho, že část politiků a řadových členů v poslední době přeběhla z ODS k TOP 09 nebo k VV. Není třeba to zjišťovat či ověřovat, protože to mnohem podstatněšjí, přeběhnutí voličů, ukazují dostatečně jasně statistiky volebních preferencí.

ODS na tom prodělala i vydělala. Prodělala na preferencích, vydělala na konkurenčním tlaku, který, stejně jako věřejnost, zdvihl prst: probuďte se, už si nemůžete dovolit co dřív!

Jen je jí třeba přát, aby nedopadla jako před časem Čtyřkoalice nebo nedávno Zelení a KDU-ČSL. Český volič je totiž - z mně nepochopitelných důvodů - alergický na rozpady nebo nejednotnost (že by pozůstatek "jednotné" totality?) politických stran. Při tom je naprosto přirozené, že v každé demokratické politické straně neustále vzniká názorová různost a z toho pramenící napětí, které může, opět naprosto přirozeně, vést i k jejím rozpadu. Český volic má bohužel sklon zbylé fragmenty stran nepřebírat: nevidět a nerozebrat si, co dobrého či špatného v nich ve kterém zbylo, nevidět, jak se případně změnily a co špatného tím odhodily. Má sklon pouze si říkat: dělali to a to blbě (jako kdyby se právě tím nemohly poučit), jsou rozhádaní, tak ať jdou někam...

Zelení, jako malá a mladá, v politice nezkušená strana, nadělali nepochybně mnoho chyb. Přirozeně. Volič by si dnes však měl podle mne položit jako základní otázku: odhodili už to nejhorší, jsou - jako mladí lidé - schopni se poučit?

Lidovci, tím, že se od nich "odhodila" TOP 00, se přirozeně posunuli poněkud nalevo a konsolidovali se, přinejmenším z hlediska do té doby zřejmě neúnosté názorové pravolevé rozpolcenosti. Lze jim donekonečna vytýkat, že byli součástí různých vlád, když to pro ně jako pro středovou stranu bylo přirozené? A budou to dělat i v budoucnu, když vidí, co hlasů je to stálo a co je to stálo demagogických útoků? Budou to dělat i v budoucnu (jakože budoucno je mnohem důležitější), když dnes tvrdí, že nepůjdou do koalice s ČSSD - která by pro ně byla zcela přirozená, podud by je neodrazovala nevěrodhodnost Paroubka a spol.? (Podle mého názoru jsou dnes sami Lidovci jedinou volitelnou levicovou stranou, o to volitelnější, že jsou v tomto směru uměření. A pokud jim někdo vytýká jejich svatouškovství a pokrytectní, ve srovnání s ČSSD jsou na tom nesrovntelně lépe.)

ODS se také nyní, snad, dostala ke své podstatě, a snad ta podstata zdravá. Lidé jako Nečas, Vondra a Pospíšil ve mně, nepolepšitelném "kritickém optimistovi", vzbuzují nemalé naděje.