No, snad byste si měl přečíst, pane spisovateli, i prvorepublikové překlady Mayovek. Tam byli trappeři také "soudruhy".

To jsem sice nevěděl, děkuji, ale jinak si snad rozumíme: tehdy se u nás komunisti ještě plně nevybarvili.

Máte pravdu, soudruh je slovo, jehož význam je dnes posunut velmi špatným směrem, přitom za něj nemáme adekvátní náhradu.

Ale i ten přítel a přítelkyně zaznamenaly posun bez náhrady. Přítel odjakživa představoval někoho blízkého, ne však rodem, jako spíše duchem, někoho, na koho se mohu spolehnout, kterému mohu cokoli svěřit. Ve významu pozvolna získávajícím prim, tedy coby sexuální partner, dříve neexistoval, neb zřejmě existovat nepotřeboval. Ale jak tedy nazývat své přátele (ano, v množném čísle to ještě funguje) takovým způsobem, aby to nebylo chápáno jako pojmenování partnera (což u opačných pohlaví funguje takřka automaticky a u shodných pohlaví je to přinejmenším na pováženou)?

Máme snad používat místo přítele kamaráda? Je to dostatečné synonymum? Cítíme, že asi ne. A při zkoumání etymologie slova se můžeme lehce zděsit, neb kamarád pochází z francouzštiny (což by ještě nebylo tak zlé, národní obrození je už dávno za námi). Ovšem význam slova camarade získal ve Francii v době revoluční podobný nádech, jako mnohem později náš soudruh. A teď babo raď.

Prosím Vás, co sem taháte Francii? Tam, co jedna revoluce dala, jiná vzala... není to jedno?