Český fotbal, kdyby měl silného lídra,tak převálcuje celou politiku

Píšu o fotbale do novin asi tak teprve 40 let. Vždycky jsem psal asi tak 5% všeho, co jsem o fotbale věděl. Ostatních 95% mi sloužilo k tomu, abych se mohl dobře pohybovat v zákulisí a držet všelijaké ty borce v zákulisí fotbalu ve střehu. Aby věděli, že mi musejí aspoň něco říct, když to potřebuju, o trochu víc než ostatním. Zvykli si na to, protože jsem nikdy neporušil slovo a džentlmentské principy. Ale teď mě to štve. Měl jsem být daleko agresivnější a psát aspoň 10%.

Tak nějak stále častěji se omílá, že český fotbal, jehož komunita je největší spolkovou organizací v České republice, je v krizi. Má přinejmenším 800 000 členů a kdyby chtěla a byla organizačně kompaktní, tak ovládne celý český stát. S nějakou reálnou vizí a velkým vůdcem by převálcovala celou českou politiku a všechny ty intrikánské sráčské politické strany, které počítají své členství nanejvýš v desítkách tisíc lidí, kteří mají legitimaci. Nikoliv ve statisících.

ODS má údajně nějakých 28 000 členů (přesný počet členů oficiálně neuvádí), ČSSD 25 000 (počet členů oficiálně neuvádí), KSČM 70 000 (počet členů oficiálně neuvádí),  KDU-ČSL 30 000 (přesný počet členů oficiálně neuvádí), TOP 09 2500 (přesný počet členů oficiálně neuvádí), VV ani ne tisíc (přesný počet členů oficiálně neuvádí), Strana zelených 2500 členů (sama neuvádí počet členů).

Je to všechno nic proti fotbalu. Vzpomínám na to, jak majitel AC Milán Silvio Berlusconi založil v lednu roku 1994 politickou stranu Forza Italia, v březnu vyhrál volby do italského parlamentu a stal se premiérem, o tři měsíce později vyhrál i volby do Evropského parlamentu. Byl prostě majitelem AC Milán a nebyl blbej, uměl vidět dál přes fotbal. Celý fotbal však šel za ním.  V roce 2001 to zopakoval se stranou Dům svobody a aliancí se stranami středopravého bloku a je premiérem do dneška. Stokrát mu může někdo vyčítat, že lítá v korupci a nebo spí s mladými šlapkami. Tento týden znovu získal důvěru parlamentu, i když má másla na hlavě víc než ten náš neduživý Nečas. Je prostě fotbalovým lídrem a tudíž je chytrý jako opice. Problém s eurem nechává vylizovat německé kolegyni Angele Merkelové a francouskému prezidentovi Nicolasovi Sarkozimu.

Český fotbal by mohl klidně převálcovat celou rozesranou českou společnost a její politickou scénu, kdyby měl silného lídra. Jenže je rozesraný stejně jako celá tahle společnost. Český fotbal lídra nemá. Vede ho parta slabingrů a pletichářů. Celá rekonstrukce důvěry ve vedení českého fotbalu byla v roce 2009 založena na proklamacích transparentnosti a čiré pravdy pod vedením Ivana Haška. V zákulisí byli dva velcí hráči. Aleš Hušák coby nyní již bývalý šéf loterijní společnosti Sazka. Se svými finančními možnostmi. A František Chvalovský, bývalý šéf Českomoravského fotbalového svazu (nyní Fotbalové asociace ČR), svržený v roce 2001 v době svého pobytu ve vazbě. Muž se stále nejvyšším vlivem na fotbal, i když to tak nyní zrovna nevypadá. Napsal jsem o jeho kauze svého času knihu "Z královské lóže do pankrácké cely".

Jenže se to celé rozsypalo. Nedotknutelný Ivan Hašek prchl, jakmile padl Hušák. S ním padly i bonusy, kvůli nimž dostala Sazka práva na ticketing zápasů reprezentace a prodej televizních a marketingových práv národního týmu a Gambrinus ligy. Chvalovského dítě, nynější místopředseda FA ČR Jindřich Rajchl, jeho advokát, v začátku Chvalovského trestní kauzy koncipient advokátní kanceláře Karla Brücklera, později ředitel jeho klubu FK Chmel Blšany, se začal chovat příliš nezávisle. S pocitem, že už je tak vysoko, že nikoho nepotřebuje. Začal hrát svou hru a šlápl do hov..a s intrikánskou výměnou komise rozhodčích ve spolupráci s Tomášem Paclíkem a Karem Poborským, aby si zajistil podporu dalšího velkého zákulisního hráče Romana Berbra, bývalého rozhodčího, nynějšího šéfa plzeňského Krajského fotbalového svazu. Najednou je ve hře o post šéfa FA ČR až třetí a hraje se mezi šéfy dvou klubů - Miroslavem Peltou, majitelem FK BAUMIT Jablonec, a Tomášem Paclíkem, vlastníkem FC Viktoria Plzeň.

Pelta je fotbalovým mazákem s velkými zkušenostmi, ale bez šancí uspět mezinárodně. Na půdě UEFA by byl nýmandem, ale má osobní kouzlo, navíc umí operovat v kuloárech. Paclík je ve velkém fotbalovém světě nováčkem, jehož předností je hlavně sebevědomí, zákulisní hra, ale na domácí půdě platí za podrazáka. Oba bojují o přízeň moravské komory, protože v české má navrch Pelta, v moravské je to zatím fifty-fifty, ale ta může všechno zablokovat.

Ať se už stane na mimořádné volební valné hromadě FA ČR 17. listopadu v Nymburce předsedou kdokoliv z trojice Rajchl, Pelta, Paclík, tak to nebude dobře, protože nový lídr nebude silný a bude muset o svých kvalitách teprve přesvědčit. Vždy je špatně, když nevolíme silného, ale relativně přijatelného, a pak se uvidí, takže nakonec se neuvidí... Český fotbal je prostě od dob Chvalovského, tehdy člena exekutivy Evropské fotbalové unie (UEFA), obratného diplomata hovořícího pěti jazyky, bez jednoznačně rozhodující razantní autority. Chybí mu přesvědčivé vedení národního týmu a mezinárodní respekt. Je to marasmus, z něhož se český fotbal bude dostávat hodně dlouho. Nymburská mimořádná valná hromada 17. listopadu na tom nic nezmění, ať už dopadne jakkoliv. Kdyby opět nebyl zvolen předseda, tak žádný údiv nenastane.