Jak spolu souvisí odsuzování manželské nevěry a servilnost k nadřízenému ? Chápal bych, kdyby ten nadřízený byl proutník, ale to v textu není.

Myslel jsem to tak, že ten člověk byl na jedné straně morální (nevěry), na druhé straně nemorální (servilnost sama o sobě); že měl hodně osobitou strukturu morálky.

S Masarykem máte pravdu, on rozhodně inklinoval doleva, ač jeho role silného prezidenta s atributy panovníka (není třeba pochybovat o tom, že obyvatelstvo Československa v něm cosi jako monarchu vidělo) by z něj dělala na první pohled spíše pravicově orientovaného politika.

Co je však zajímavé, že v nové republice byla pravice poměrně slabá. Nejsilnější jasně pravicovou stranou byli Národní demokraté, kteří se však pod vedením Kramáře a jeho vize všeslovanského státu pod Ruskou ochranou participaci na moci spíše vzdálili. Tam také vznikla koketerie s myšlenkou fašismu, ač sám Kramář fašistou nebyl.

S časovým odstupem je zajímavé, že mnozí významní politikové včetně Masaryka nacházeli na fašismu i dobré stránky, což platilo i o pozdějším německém Hitlerově nacismu (nepleťme si to s radikalismem českých Němců, kteří se Berlínu jen postupně přibližovali).

Masaryk fašisty tvrdě potíral, označoval je za "patologickou ssedlinu společnosti": Zvláštním způsobm pravicová byla agrární strana, dokud ji vedl Antonín Švehla, neboť slučovala rolníky i velkostatkáře. Po roce 1933, kdy Švehla (v letech 1922-29 s krátkou přestávkou ministerský předesda) zemřel, se však známým způsobem posunula a zkompromitovala. Masaryk se Švehlou dobře vycházel, a oba tak dali národu (ne však našim dnešním politkiům) příkladný vzor, že když jde o o věc a ne o ego, jde to "jak po másle".