A tak mi to bůžek pravdy spočítal, vyhrál Miloš Zeman.

Měl jsem jeden velký sen, vlastně blbnu, vždyť já ho pořád mám. A to je dobře, přeci nepřestanu snít, když se mi ve volbách můj se nesplnil.

Když už bylo jasné, že můj kandidát nemůže vyhrát, objevila se mezi mými přáteli spousta negativních statusů. Na část z nich jsem reagoval v tom smyslu, že je na světě přeci jenom hodně krásně a neměli bychom se poddávat negativizmu. Ať se nám to líbí nebo ne, volby byli spravedlivé a vyhrál ten lepší. Tedy přesněji řečeno, ten kdo po tom toužil mnohem více. Tak to v demokratických státech chodí a máme být šťastní, že žijeme v demokratickém státě.

Neříkám, že jsem byl nadšen z volby Miloše Zemana, to jistě ne. Jenže on a jeho příznivci dokázali to, že stávajícímu prezidentu dalo více lidí svůj hlas. Právě čtu mnoho chytrých a ještě chytřejších názorů, jak se to mělo udělat a co se nemělo udělat a jak je to všechno na velký kulový.  To bych ještě pochopil, každý je po bitvě generál a smutek z nezvolení „toho mého“ favorita na některé dolehne víc než zdrávo.

Co se mi ale opravdu, opravdu nelíbilo, že jsme ve veřejném prostoru mohli číst statusy nenávistné. Nenávistné do té míry, že musím mým spolu voličům vyčinit. Je mi známo, že: „Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet anebo chválit“, jak říkával už Karel Havlíček Borovský. No a já teď mlčeti nebudu. A navíc mám tu blbou vlastnost, že kritizuji nejenom lidi, kteří mají jiné názory než já, ale také ty ostatní, ty lidi mé osobě milé a dnes asi od nich dostanu  ….. , vlastně co proto.

Kolikrát dostanu ještě do zubů,

než mi to dojde? Co já vim.

Diplomat nikdy nebudu

Občas to vážně schytám

Koupil jsem, tak jako prodávám

Nelžu Vám a tak v tom pořád lítám

Citace: všichni je znáte

Přátelé, volili jsme profesora Drahoše a našim velkým snem bylo, že na Hrad usedne slušnost, poctivost a dobré vychování. Jasně že každému z nás a chápu, že i panu prezidentu, občas NĚCO ujede. Dyť sme kurva chlapi néé? Z toho se nestřílí, ale od hlavy státu to slyšet nechceme. Jsou věci, o nichž víme, že se dějí, ale od našeho prezidenta to nepotřebujeme zažívat. Nechci slyšet v Karlíně v parku, jak maminka napomíná svého synka slovy: „Nemluv sprostě, to se nehodí, vždyť nejsi náš prezident!“  Vím, že je to sranda a nadsázka, ale v principu je to špatně. A taky jistě všichni chápeme, že i prezident může udělat chybu a poplést si autora článku. Pokud by se zachoval jako chlap a přiznal to, tak by mu to valná většina lidí nejenom prominula, ale hlavně by se v našich očích stal lidštějším a poctivějším.

Ne dnes nechci psát o jeho poklescích, chci psát o nás. Velice mě mrzelo, že moji spolu voliči hodnotili voliče Miloše Zemana slovy, která nemohu s klidným svědomím, napsat v tomto článku. Mezi mými FB přáteli je mnoho a mnoho voličů Miloše Zemana. Diskuze mezi nimi a jinými mými přáteli na sociálních sítích byly velmi často více než tvrdé, ale až na jednu vyjímku končily slovy: „Divej Karle, ser..eš mě, nemůžu pochopit, že volíš Zemena / Drahoše, ale kamarádi dál zůstanem ne?“ A já jsem byl na ně hrdý, protože odpověď byla kladná. A tak nechci, aby někdo z nás psal o Karlovi, že je idiot, hlupák nebo omezenec. Znám ho a vím, že to tak není, prostě má jiný názor než já. Chce si volit své Miloše Zemany.  Ne já s ním v této věci souhlasit nemůžu, ale víte, on je Karel jinak super chlap a mnohokrát mi dokázal, že se na něj dá spolehnout. Prostě kamarád. Jistě některé Karly ani neznám jenže, pokud mohu soudit z facebooku, zná je někdo jiný některý jiný Karel, kterého znám a ten stojí o to zůstat jeho přítelem. Sice nechápe, proč volil toho nebo onoho, ale víte on ten náš Karel je prostě fajn. A hlavě děti moje a moji přátelé, pokud chci někoho odsuzovat, měl bych si nejdříve zamésti před svým vlastním prahem.

Kdo si nechce hubu spálit

Stará pravda zní

To každej ví

Musí mlčet a nebo chválit

Kdo to nechápe

Ten si za to může sám

Citace: Ona je sice košile bližší než oni, ale znáte je fakt všichni.

A tak jak čtu tento článek, chápu, že dostanu do zubů. Jenomže já hubu držet nechci a nebudu. Budu nám pokud budu moci psát, stále připomínat, že máme jeden velký sen. Ano můj sen je jasný a nejsem sám, komu je smutno po mravnosti a vzorech cností. Toužíme po tom, aby jeden z těch vzorů byli náš prezident. Tak příštích pět let to asi nebude a tak se musíme „posnažit“ sami. A přál bych si, abychom začali na sociálních sítích. Doma, doma si klidně pošleme našeho neoblíbeného politika, kde tu. Pro začátek jej tam a ani jeho voliče neposílejme, aspoň na sociálních sítích. Začněme u sebe a dokažme sobě svým dětem i svým přátelům známým i těm jenom facebookovým, že slušnost je základ naší křesťanské morálky. Že po ní toužíme a že ji vyznáváme. Staňme se jejími obránci, přidejme ke slušnosti ještě pravdu a lásku a neztraťme víru, že stojí za tyto cnosti bojovat.

Náá a fčíl ňa možete aji kamenovať.

(Ale hlavně ve vší slušnosti chlapi aji vy robky, jasné?!?)

Z Podluží Váš zvukař a nositel snu Metoděj