Kronika Řetězy (9), Miroš (1940 - 1944)

Brzo po ustavení Protektorátu Böhmen und Mähren několik Jiřího bývalých spolužáků z gymnázia založilo odbojovou skupinu. Zpočátku pomáhali rodinám vězněných tišnovských občanů. Už to bylo trestné. Později navázali kontakt s partyzány a zásobovali je zbraněmi, oblečením a jídlem. Aby získali zbraně, přepadávali četnické stanice a vojenské sklady.

Jednou, uprostřed noci, Josefa probudily výstřely. Přistoupil k oknu a uviděl na ulici běžet tmavé postavy. Druhý den se dozvěděl, že to gestapáci zatýkali Mirka Habrovce. Dobře ho znal, bydlel s rodiči o dům dál a kamarádil se s jeho dětmi.

Gestapák byl ale jen jeden, s ním dva čeští četníci. Když Mirka odváděli, vytrhl se jim, srazil gestapáka k zemi a začal utíkat. Než se vzpamatovali, měl náskok.

Chtěli ho dostat živého, ale nestačili mu. Museli střílet, četníci mířili záměrně vedle. V okamžiku, kdy se už zdálo, že unikne, jedna ze střel z gestapákovy pistole ho zasáhla.

Otilie potom několik dní téměř nemluvila. ‚Miroš‘ byl v dětství její tajnou láskou.

Představovala si, co se mu asi během zatýkání honilo hlavou. Nevěděla, že byl vůdcem skupiny. Že jako jediný znal kontakty na partyzány a ostatní odbojové organizace.

Čekalo ho mučení a poprava, lepší bylo riskovat okamžitou smrt.

Byl to člověk s nadosobními ideály; Sokol, sportovec, vlastenec.