Povídka o špatném rozhodnutí

Za okny byl chladný podzimní večer a Ronald si zahříval zmrzlé ruce o šálek čaje. Byl v šerém zakouřeném baru, ale vůně skořice linoucí se z jeho hrnku ho uklidňovala. Nevěděl, proč se chtěla sejít právě tady, ale nepřemýšlel nad tím, chtěl ji prostě vidět. Natálie byla jeho bývalá láska. Byla to žena s dokonalou postavou, ale v obličeji měla pár vad, které nakonec spousty kluků odradili, jeho však ne. Měla protáhlý úzký obličej, dlouhé rovné vlasy, nosila brýle a měla obrovské uši...

Její uši neměly typickou strukturu, podobaly se spíše netopýřímu křídlu, byly protkané nejrůznějšími žilkami a byly tak úzké, že když se Natálie postavila před lampu, prosvítaly jí. S tímto hendikepem měla velice těžký život. Svým protáhlým obličejem a velkými kulatými kukadly připomínala koně, ale když jí mezi vlasy nedejbože vykoulky uši, vypadala jako slon. Od útlého věku, kdy si na ní ostatní děti ve školce ukazovaly a nahlas se jí smály a říkali jí „Ušoplesk“, přes další stupně vzdělávacího systému, kde hlasitý výsměch postupně přešel v tiché pošeptávání ostatních, procházela životem a neuměla se s tím vyrovnat. Měla deprese a chtěla změnu. Dnes je to asi půl roku, co odjela do Ameriky, kde je podle jejích slov plastická chirurgie na nejvyšší úrovni. Ronald si myslel, že už se nikdy nevrátí, že tam začne od začátku, že začne nový život bez posměchu a urážek.  Hodně ho překvapilo, když se mu minulý týden ozvala.

Veškeré jeho dumání a přemýšlení, jak má asi reagovat na její novou podobu ale přerušilo cinknutí otvírajících se dveří a tam stála ona. Ronaldovi se rozbušilo srdce, k jeho stolu pomalu kráčela Natálie.  Teplý kabát, kozačky, pletená čepice přes hlavu a mohutný šál okolo krku. Šálu měla tak obtočenou, že jediné neskryté byly její oči. Pozdravili se, objali, Natálie si u kolemjdoucí servírky objednala ovocné pivo a odložila si kabát. Ronald se na chviličku zadíval z okna, aby se trochu uklidnil a pak se otočil zpět na už sedící Natálii. Na jazyku měl několik komplimentů, jak jí to sluší a mnoho otázek, které ho zajímaly, jenže šok je všechny zahnal zpět a Ronald seděl neschopný slova. Natálie se na něj usmívala, její uši byly stále nezměněny na svém místě, ale místo nosu jí visel celkem věrohodný penis. Vystupoval jí přímo mezi očima a končil někde v půlce její brady. Natálie se usmívala a penis se radostně pohupoval na jejím obličeji.

„ Ehm,“ zamrkal Ronadl a nevěděl, jak pokračovat.

„ Tak co na to říkáš?“ špitla šťastně Natálie.

„ Já asi čekal něco jiného.“ Vypravil ze sebe, zamrkal a studoval, jestli má Natálie i varlata. Ale neměla je tam, zřejmě je nepotřebovala a navíc by jí dost vadila při jídle. Představil si, jak by asi reagovala jeho varlata, kdyby je nechtěně namočil do lžíce s horkou polévkou anebo si je spálil o vařený brambor. Zamračil se.

„ Co jsi čekal? Že ustoupím světu a zbavím se těch uší?“ Řekla Natálie, naklonila se trochu blíž a vzala ho za ruku „ Víš, původně jsem chtěla, ale ve státech jsou v tomhle mnohem dál, naučili mě si vážit sama sebe a své jedinečnosti, chápeš?“

„ Dobře, ale co tohle?“

„ To je poslední móda, za pár měsíců to bude i tady, uvidíš.“

„ Já jsem ale neviděl ani nikoho ze států, že by měl penis mezi očima. Jak ti na tom drží brýle?“

„ Tam si to teď všichni slavní teprve nechávají dělat, já byla první evropankou a vůbec jedna z prvních na světě, která do toho šla. Jsem průkopnice, rozumíš?“ řekla a přitáhla Ronadlovu ruku ke svému obličeji, aby si mohl její nový zázrak osahat.

„ Týýjo, je to krásně hladké.“ Uznal Ronald, ale to neznamenalo, že se mu to líbilo. Nelíbilo se mu to, ale byl natolik fascinován, že si to prostě musel pořádně prohmátnout. Byla to jemná kůžička, jemnější, než má člověk na tváři, přirovnal by to spíš k očním víčkům a měla ho krásně teplý, cítil, že se jí to líbí a jak jí tam pulzuje krev. Zdálo se mu, že během jeho studování trochu nabral na objemu a Natálie se na něj stále usmívala.

Přišla servírka a Ronadl se zaklonil zpátky na svoji stranu stolu, mladá slečna donesla ovocné pivo a na moment se zastavila a zírala na Natáliin obličej. Potom beze slova odešla.

„ Viděla jsi, jak na tebe koukala?“ zeptal se Ronald znechuceně.

„ Ale prosím tě, za rok na tu operaci bude sama šetřit peníze.“

„ No já nevím Naty, jestli se nemýlíš.“

„ Nemýlím,“ Odpověděla Natálie a napila se piva. Její penis se přitom do půlky namočil v pěně a při dalším loku se potápěl níž a níž do samotného piva. Natálie odložila půllitr a olízla si rty. Z jejího penisu mezitím kapaly kapky piva na ubrus. Vystrčila tedy znovu jazyk a zatáhla si špičku penisu do pusy, kde ho chvíli žužlala, a když už neměl žádnou chuť, tak ho zase vyndala z pusy, otřela ho kapesníkem a pokračovala. „ věř mi, že se to ujme. Vždyť já sama jsem se celý život za něco styděla a až nyní jsem pochopila, jak to vlastně je. Odlišnosti nejsou špatné, naopak dělají člověka tím, kým je. Lidé se jich zbytečně bojí. I já se bála, ale to je pryč, vrátila jsem se jako nový člověk a už nikdy nepřipustím, abych se za sebe styděla. Rozumíš mi?“

„ Nevím.“

„ Vrátila jsem se jako nový člověk a chci začít nový život. Ty jsi byl jeden z mála, který pro mě měl pochopení i dřív a já na to nezapomněla. Chci se k tobě vrátit a ten nový život začít s tebou. Co ty na to?“

Ronald byl opět v šoku. To bylo přesně ono, byla to věta, kterou od ní chtěl slyšet celou dobu, co se znali. Miloval ji a chtěl s ní strávit zbytek života už dávno předtím, než jí to dal poprvé najevo. Ale nyní byl bezradný, nevěřil, že to může fungovat. Nevěřil, že se její nová podoba setká s takovým pochopením, jaké si představuje ona. V myšlenkách mu probíhaly fotky jejich budoucího života. Fotografie ze svatby, kde se pod hebkým závojem skrývá její penis. Fotografie jejich malého synka, který na portrétu tahá mamku za špičku penisu. Představil si tu otravu, kdy při každém polibku své ženě musí nejdříve odhrnout tu visící věc, ten posměch jeho kamarádů, protože neznají nikoho jiného, jehož žena by měla penis uprostřed obličeje. To a mnoho dalších věcí mu vyvstalo na mysli. Jeho strach plynul hlavně z toho, že tenhle trend se neujme a on bude muset všude a pořád vysvětlovat, proč jeho žena vypadá jako slon, proč si nechala přidělat ten chobot a jestli na něj umí troubit. Ronald se vyděsil, neřekl jediné slovo a odešel pryč. Natálie se rozbrečela a za pár minut také odešla vstříc chladné podzimní noci.

                                ***

Trvalo to jen pár týdnů, než se začaly objevovat zprávy o zázračné přeměně Hollywoodských žen. Dalších pár týdnů se o tom horlivě diskutovalo, než konečně tyto ženy vystoupily veřejně a předvedly světu, co si pořídily. Byla to samá velká jména, Angelina Jolie, Scarlet Johanson, Barbara Straisand a tak dále. Muži zpočátku protestovali a nelíbilo se jim to, ale právě to ženy burcovalo k větší aktivitě. Postupně se strhla obrovská vlna po celých státech, kdy se ženy nechávaly takto předělávat, jako symbol jejich samostatnosti a odporu k mužům. Bohaté evropanky jezdily do států podstupovat tuto drahou proceduru a po několika měsících se už slavně otevírala první certifikovaná klinika v Praze. Hvězdy českého šoubyznysu nechtěly zůstat pozadu a tak se brzy v televizních talkshow začaly objevovat herečky a zpěvačky, které s úsměvem a houpajícím se údem ve tváři hovořily o nejrůznějších zdravotních výhodách tohoto zákroku, životní proměně, štěstí a rovnoprávnosti mužů a žen. Taťana Vilhelmová, Lucie Bílá, Jana Bobošíková nebo Celleste Buckingham, tyto jména to začaly a postupně se přidávaly další, jako symbol vyrovnání se mužům a nové éry ženské sebejistoty. Největší bulvární poprask samozřejmě vzbudila Iveta Bartošová, která na tuto operaci použila stavební spoření svého syna Artura.

Ronadl seděl na svém houpacím křesle, popíjel pivo a na tabletu si prohlížel nově zveřejněné fotografie ze svatby Natálie a Jaromíra Jágra. Jarda i ona vypadali šťastně. „Prezident České republiky oficiálně ztvrdil svůj vztah s Natálií Boučkovou, průkopnicí v boji za rovnoprávnost žen a ředitelkou pražské kliniky Beautiful.“

Nikomu nepřišlo divné, že jí pod závojem vzrušeně pulzuje mužský úd, nový idol ženské krásy. Idol, který on nedokázal přijmout. Bylo mu mizerně, jednou jedinkrát ho život postavil před zásadní rozhodnutí a on si zvolil špatně. Jen kvůli předsudkům, jen kvůli strachu z posměchu ztratil lásku svého života...