Když zvukař tančí

Nooóóó, řekněme, že se pohybuji jakž takž do rytmu. Tancem bych své rozkodrcané pohyby nenazýval, ale přesto. „Jak se pozná, že je zvuk dobrý?“, ptá se můj přítel. „Že zvukař tančí!“, dodává s úsměvem.

Včera jsme se v pět hodin sešli za Spolkovým domem v našem královském městě Podivíně a řešili, jestli přestane pršet čili nic. Přijela kapela P.R.D.I. a jako zázrakem se objevilo sluníčko, déšť ustal. Dime-ho stavět, rozhodl Zdeněk, tož jsem se také přidal. Nosili jsme bedny, zesilovače, světla, kabely, stojany, makrofóny a veškerý ten zvukařský herberk. Stavět, zapojovat, nastavovat makrofóny a každému zdroji zvuku přidělovat nějakou tu šavli v míchačce. Prostě normální práce, až na to, že bylo dusno a vlhko jako prase. Zpotění jsme byli jako saranče po dosedu na Rommelův tank u Benghází.

Pak to teprve začne, nastavovat každý jeden a každý druhý nástroj. Mám mít na kicku attack 0,46ms, release 373ms? Nebo nastavit jinak? Kompresor je celkem jasný, ratio stačí na 2,6:1 attack a release na auto. Na equalizeru musím posílit 70Hz o 4 dB a 240Hz musím utlumit o 5dB, jinak bude dunět. Tečku nebudu nastavovat, do tohoto žánru se nehodí. Bicí dávám tradičně do subgoups A, kterou nastavuju na -4dB, stejně jako kick samotný. U bicích musím projít ještě snare, high tom a floor tom, hihatku a overhead a mám je. Konečně můžu spustit basu,tři  kytary a housle, zároveň nezapomenout na zpěváky a odposlechy. U takovéto malé kapelky se jedná o nastavení cca 60ti šavlí. Naštěstí šly monitory velmi rychle, krátká zvukovka, aby se neřeklo, že na to kašlu. Kluci si jdou utřít čela od potu a nachystat si repertoár. V těch chvílích si procházím záznamy na GEQ – budu muset upravit celkový EQ na masteru někde kolem 250Hz a potom kolem 4kHz.

Ani se nestačím převléct a kapela je zpátky, krátký úvod a už je tu první písnička a druhá. Za pochodu se převlékám do suchého, drobné úpravy na mixu a můžu vyrazit mezi lidi. Další úpravy matlám na dotykáči, chodím kde tu a kontroluji mix a jestli se mi nekroutí prsty u nohou. To je známka nějakých potíží v celkovém mixu.

Zvukařina je profese nevděčná, každý má jiný názor na to jak má co znít. Většina lidí ani netuší, že výsledek zvuku je méně než kompromis. Každý makrofón nebere jenom zdroj zvuku, u kterého je postaven, ale také své okolí. Nejhorší na tom je, že s patřičným proximiti effectem, který dělá ve zvuku většinou děsný….. no, jak to říct, abych se vyhnul slovu, které je mimo jiné synonymem pro nevěstinec. Tak si ho tam prosím dosaďte sami. Když si kapela nastaví hodně hlasitě odposlechy, tak je diváctvo také slyší, ale mírně zpožděno, působí to, jako když se vám vrací ozvěna z rozpálené trouby. Za to zvukař vážně nemůže a pódium, nechtějte, abych používal expresivní slova, jenže na pidipódiu, jsou všichni bigbíťáci tak blízko u sebe, že z makrofónu na snare leze kytara a basa. O overheadu ani nemluvě, tam je fakt všechno. Dělá to nízká umělohmotná střecha, ještěže aspoň ty boky jsou průzvučné.

Jak si tak chodím kolem a kolem, zastavuji se s kamarády, každý prohodí nějaké to slovíčko, kapela je oprávněně chválena. Já zapomínám na detaily a radši se bavím hudbou, neodolám a zatahuju slunce mého života do vysoké trávy a motáme se před pódiem. Dokonce i moje žena má problém s ladnými pohyby, tráva je fakt vysoká. Líbám ji na ústa, objímám a myslím na Marii, měla by z nás radost. A tak si tančím, tančím a rád. Kdo by si myslel, že zapomínám na zvuk, ten se vážně hodně plete, zvukaři ho mají pod kůží pořád. Neustále máme zkažený poslech všech koncertů, pořád analyzujeme a čucháme každý nimr ve zvukových kuloplochách. Nabroušená ušiska nás nenechají na pokoji, slyšíme každý nástroj zvlášť a zároveň všechno dohromady. Mračíme se, když se nám něco nelíbí a tančíme při opaku. Jsme parta bláznů.  I při tanci pořád měním nastavení effectů na vokálech, tu se mi zdají příliš měkké a tu zase příliš výrazné. Je to věda udělat je přesně podle mého zhýčkaného ucha.

Ani se nenaděju a

Koncert končí - opona padá,
Do hlediště - teď vstup si žádá,
Nic které přichází,
jen tu pár lístků rozhází.
Světla hasnou - úsměvy mizí
svět se ztenčil - jenom tvou vizí.
Zas dal jsem víc než bral,
v zákulisí klaun zašeptal:
Nekoná -hej hej hej
pro tebe - hej hej hej
křič se mnou - hej hej hej
do ticha - hej hej hej.

Citace: Koncert končí – Petra Janů

Celý náš cirkus balíme, stohujeme do vozíku, shazuji bedny, padají na zem. Ta slova co mi maně vyklouznou z úst – dědečku, já vím, že bych je neměl používat, promiň. Odjíždím do noci a sedím s děvčaty, teplá plzeň mi ohřívá útroby.

Pohoda jazz.

Váš Metoděj - mistr zvuku z Podluží, podivín a Podivínšťan