Hitler, Gottwald, Klaus a "člověk zvířecí"

Kdybych se měl jako psycholog vyjádřit k Darwinově teorii, bez váhání bych řekl, že platí, neboť i čistě z psychologického hlediska existuje mnoho důkazů podporujících jeho závěr, že člověk povstal ze zvířete. Kdyby mi ovšem někdo položil otázku, kolik zvířete v člověku dodnes je, nejdřív bych zaváhal a pak bych se trpce usmál: "To byste se divil!... Ale to je na dlouhé lokte... Problém je v tom, že psychologický dopad Darwinovy teorie platí takříkajíc doztracena. Člověk totiž původně žil ve smečkách, bojoval se zvířaty a jinými lidskými smečkami a občas bojoval i uvnitř té své vlastní. A k tomu všemu dochází dodnes, samozřejmě v trochu jiné podobě... Ale prinicpy všech těchto bojů jsou stále víceméně stejné. Přestože dnes většinou už nejde o život...

Primitivní člověk, aby obstál a aby vůbec přežil, si ve smečkách vytvořil, lépe řečeno od svých zvířecích předků přejal pevnou organizaci, neboť zejména v situacích ohrožení smečka musela být jednotná, musela mít jednoduchý a přísný řád a musela být přísně hierarchizována. Tam, kde dodnes jde o život, například v armádě nebo ve zdravotnictví, je podobným způsobem člověk organizován dodnes.

Principy smečky a způsoby, jakými se v nich hierarchie utvářela, lze vypozorovat již u poměrně jednoduchých živých organismů, některé z nich dokonce již u rostlin. Jak to popsal spisovatel Jan Vrba v povídce Borovice, každá rostlina se snaží o expanzi, směrem nahoru i do stran, a v zájmu svého přežití se snaží utlačit rostliny v okolí. U všech živých organismů rozhoduje velikost, síla a dominance-agresivita daného jedince. Chování dominantních a podřizujících se jedinců lze pozorovat například u rybiček v akváriu, nejlépe však ve smečkách dravých zvířat, jakými jsou psi nebo vlci.

Síla smečky není zdaleka dána pouze jejím počtem. Už na dvou psech je vidět, že jsou mnohem akceschpnější a agresivnější než když jsou každý zvlášť. Je na nich i vidět, který z nich je v pozici vůdce a který se podřizuje. Ve smečce platí, že toto podřízení musí být (zejména v situacích ohrožení) bezvýhradné, a dokonce jestliže se nějaký jedinec ustáleným zákonům nebo hierarchii vzepře, musí si změnu vybojovat nebo zemře. Smečka je vůbec nekompromisní vůči jakýmkoli ochylkám proti vlastním zvykům a zákonům - odtud známé: bílá vrána byla uklována. Má vždy svou ideologii, neboť přesně rozlišuje, co je pro ni dobré a nejlepší a co je špatné a nejhorší. Má i svou menšinu silných - těch, co jsou v hierarchii neřadoví, a má většinu slabých, co se podřizují - a co jsou k tomu uzpůsobeni i svou mentalitou. Mezi nimi jsou pak ne nepočetní "rektoskopové", co se snaží výše postaveným jedincům, zejména však vůdci, zalíbit a zavděčit se, a lezou jim proto takříkajíc "do zadku".

U primitivního člověka tyto zákonitosti platily (a u primitivů, kteří se mezi námi i dnes tak početně vyskytují, platí dodnes) v nezmenšené míře, byly však složitější. Díky potřebě optimální ideologie se ustavila role šamana, který jednak hlásal názory svého vůdce a zvýhodněných jedinců, jednak vysvětloval otázky, které si člověk začal klást. Tím nastalo období mytologií -  plné omylů, pověr a dogmat. Ani ono dodnes zdaleka neskončilo. Je velmi důležité uvědomit si, že že většina stáda ("lidských ovcí") různým mýtům věřila a dodnes  v ě ř í   s l e p ě,  nepochybuje o nich, považuje je za věčné a jedině pravidvé. Je o ch o t n a  s e  z a  n ě  b í t, vraždit nebo položit vlastní život.

V údobích relativního klidu a dostatku - zejména však jestliže se daná tlupa dostala do styku s tlupou vybavenou jinou ideologí nebo když se shodou okolností některá dogmata sama od sebe začala hroutit - se ovšem začali objevovat jedinci, kteří na rozdíl od "ovcí" byli schopni uvažovat samostatně a začali o leccčems pochybovat. Nikdy to neměli lehké, protože narušovali zavedený řád. Proto vždy byli ustrkováni, potlačováni nebo zabíjeni.

Vůdci za těchto okolností vždy zbystřili, neboť se cítili ohroženi, a začali uplatňovat celou řadu metod, aby sebe a svou moc udrželi. Jejich metody byly různé, některé však byly příznačné a jsou víceméně dodnes stále opakovány. Vůdci, aby vysvětlili vše nevysvětlitelné a odporující zdravému rozumu, mimo jiné vytvořili Boha nebo se za Boha (nebo za jeho zástupce na Zemi) prohlásili. Bůh či jeho zástupce byl prohlašován za  n e o m y l n é h o,  neboť to umlčovalo samostatně myslící nespokojence. Proti nim se postupovalo všemi možnými prostředky, byli označováni za blázny, byli kamenováni, upalováni apod. "Neomylnost" vůdců též udržovala obdiv a tím i slepotu a poslušnost davu.

Pokud to nestačilo, vůdci museli obrátit pozornost davu jiným směrem - aby ji odklonili a aby přebili pochybovače něčím atraktivnějším a účinnějším - odpovídajícím pokud možno těm nejspodnějším pudům davu. Zahájili válku se sousedním kmenen nebo státem, protože věděli, že to dav-smečku semkne, nebo začali nacházet - většinou neexistující nebo jen potenciální - nepřátele ve vlastních řadách, a předhazovali je davu, aby se na nich uspokojil a uklidnil se.

To vše jen v největší stručnosti a velmi schematicky. Nechť si dnes nikdo neklade otázku, proč například zrovna Německo svého času podlehlo mytologii Hitlera a jeho "zvýhodněných". Skutečnost, že zvířecí pudy v člověku jsou nesmírně silné a že rozum "člověka rozumného /homo sapiens/" jim snadno podlehne, je totiž univerzální.

Jeden z největších myslitelů dvacátého století, švýcarský hlubinný-analytický psycholog Carl G. Jung, objevitel tzv. archetypů (u nás nesprávně překládaných jako praobrazy - "obrazem" se stírá jejich konativní stránka a dynamika), se ke stejnému tématu vyjadřuje podobně: Kdo by si byl v roce 1900 pomyslel, že o 30 let později se budou v Německu dít takové věci, jaké se tam dnes dějí? Uvěřili byste, že celý národ vysoce inteligentních a kultivovaných lidí může být uchvácen fascinující silou archetypu? Viděl jsem to přicházet a dovedu to pochopit, protože znám sílu kolektivního nevědomí. Ale na povrchu to vypadá jednoduše neuvěřitelně. Dokonce i moji osobní přátelé jsou fascinováni, a když jsem /na návštěvě/ v Německu, věřím tomu sám, chápu to všechno a vím, že to musí být tak, jak to je. Nedá se tomu odolat. Jde vám to pod pás, a ne do vaší mysli, váš mozek je prostě nanic... Je to síla, která fascinuje lidi zevnitř, je to kolektivní nevědomí, které je aktivováno, je to oživený archetyp, jenž je společný nám všem.

Nechť si nikdo nedělá nejmenší iluze, že my, současní Češi, jsme na tom lépe než na tom byli před šedesáti a více lety Němci. Připomeňme si našeho někdejšího Vůdce Gottwalda a našeho nynějšího Vůdce Klause.

I Klaus, podobně jako Hitler v cikánech a židech, vymyslel "škůdce národa": v Havlovi, v Zelených a v Evropské unii. I jeho mytologie útočí na nejnižší lidské pudy a "překvapivě" snadno přebíjí lidský rozum.

I tam, kde se jako ekonom cítí nejvíc doma, se sice mýlí, ale u "ovcí" plně "boduje".

Jeho "jediné pravdivé" ekonomické teorie jsou jednak popírány jinou polovinou ekonomů, jednak vycházejí z primitivního liberálního von Liliendorfova biologismu a z von Hayekova krajně zjednodušujího neoliberálního ekonomismu.

Dokonce i kdyby tyto teorie byly pravdivé, byly by značně  n e p o s t a č u j í c í,  to je značně  z a v á d ě j í c í,  protože člověk je (nebo by měl být a mělo by to v něm být co nejsnažněji podporováno) přece jen něčím víc než pouhým "homo economicus".

Tak jako Hilerovým ideologickým šamanem byl Goebbels a Gottwaldovým Kopecký, Klausovým šamanem je Ladislav Jakl.

Kam dovedl Hiter Němce, kam dovedl nás Gottwald?

Kam nás už delší dobu vede Klaus? Kam jsme to po dvaceti letech od "Havlovy" sametové revoluce dopracovali?

Proč už dnes, obrazně řečeno, po Havlovi (pouze) u nás ani pes neštěkne? Proč lidé typu Šiklové a Lišky tolik jiných stejného ražení (pouze) u nás nemají nebo ztratili slovo?

Proč u nás vítězí "špinavá ruka trhu"?

Proč je mezi našimi středoškoláky tolik neonacistů?

Proč už neplatí Masarykovou "liberalismus české svědomí neumlčí"?

Proč je u nás tolik nesnášenlivosti?

Proč je naše společnost rozštěpená, de facto nemocná?

Kam vlastně celý svět vedou novodobí Liliendorfové a Hayekové?