Že jsem v psychoterapii, je o mně přinejmenším zde na iDnesu známo. Ostatně jsem to na sebe prásknul hodně brzy potom, co jsem s tím začal a nemám potřebu to nijak skrývat. A teď mám potřebu se o tom více rozepsat...
Tímto seriálem dávám ctěnému čtenářstvu možnost se dozvědět, jak se žije mně, coby jednomu z mnoha lidí, kteří jsou se svou poškozenou duší v dlouhodobé psychoterapii a jak taková psychoterapie ovlivňuje život - a jak v tom pozitivním slova smyslu (zlepšování kvality života a postupné "rozkvétání"), tak i v tom negativním (ztráty iluzí a jiné trampoty). Ostatně i léčba tělesných neduhů taky má své příjemné a méně příjemné stránky.
Tento seriál nebude žádný souvislý "životopis" a jednotlivé díly budete moct číst i na přeskáčku. Výjimku bude tvořit akorát první a možná druhý díl, kde míním popsat úplné začátky. Zbytek bude tak nějak podle nálady a jak mi budou přicházet nápady a myšlenky.
Proč "Zápisky šťastného magora"? Protože jsem přesvědčen o tom, že jsem takový "šťastný magor". Sice mě porouchaná psychika (se špatně fungujícím zrakem) hendikepuje natolik, že mám přiznanou invaliditu (byť jen I. stupně), ale zejména poslední rok vedu celkem šťastný a spokojený život a často mě můžete potkat úsměvem (nebo aspoň spokojeným výrazem) na tváři.
Já vím, někteří čtenáři si jistě říkají "ehm ehm" a už je svrbí prsty, aby mě v diskuzi pod tímto a dalšími částmi tohoto seriálu usvědčili ze lži nebo se mi pokusili vysvětlit, že se mýlím (příp. se to bude snažit použít proti mně). Kdo má tu potřebu, ať se klidně o to pokusí - sice se mu to nejspíš nepovede, ale aspoň si uleví :) Nemám potřebu (a je mi to proti mysli) někoho tlačit k tomu, aby mi věřil nebo změnil názor...
A jelikož je to už asi všechno, co jsem chtěl na úvod sdělit, tak snad jen ještě mi zbývá vyjádřit naději, že vás čtení nebude nudit a přání alespoň pevných nervů, až to budete číst.
