Věřím v Boha.

V současné době je ve veřejném prostoru velmi traktované téma víra, náboženství, církve a jejich odluka od státu či restituce, tedy ty církevní. Dovolím si na jedno z těchto témat, víra v Boha, něco málo přisadit.

Dnes je den sváteční svatého Silvestra léta Páně 2019, po narození Krista. Původně jsem chtěl pracovat na našem posezení, ale po tom co jsem se zhluboka podíval do krásných očí Sluncete mého života, rozhodl jsem jinak. Jedeme na procházku, ano čtete dobře, na procházku na Svatý Kopeček u Mikulova. Teď už jsme doma a jsem připraven na večerní veselici za přítomnosti naší Pavlínky a jejího Marka. Večer ještě přibudou Metoděj s Arnoštem, takže bude každopádně veselo. Nicméně mám chvilku pro sebe, tak sedím u krbu, pokukuji po ohni a je vedle mne po pravici také ON v něhož věřím. Po levici dnes nikdo nesedí, Slunce mého života šuká v kuchyni, příslibem je mnoho pochutin na dnešní večer.

Nechci se zabývat ničím jiným než vírou v Boha a tak pominu ostatní témata. Je to téma velmi osobní a tak vás prosím o pochopení, píši dnes pouze a výhradně o mém úhlu pohledu a pouze a výhradně o mé osobní víře v Boha. Neříkám tím, že vy nemůžete mít zcela jiný pohled na věc, je to vaše svoboda a váš business.

Věřícím jsem od nepaměti, tedy od mé nepaměti s tím, že má cesta byla rozeklaná a plná výmolů a eskapád.  Jsem římský katolík a jsem na to hrdý. Věřím v TOHO, který teď sedí vedle mne a zírá do ohně. Stejně jako já v přestávkách, kdy odvracím oči od PCčka. ON nemluví, jenom je se mnou. Je to stejné, jako když sedíte se svým přítelem, došla témata a vy oba mlčíte. Je to mlčení plné přátelství a pochopení a nebojím se napsat také plné lásky k milému člověku. Víte o sobě všechno, znáte se do poslední tajné myšlenky a váš přítel s vámi mlčí, mlčí na téma - je nám spolu krásně. Dnes už si nepotřebujete nic sdělovat, jenom hledíte do ohně, každému z vás plynou myšlenky samovolně. Tu a tam, se na sebe podíváte s pochopením, natáhnete ruku, necháte si nalít vína, ťuknete si, ochutnáte, pokýváte hlavou a víte co si právě teď váš přítel myslí, jak oceňuje kvalitu vína, jeho buket, chuť, jiskru, láká ho lahodná dochuť a oba se na ni těšíte. Nemusíte nic říkat, po letech spolu strávených víte vše. Je vám spolu lidsky krásně.

S Bohem je to podobné, až na to, že jej neznáte. Neumíme jej pozitivně vymezit, říká můj oblíbený filozof. Ale je tu s vámi a pro vás a jenom jednu věc o něm víte, má vás rád takového jaký jste. Se všemi chybami, nejistotami, s vašimi pochybnostmi o NĚM. Nikdy se na vás nezlobí, jenom tak teskně pokývá hlavou, cítíte jeho smutek, smutek z vašich chyb a vin. Ale je s vámi také ve chvílích vašeho úspěchu, vašeho štěstí, ve chvílích naplněné lásky. Pak na NĚM vidíte radost ve tváři, štěstí z vašeho láskou naplněného srdce. Přeje vám to beze stínu závisti a přeje si, aby se vám tak dařilo stále. Nezasahuje vám do života, ale v těch chvílích u rozpáleného krbu vám ukáže vaši duši, poodhalí vaše svědomí a nechá na vás co s ním uděláte. A že je to velké trápení, když nahlédnete do své duše, když si nenalháváte a nevymlouváte se na nic, jenom si probíráte své svědomí. V těch chvílích vám mnohé dojde a chápete, že samotná lítost nestačí, že musíte své viny odčinit, pak vám teprve budou odpuštěny.

Ptáte se, proč píšu o Bohu, když chci mluvit o víře? Máte pravdu, je to podivný rozpor v tématu, ale já to mám velmi spojeno a neumím tato témata oddělit, tak mi odpusťte a nechte mé myšlenky plynout. Víra je moje cesta k Bohu. Někdy je to cesta rozzářená plápolajícím a rozjásaným Sluncem, je široká a její cíl je jasný a průzračný. Někdy se cesta zaklikatí, je ukrytá v mlze pochyb a závratí z tušených srázů kolem ní. Slunce se ztratilo a jenom hádám, kde by tak asi mohlo být. Jindy ji ztratím ve slepých uličkách rozeklaného starého města, i obzor se ztratil, světlo nevidím a jenom moje naděje mě s láskou v srdci vede za vírou. Je to cesta, kterou prochází každý věřící, s odkazem na Bibli mohu říci, že tomu tak bylo i u Krista a z dobře utajených zdrojů tomu bylo i u svaté Terezičky. Každý svou víru opatrujeme, ale ona se občas chová jako jančící koza. Skrývá se nám a objevuje s různou intenzitou. Její ztráta nás bolí, její objevení na nás působí jako mana. Jsme jenom lidé.

Můžete i po pročtení těchto řádků dále tvrdit, že víra je jako droga, která zakrývá věřícím skutečnosti života? Myslíte si, že je víra něco pevného a neměnného? Jste stále přesvědčení, že víra v Boha je v rozporu s vědou?

Na všechny vaše otázky odpovídám ne. Vím, že mi víra oči otevírá a někdy jsou to pohledy bolestivé, věřte mi. Vidím sebe i svět kolem mně z jiného úhlu pohledu, než je jenom ten můj osobní, sobecký. Jenom lituji, že se tak neumím dívat stále, proto dělám chyby a proto ubližuji lidem, byť nechtěně. A proto JEJ potřebuji, aby mi položil ruku na rameno a podíval se na mě očima plnýma lítosti. Pak pochopím.

Pokud se týká té poslední otázky mohu jenom říct, že víra a věda se nijak nevylučují, naopak se doplňují. Věda je exaktní a pracuje jenom s částí skutečnosti. Uvedu příklad, kterým je pravda. Věda je nositelem poslední poznané pravdy a ví, že je jenom otázka času, kdy bude stávající pravda doplněna nebo dokonce přeformulována až obrácena na ruby. Kdežto Bůh je pravda, není jejím nositelem, ale Bůh je pravdou. To je zcela jiné téma, to věda nezpracovává, nezabývá se tím. Je to jiná rovina našeho světa. Proto není víra v Boha nijak v rozporu s vědou, jdou vedle sebe.

Jistě jste pochopili, že žádný Bůh vedle mě ve skutečnosti nesedí, je to jenom obraz, abych vám lépe vysvětlil, co míním mými slovy. Na těch výše uvedených obrazech jistě pochopíte, co jsem vám chtěl sdělit. Nejde mi o to, abych vás o čemkoliv přesvědčoval, ale chci, abyste brali má slova vážně. Věřte, že nejsem sám, který takto vidí svět a všechny jeho krásy včetně vlastní nedokonalé osoby. Svět je krásný, když chceme, aby krásný byl. Můžeme k tomu dopomoci každý svou kapkou dobrého slova a pochopením druhého. Nemysleme si, stejně tak, jak si to nemyslím já, že náš úhel pohledu je ten jediný správný. Nemysleme si, že JSME nositeli té pravé pravdy a jsme tak Božím poslem našich pravd. O našich nevěřících bratrech to platí stejně. Nechme lidem jejich úhly pohledů a jenom k nim přiložme ten svůj osobní nedokonalý.

Přeji vám krásný rok 2020, ať je plný lásky, naděje a víry. A vám věřícím přeji, ať sedíte s Bohem všude, kde je vám krásně a ať jsou jeho oči rozzářeny láskou z vašeho štěstí.

Metoděj Skřeček -  mistr zvuku z Podluží