Jak jsem dostal za vyučenou, aneb cesta do Hor Kutných.

Jsem již čtyřicet let manželem mé ženy, a tak jsem se naučil býti trpělivým. Ovšem někdy…..někdy, nevím, nevím.

V loni na podzim jsem měl to štěstí, že jsem mohl zvučit dechovou hudbu Sokolka. Když se pak kapelník zmínil o tom, že mají problém se zvukaři, nabídl jsem se já. Hlavním důvodem byla minimalizace větších akcí, kterých jsem ve svém věku už měl plné krovky. Hlavní podmínkou bylo, že budu zvučit na svůj aparát s tím, že do sálů, sokoloven a podobných prostor budu brát menší systém a na venkovní akce pak systém větší. Věděl jsem, že odměňování zvukařů je v našem regionu prachbídné. Tak jsem navrhl cenu 2000,-Kč za akci s malým aparátem a 5000,-Kč s aparátem větším plus doprava. Kolegům se zdát tyto ceny oprávněně hodně nízké, ale kapela si veškeré práce na pódiu dělá sama, takže mě stačí zapojit PA. Po nějakém době jsme si s kapelníkem rukou dáním potvrdili všechny parametry naší budoucí spolupráce.

Když jsem se zamiloval do mé ženy Barbory, byl jsem již dávno okouzlen chrámem Sv. Barbory v Kutné Hoře. Tento chrám je s námi již od konce 14tého století a jedná se o pětilodní katedrálu, zastřešenou stanovou střechou. Princip staveb v gotice je jednoduchý, jedná se většinou o sloupovou rytmizovanou konstrukci, která nese střechu. Pro zpevnění je používán vnější opěrný systém. Význam zdí je zde minimalizován, proto se tato stavba jeví jako vzdušná a plná světla z obrovských oken.

Letos jsme se rozhodli opět navštívit Kutnou Horu, hlavním důvodem je odložená svatební cesta. Procházky po Horách Kutných jsou nádherné. Já to mohu potvrdit, přestože procházky nesnáším, chůze po kočičích hlavách Kutné Hory její mámivá krása, návštěvy hospod, hospůdek, kaváren a nekončící ovínění jsou stejně krásné, jako objetí mé milované.

Asi se vám bude zdát podivné spojení dechové hudby a gotické katedrály v jednom blogu. Ale hudba obecně je postavená na jasných principech. Vždy se usmívající Jirka třímající tubu a jeho souputník Jirka s jiskrnýma očima za bicíma tvoří základ a rytmus hudby, stejně jako sloupoví v katedrále. Doprovody s trombónem a dvě trumpety rytmus zastřešují a dodávají mu vzdušnost a vnější opěry. Zuzka s Jakubem a klarinety tvoří výzdobu a detaily, jako středověcí kameníci zdobící stavbu opěrami, chrliči a tajemnými maskami v rozích stavby.

Prohlídka chrámu Sv. Barbory je vždycky zážitkem. Sedím si v lavici a nechávám se povznášet, kroužená žebrová klenba mě vždy fascinovala a opět fascinuje. Mám pocit, že nezakončuje stavbu, ale je předzvěstí a příslibem vstupu do Nového Jeruzaléma.

Letos jsme si nenechali ujít noční prohlídku Katedrály Nanebevzetí Panny Marie a Sv. Jana Křtitele v Sedleci. Na přelomu 13tého a 14tého století byla postavena největší katedrála v našich zemích v Sedleci u Kutné Hory. Za husitských válek byla vypálena a pobořena a zůstala tak až do doby Baroka, aby tak čekala na genialitu Jana Blažeje Santiniho Aichla. Vždycky, když jsem něco o této katedrále četl, nechápal jsem, jak může zobrazovaná klenba držet. Nedalo mi to celá desetiletí spát, až letos jsem to pochopil. Při prohlídce střechy a krovů bylo jasné, jak to je. Jedná se o klasickou zděnou klenbu a kružba klenby je vlastně jenom vizuální efekt. I tak je nádherná. Zamyslíme-li se nad tím, jak mohl mladičký Santini ve svých 25ti letech získat důvěru opata Snopka, musíte uznat, že i pan opat musel být osvícený muž. Díky oběma tak má naše země klenot spojení gotiky a baroka.

Kružba klenby v katedrále v Sedleci evokuje rybu. Spojuje Duchovní svět člověka se světem architektury. Tato pětilodní katedrála je dokladem schopností Santiniho a jeho citlivosti vůči minulosti s níž pracoval a barokními technikami ji doplnil a povýšil na skvost.

I v hudbě je spojení mezi rytmem a melodií. U dechovky to můžeme dáti za zásluhu obou baskřídlovek. Obě dohromady tvoří souhru melodií rytmů a drobných sól. Vytváří tak protipól trojici křídlovek, které vede skvělý Zbyněk. Rozdíl frekvenčních rozsahů obou skupin nástrojů s vhodnou aranží dokazuje krásu hudby. Tu dramatická sekvence baskřídlovek tu sóla a vyhrávky křídlovek podporuje dramatičnost hudby. Spolu s uměním zahrát ticho ….“aby po případě dovedla umlčeti lidi a rozhovořiti studny a prameny noční a pověděti jich monotonním a sladkým jazykem všecko, co jiní nedovedou rétorickými tirádami. Chceme, aby na slovech ležela rosa a vůně samoty a aby šla krásným melodickým rytmem lehce vzneslým, dostupujíc jen na špičky“….. jak napsal můj milovaný F.X.Šalda.

Obě stavby jsou nejenom dokladem geniality a schopnosti našich předků, předat nám jejich následovníkům krásno, ale také schopnost myslet na budoucnost a ne jenom na hmotné statky. Financování Chrámu Sv. Barbory si vzali za své měšťané města Kutná Hora, zatímco katedrále v Sedleci byl od počátku věcí cisterciáků.

Když jsem přebíral Sokolku co by zvukař, věděl jsem, že jejich aparát – plasťáky a jakési basovky, mixážní pult AH ZED a ostatní, jsou v mizerném stavu. Bylo mi jasné, že tu a tam se budu muset, nechat zastoupit. Tak jsem kapelníkovi navrhl, že aparátek dám do kopy, alespoň tak, že to nebude katastrofa. Dobrá věc se podařila, jenom moje žena se s úsměvem dotázala: „Je ti jasné, že teď, když tě nepotřebují, dostaneš kopačky?“

Faktem zůstává, že jsem to očekával. Jenom jsem doufal, že se kapelník zachová jako chlap. Narovinu řekne, že mě nepotřebuje a že k tomu a onomu datu končím. No, víc mýlit jsem se nemohl, místo férového jednání jsem za poslední dvě venkovní akce dostal po 2000,-Kč. Tu kapelu mám stále rád, jsem rád, že jsem mohl trávit čas se skvělými lidmi, ale prodělávat si opravdu nemohu dovolit, tak mi nezbylo než spolupráci ukončit.

Takže mi kapelník řekl, že se chovám dětinsky a že jsem podrazil celou kapelu, teď před sezónou. Možná, že jsem opravdu dětina, nicméně celého půlročního účinkování u Sokolky nelituju. A ani toho závěru. Jsem toho názoru, že chlap má držet slovo, ale také za ním stát.

Takže na závěr moji milovaní přátelé a čtenáři, buďte dětinové jako já. Držte své slovo, ale také si za ním stůjte.

Metoděj Skřeček – zvukař z Podluží