Novým českým iniciativám: rozhodnou ideje

Pokud se Holešovské výzvě a jiným občanským iniciativám vytýká, že nemají jasný program, je to na jedné straně opodstatněné, na druhé straně se jim křivdí. Pro první krok, svržení současné vlády a ustavení vlády odborníků, jasný program mají a dle mého názoru je to program aktuálně (či akutně) jediný možný. Nápad  úřednickou vládou je velmi dobrý: proč by měla mít menší mandát než vláda současná, dokonce než všechny naše polistopadové politické vlády? Nejdůležitější je přece podstata: co ta která vláda dělá, co uskutečňuje.

Další kroky by měly být formulovány jako prozatímní, pružné či dokonce jen předběžné. Situace se bude měnit, budou se dělat chyby (tomu se nikdo nevyhne) a ty bude nutno průběžně korigovat.

Něco jiného jsou základní dlouhodobé ideje. Ty jsou sice také jednak jasné, jednak ovšem vždy krajně problematické. Připomeňme si, jak vzdělanými a po všech stránkách (teoreticky i prakticky) znalými a zkušenými osobnostmi byla zakládána 1. českoslovenká republika, jakými "hlavami" byl zakládán český disent a Charta 77 - už jen jména jako Jan Patočka, Jiří Hájek a Václav Havel budí nejen respekt, ale pro současnost i tak trochu obavy, mrazení v zádech.

Chybou by nepochybně bylo spoléhat především na hlas lidu, na referenda. Při vší úctě k lidové moudrosti je třeba mnohem víc. Musí tu být jistá, pokud možno dobře sladěná  r o v n o v á h a  s ideovými vůdci a jejich hlas musí být přinejmenším špičkou ledovce. Úloha osobností je dějinami prokázana jako nezpochybnitelná.

"Dvanáct apoštolů rozešlo se do světa a podmanili si svět," říká Masaryk, "protože věřili ve své poslání a hlásali pravdu; rozešlete dnes dvanáct mužů věřících ve své poslání a hlásajících pravdu bez bázně, a celá Evropa se jim bude klanět.                                                                                                           Musíme milovat pravdu, musíme statečně býti celými lidmi, zkrátka – musíme nalézt svou duši a věřit v tu duši, a bude postaráno o všecko.                                                                                                      Potřebujeme idejí, živých a velikých idejí, a nebudeme malí. Musíme mít ideje světové, ideje netoliko pro sebe, ale pro všecky. Kdo se chce zachovat a udržet, musí myslit, cítit a pracovat pro všecky, nejen pro sebe. Velikých idejí, živoucích idejí potřebujeme, a ty nás spasí, protože spasí i jiné."

A i to je na jedné straně jednoduché a jasné, druhé straně nesmírně obtížné. Je to balancování na tenkém provaze napnutém nad propastí.

Tady žádná akutnost, ž á d n ý  s p ě ch  n e n í  n a m í s t ě,  je dokonce nepřípustný. Byl by hazardem.