Byla jednou jedna malá bohatá zemička a v té zemičce se nežilo moc špatně. Lidé měli práci, fungovalo školství, zdravotnictví, policie, soudy, pravidelně 2x měsíčně dostávali výplaty za odvedenou práci, neznali drogy, lichváře, vykrádání kostelů a hřbitovů. Reklamy v televizi uvádělo Vajíčko a bylo jich velmi málo.
Ale vládli v ní čarodějové, kterým se říkalo komunisté. Byli zvláštní, některým lidem zakázali cestovat po světě, nutili je poctivě pracovat a pronásledovali všechny zloděje, vexláky, nemakačenka a sabotážníky. A protože lidé v té zemičce nebyli hloupí a bázliví, a chtěli více, a někteří chtěli zlegalizovat našmelené a nakradené bohatství, rozhodli se, že bylo dost čarodějů. Proto poslechli různě se vyskytující duchy, kteří jim řekli, aby vzali klíče a šli s nimi zvonit na jedno velké náměstí v Praze.
Volali hesla jako: „Gusto, je nás husto “ nebo „máme holé ruce…“, což přivolalo zelené mužíky s obušky.
A vznikla mela…., která byla jen slabým odvarem toho co se stalo na Czechtecu. Ale ani lidé, ani zelení mužíci neměli tušení, že to všechno bylo již dávno předem sametově domluveno a upečeno…
V tom se objevil udatný rytíř na bílém koni (no v realitě to byl jeden místní písmák a obecný pomrdný v jedné osobě, který byl furt pod parou). Jmenoval se Václav, stejně jako svatořečený český kníže a světec.
Bohužel, v té chvíli lidé uvěřili jeho blábolu, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. A tak místo komunistů do řízení této zemičky nastoupili usmívající se mocipáni, kteří vymysleli šílený plán. Pojmenovali ho kuponová privatizace…
Za pár let se bohužel ukázalo, že ten kůň nebyl kůň, že to byl vlastně osel a pan Václav nebyl žádný rytíř, ale loutka, za jejíž nitky šikovně tahali prospěcháři, korupčníci a zahraniční loutkovodiči.
Jak čas plynul, pochopili lidé, že je jedno, jestli má čaroděj ve znaku růže nebo modrého ptáka, či jinou politickou značku.
Byla tu nová banda čarodějů, kteří ale myslí jen na své účty ve Švýcarsku, Americe či jiné off-short zemi. Co neukradne sám, rozkrade jeho příbuzenstvo a kamarádi… Tak se ze zemičky, která nikomu nic nedlužila a měla velký majetek a ještě půjčovala, stala zemička, která nic nemá a je šíleně zadlužená.
A i když lidé v té zemičce stále nebyli hloupí, ale báli se o zaměstnání a majetek, vyhrožování vymahačů, exekutorů, zaprodané policie a soudců, a tak neudělali nic, aby tomu zabránili.
Proto jen seděli a nadávali u piva, které stálo desetkrát víc a chutnalo dvacetkrát hůř, protože bylo vyrobeno podle normy EU…
Mysleli si, že je pozdě něco změnit.
Klíče, od předlistopadového majetku neměli, a ty se kterými by teď mohli zvonit, jsou od bytů na hypotéku a od aut na leasing…
Strach z čarodějů vystřídal strach z toho, že je navštíví exekutor, policejní komando…
Mocipáni dokonale kryli jeden druhého a dál v tichosti rozprodávali co se dalo v této malé zemičce a zadlužovali ji na století dopředu. Kázali vodu a pili víno. A tak se stalo, že jednoho dne už nebylo co prodat..!
Tenhle milník výstižně nazvali ekonomickou krizí…
Lide český, i já se ptám:
„kdy tvá ztracená vláda věcí tvých
zpět se k tobě navrátí?“
P.S.
Tento článek koluje po internetu a tudíž nejsem jeho autorem.
