Když jsem v červenci 2010 vypustil jedovou slinu "Nebetyčná šaškárna zvaná svatba", ani by mě nenapadlo, že o více než tři a půl roku později prohlásím, že budu chystat vlastní svatbu. Je sice fakt, že je to moje soukromá záležitost, ale myslím si, že není na škodu napsat "volné pokračování"...
S nastávající chotí se známe skoro čtyři roky a víc než dva roky spolu žijeme. Už v době, kdy má partnerka odpověděla na můj inzerát na seznamce se ukázalo a vyměnili si pár e-mailů, že máme hodně společného, což se postupem času potvrzovalo. Když jsme koncem října 2011 začali spolu bydlet, tak i přes jisté obavy se ukázalo, že nám oběma to prospívá - náš vztah i život celkově se stal spokojenějším a šťastnějším.
Za svůj předchozí výtvor se nehodlám nikomu omlouvat a ani říkat, jak se za něj stydím. Prostě odráží můj tehdejší pohled na tuto událost a duševní rozpoložení. Z dnešního pohledu jsou některé uvedené skutečnosti opravdu úlet (jako např. přirovnání svatby k obchodu s bílým masem), na druhou stranu za jinými skutečnostmi si stojím (jakože to obvykle bývá spojeno s trapným tyjátrem).
S partnerkou jsme se domluvili, že svatba bude koncipovaná podobně jako naše oslavy narozenin, výročí seznámení apod., tj. malá, intimní a s hlavním důrazem na samotnou podstatu - tj. v tomto případě uzavření manželství. Nic opulentního a načančaného.
Obsazení ještě není úplně vyřešeno, ale počítáme s tím, že bude nanejvýš desetičlenné - tj. my dva, naše nejbližší příbuzenstvo (tj. naši rodiče a partnerčin bratr) a partnerčiny dvě nejlepší kamarádky - z nichž jedna jde partnerce za svědka.
Obřad budeme mít na nejbližším městském úřadě (který se nachází asi 3 minuty od našeho bytu) 22. srpna 2014 a započne ve 12 hodin. Pak bude následovat oběd (ten svatebčanům zaplatíme) a nejspíš nějaká volná zábava (další konzumaci nechť si svatebčani platí sami). Ještě ten samý den večer bude oslava s partnerčinými kamarádkami - tak v 6-8členném obsazení.
Co se týče oblečení, tak to asi vyvolá velké kontroverze. Chci být takový "ženich-neženich" a vzít si na sebe to, co se co nejvíc blíží mému obvyklému oblečení - ideálně bílé tričko, černé džíny bez výrazných švů a černé sportovně-elegantní boty. Jsem ještě ochoten místo džín si vzít tmavé společenské kalhoty. Sako, košile a kravata mají u mě (doufám na doživotí) utrum. Tuto představu jsem přednesl mé partnerce, a ta s tím souhlasí. Ona sama bude mít na sobě jednoduché šaty. O dalších věcech - jako jestli závoj nebo ne nebo typu účesu ještě úplně jasno nemá.
Zatím máme pouze rezervovaný termín a partnerka si pořídila svatební boty. Momentálně řešíme svatební oznámení a já mám rozpracovanou hudbu, která během obřadu nahradí obligátní a nesmírně kýčovitý Mendelsonův svatební pochod - sice v těchto dvou věcech mám hlavní slovo já, ale beru při tom ohled na drahou polovičku.
Do "Dne D" zbývá ještě dost času a leccos se bude ještě upřesňovat a upravovat. Problém by s některými prvky mohla mít skoro-tchýně, která pochází z Valašska a lpí na tom, "co se sluší a patří" - ale to pro nás není zásadní. Věřím, že si tu svatbu zařídíme tak, aby vyhovovala nám oběma a že si "Den D" užijeme dle svých představ.
