Mám na to trochu jiný pohled, pane Merunko. Správně píšete, že Mannerheim nebyl v letech 1939 až 1940 prezidentem, ale byl předsedou Rady obrany a jeho postavení bylo zcela mimořádné kvůli jeho nesmírné autoritě v celém Finsku. Takovou autoritu měl v našich dějinách leda tak T. G. Masaryk. On měl hlavní slovo v otázce, zda se Finsko postaví na ozbrojený odpor gigantickému SSSR. Rozhodl ano, protože měl promyšlený plán obrany, byl velký stratég, počítal s tím, že vydrží šest až osm týdnů a mezitím přijde nějaká spojenecká pomoc. Beneš byl slaboch a opravdu politováníhodný zrádce a bylo to jinak, než píšete, to je na dlouhý popis. Háchu ze seznamu zrádců nevynechávám, protože tento měkký poddajný úředník byl nejen ctižádostivý, ale hajloval, bral od Hitlera dary, byl velmi aktivní v odsudcích V. Británie a Francie, atentátu na Heydricha, na vypálení Lidic neřekl ani popel atd. a od roku 1943 už jen mudroval, zda skončí na šibenici nebo u zdi. Klasický kolaborant. Koho zradil? Především svou vlastní a národní čest, a to je trochu moc. Měl včas rezignovat, možná by mu to trochu vylepšilo tvář. S názorem na Dubčeka a jeho partu souhlasím, i když Dubček byl "jen" zbabělec, nerozhodný trouba, měkýš. Musel jsem toho hodně nastudovat, když jsem psal letos knížku Špatný princip státu - Rozkradený ráj demokracie, která se pouští do moderních dějin 1938 - 2018, čili teď toho využívám. V ní je výčet zrádců a popisy jejich "kousků" detailnější. Moderní dějiny Česka a Československa jsou skutečně rumištěm zrady a zlodějny, to mi veřte.
