prozatím prostě platí Vaše slova... nechovat se jako hysteričtí Evropani,ale chovat se jako hrdí Evropani... strach má velké oči a nahrává fanatikům na obou stranách.. na obou.... mít rozum a hlavně opatrnost zasunutou v jisté obezřetné pohotovosti, ale nebýt předopatrnělý až přepokakaný, když vidím babku v šátku na houbách.

Paní Skotáková, vy jste mimořádná optimistka, možná by jste se nebála ani režimu v Saúdské Arábii. Obávám se však, že to není cesta pro každého: http://goo.gl/UEI5MD

Saudská Arábie? Kdepak, tam už je pozdě :-((

Vy chcete obejmout celý svět, ale objímat milého současně s šípkovým keřem nejde, přestože jsou v určitém směru šípky léčivé (bez drog, bez alkoholu...atd)

Hezké přirovnání :-) Ale nemám pocit, že chci obejmout šípkový keř. Nejsem blázen :-) Před nějakou dobou jsem viděla video jedné Američanky, která přestoupila na islám. Nadšeně hovořila o tom, jak tam našla ty rodinné vazby a já nevím, co všechno. Tenkrát jsem kroutila hlavou (a kroutím dodnes), proč se nechala obalamutit. Také jsem mohla po pobytu v Egyptě nadšeně přijmout islám. Ale to bych právě objala ten šípkový keř kvůli pár šípkům, která mi přišly blízké mému naturelu. Píšu o tom i v tom nejnovějším magazínu - že na duchovní cestě je spousta překážek. Tohle je jedna z nich. A přijde mi jako velké nebezpečí, protože jsou už dnes Evropané (Evropanky), které se nechají hezkým obalem obalamutit. Jak mi před pár lety říkala v Egyptě má učitelka arabštiny - oni ani nemusí bojovat :-( Nejde o objímání, jde jen o to vnímat, kde opravdu to nebezpečí je a nechovat se jako vyděšení Evropani, ale jako hrdí Evropani :-)

... trochu naivní... tedy spíš hodně... podle vás se nemusíme bát udělat krok do prázdna - vždyť přece když začneme padat do propasti, můžeme zase udělat krok zpátky, že? ... nebo ne?

... jsou případy, kdy máme jeden pokus, a jeho důsledky jsou nevratné - jak chcete vrátit miliony lidí, kteří se nebudou chtít vrátit?

Udělat krok zpět? To přeci nejde. Viz příklad s Izraelem. Nedorozumění možná spočívá v tom, že rozlišuji strach a opatrnost. Strach je kontraproduktivní. Opatrnost je na místě. Nechci sem už nikoho pouštět, nemá to smysl. Jak jsem psala - o integraci tu nikdo nestojí. Ani my, ani oni. Z toho budou (a už jsou) zákonitě problémy. Nebyla řeč o pouštění dalších, ale o tom, co dělat s těmi, kteří tu již jsou. Bylo by naivní si představovat, že je někde nějaká politická vůle je v Evropě nemít. A bylo by naivní si představovat, že z toho nevzejdou jen problémy. Vracet je, důsledně, pokud nebudou chtít respektovat tu opravdovou svobodu, tj. například i to, že má každý právo venčit si psy, kde chce, a chodit nezahaleně, kde chce, aniž by se nejen bál útoku, ale ani slovních narážek.

Hele.. myší, pavouků, ani hadů se nebojím. Ale doma je nechci. Čeho se ale bojím je, že mi někdo přikáže abych si je domů vzal... Já to neudělám, ale budu pak muset čelit různým sankcím a nakonec jednoho dne přijdu a stejně tam budou.

Myslíte si že se bojím zbytečně?

Muslimů se taky de facto nebojím, no doma je taky nechci...

Já se Vám nedivím. Já je doma v takovém množství taky nechci :-) Nebude to dělat dobrotu. A ano, myslím, že se bojíte zbytečně. Buď se to stane (je to dost pravděpodobné), pak je Vám strach k ničemu. Protože Vám nepomůže tomu zabránit. Bohužel. Nebo se tak nestane, a pak byl obzvlášť k ničemu. Toho stresu kvůli tomu... :-( Mně spíš zajímá, jestli se v tom soužití, které už v Evropě máme, mezi sebou sežereme, nebo jestli najdeme společnou řeč. A jakou. Zatím se zdá, že my spíš ustupujeme a hádáme se mezi sebou :-( Jestli bych se něčeho bála, je to spíš toto...

Neřekl bych, že se lidé bojí, že to neustojíme. Spíše se bojí, že nebudou mít možnost to ustát.

Jo, souhlasím. O nás bez nás, že?? :-((((

Dočetla jsem to k tomu pokladu. Ach jo....

Myslím, že si pletete strach s pudem sebezáchovy...

Nemyslím. Hned na začátku o něm mluvím. Je velmi pochopitelný. Existenciální strach (pud sebezáchovy) je strašně silný a to je přesně to, co teď podle mě prožíváme. Ale kdybych ho už jednou necítila, nepsala bych o tom, o čem jsem psala. Byla bych tam, kde většina...

Máte neuveriteľný talent minúť veľa písmeniek, ale nič podstatné nepovedať.

Odpoveď na vašu otázku: Netuším, či vrah, ktorý dnes zavčasu ráno vo Viedni zavraždil pani, idúcu do práce, bol moslim. "Připrchlík" to bol určite. Úbohá žena, zavraždená imigrantom, by vám odpovedala "áno, bojím". Radšej totiž prešla na druhú stranu ulice, nebolo jej to však nič platné.

http://zpravy.idnes.cz/ve-vidni-zemrela-zena-kterou-tyci-napadl-neuspesny-zadatel-o-azyl-p9t-/zahranicni.aspx?c=A160504_113255_zahranicni_pas

Strach jí nebyl nic platný :-( Vražd tu je a bude. Uprchlíci tu také jsou. Co už tedy s nimi, když už tu tedy jsou? To by, pravda, bylo to podstatné. Také bych to ráda slyšela. Bohužel z těch míst, které o tom rozhodují, se nic rozumného asi nedozvíme. My sami můžeme jen jedno - být obezřetní. A strach nám, jak vidno, nepomůže. Já už ze strachu nadělala v životě strašně bot, Vy ne? Často je to právě strach, který naprosto dokonale zhmotní přesně to, čeho se člověk bojí :-( Boj s větrnými mlýny...