Nádhera, děkuju...

Pošlu odkaz na Váš blog svým známým, protože toto je to, co stojí za to číst a ne politické bláboly. Protože toto je život! :)

Jani, měla jsem štěstí. Pokrevní děda byl málomluvný, ale zlatý člověk životem zkoušený. Ten nepokrevní staříček byl stejně úžasný, jak staříček pana Metúda.(Proto jsem "bečala", jak se u nás na Slovácku říkávalo pláči.)

Díky. To bylo moc pěkné povídání. Stařeček by z Vás měli radost.

Tož to ste mňa dostal, bečím.